Bezvodý chlorid měďnatý má strukturu vycházející z té, kterou známe od jodidu kademnatého. Měďnatá centra jsou osmistěnná. Většina měďnatých sloučenin vykazuje deformace oproti ideální osmistěnné geometrii vlivem Jahn-Tellerova efektu, který zde popisuje lokalizaci jednoho elektronud v orbitalu, kde je silně antivazebný oproti páru chloridovýchligandů. V CuCl2·2H2O má měď opět silně zdeformovanou osmistěnnou geometrii, centra mědi jsou obklopena dvěma ligandy vody a čtyřmi chloridovými, které asymetricky přemosťují měďnatá centra.[2]
Vodné roztoky chloridu měďnatého. Zelenější s větším obsahem [Cl–], modřejší s nižším.
Vodné roztoky připravované z chloridu měďnatého obsahují škálu měďnatých komplexů v závislosti na koncentraci, teplotě a přítomnosti dalších chloridových iontů. Tato škála sahá od modré barvy [Cu(H2O)6]2+ až po žlutou nebo červenou barvu halogenidových komplexů se vzorcem [CuCl2+x]x−.[5]
Chlorid měďnatý se v přírodě vyskytuje jako velmi vzácný nerosttolbachit a v podobě dihydrátu jako eriochalcit. Oba se objevují blízko fumarol. Rozšířenější jsou smíšené oxyhydroxid-chloridy, například atacamit Cu2(OH)3Cl, objevující se v oxidačních zónách slojí měděné rudy za suchého podnebí (též v některých pozměněných usazeninách).
Chlorid měďnatý má řadu různých specializovaných aplikací v syntéze organických sloučenin.[7] Chloruje aromatické uhlovodíky – často za přítomnosti oxidu hlinitého. Je schopen chlorovat alfapozici karbonylových sloučenin:[10]
↑Peter Baláž. Mechanochemistry in Nanoscience and Minerals Engineering. [s.l.]: Springer, 2008. Dostupné online. ISBN3540748547. S. 167.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Marina Brustolon. Electron paramagnetic resonance: a practitioner's toolkit. [s.l.]: John Wiley and Sons, 2009. Dostupné online. ISBN0470258829. S. 3.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Greenwood, N. N. and Earnshaw, A. (1997). Chemistry of the Elements (2nd Edn.), Oxford:Butterworth-Heinemann. ISBN0-7506-3365-4.
↑ abS. H. Bertz, E. H. Fairchild, in Handbook of Reagents for Organic Synthesis, Volume 1: Reagents, Auxiliaries and Catalysts for C-C Bond Formation, (R. M. Coates, S. E. Denmark, eds.), pp. 220-3, Wiley, New York, 1999.
↑W. L. F. Armarego, Christina Li Lin Chai. Purification of Laboratory Chemicals. 6th. vyd. [s.l.]: Butterworth-Heinemann, 2009-05-22. Dostupné online. ISBN1856175677. S. 461.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑H.Wayne Richardson, "Copper Compounds" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2005, Wiley-VCH, Weinheim,
DOI:10.1002/14356007.a07_567Je zde použita šablona {{DOI}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑J. Brussee, J. L. G. Groenendijk, J. M. Koppele, A. C. A. Jansen. On the mechanism of the formation of s(−)-(1, 1'-binaphthalene)-2,2'-diol via copper(II)amine complexes. Tetrahedron. 1985, s. 3313. DOI10.1016/S0040-4020(01)96682-7.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CHANDRASEKHAR, M., Kusum L. Chandra, and Vinod K. Singh. Total Synthesis of (+)-Boronolide, (+)-Deacetylboronolide, and (+)-Dideacetylboronolide. Journal of Organic Chemistry. 2003, s. 4039–4045. DOI10.1021/jo0269058. PMID12737588.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KRISHNA, Palakodety Radha, G. Dayaker. A stereoselective total synthesis of (-)-andrachcinidine via an olefin cross-metathesis protocol. Tetrahedron Letters. Elsevier, 2007, s. 7279–7282. DOI10.1016/j.tetlet.2007.08.053.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
chloride_crystal_01.jpg)
_chloride.jpg)
