0,65 g/100 g (0 °C) 0,99 g/100 g (20 °C) 1,08 g/100 g (25 °C) 1,19 g/100 g (30 °C) 1,32 g/100 g (35 °C) 1,78 g/100 g (50 °C) 1,96 g/100 g (60 °C) 2,13 g/100 g (65 °C) 2,62 g/100 g (80 °C) 3,30 g/100 g (100 °C)
V tuhém PbCl2 je každý iont olova koordinován s 9 chloridovými ionty. Šest z nich leží ve vrcholech trigonálního prismatu a zbývající tři jsou umístěny ve stranách prismatu. Chloridové ionty nemají od centrálního atomu olova stejnou vzdálenost, sedm jich leží ve vzdálenosti 280–309 pm a dva 370 pm daleko.[3] PbCl2 tvoří bílé ortorombické jehličky.
Rozpustnost PbCl2 je nízká (9,9 g/l při 20 °C) a pro praktické účely se považuje za nerozpustný. Jeho Ksp je 1,7×10−5. Je jedním z pouhých čtyř běžně nerozpustných chloridů, těmi zbývajícími jsou chlorid stříbrný (AgCl), měďný (CuCl) a rtuťný (Hg2Cl2).[5][6]
Chlorid olovnatý se sráží z roztoku po přidání zdroje chloridovéhoiontu (HCl, NaCl, KCl...) do vodného roztoku olovnaté sloučeniny, například dusičnanu olovnatého Pb(NO3)2.
Přidáním chloridového iontu do suspenze PbCl2 získáme komplexní ionty. V těchto reakcích přidaný chlorid (nebo jiné ligandy) štěpí chloridové můstky, které tvoří polymerní základ tuhého PbCl2(s).
PbCl2 se využívá při syntéze chloridu olovičitého (PbCl4): Cl2 probublává skrz nasycený roztok PbCl2 ve vodném roztoku NH4Cl a tvoří [NH4]2[PbCl6]. Ten se pak nechává reagovat se studenou koncentrovanou kyselinou sírovou za vzniku olejovitého PbCl4.[9]
PbCl2 se používá pro výrobu skla propouštějícího infračervené záření[8] a ornamentálního skla nazývaného aurenové sklo. To má duhový povrch vzniklý nástřikem PbCl2 a opětovným zahříváním za řízených podmínek. Podobně se využívá také chlorid cínatý (SnCl2).[13]
Kovové olovo může být použito jako konstrukční materiál pro práci v HCl, přestože vznikající PbCl2 je v HCl trochu rozpustný. Odolnost lze zvýšit přidáním 6–25 % antimonu.[14]
PbCl2 je meziproduktem při rafinacirudybismutu. Z této rudy se nejprve pomocí roztaveného hydroxidu sodného odstraní stopy kyselých prvků, například arsenu a teluru. Pak následuje Parkesův odstříbřovací proces, který odstraní jakékoli přítomné stříbro či zlato. Nyní ruda obsahuje Bi, Pb a Zn. Nechá se na ni působit plynný chlor při teplotě 500 °C. Nejdřív se tvoří ZnCl2 a je odstraněn. Pak se podobně odstraní vznikající PbCl2 a zbývá čistý bismut. BiCl3 by se tvořil jako poslední.[16]
Toxicita
Podobně jako u jiných sloučenin olova, může expozice PbCl2 vést k otravě olovem.
↑HARGITTAI, I; TREMMEL, J; VAJDA, E; ISHCHENKO, A; IVANOV, A; IVASHKEVICH, L; SPIRIDONOV, V. Two independent gas electron diffraction investigations of the structure of plumbous chloride. Journal of Molecular Structure. 1977, s. 147. DOI10.1016/0022-2860(77)87038-5.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CRC Handbook of Chemistry and Physics, 79th Edition, David R. Lide (Ed), p. 8-108
↑Brown, Lemay, Burnsten. "Chemistry The Central Science". Solubility-Product Constants for Compounds at 25 °C. (ed 6, 1994). p. 1017
↑HOUSECROFT, C. E.; SHARPE, A. G. Inorganic Chemistry. 2nd. vyd. [s.l.]: Prentice Hall, 2004. ISBN978-0130399137. S. 365.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HOUSECROFT, C. E.; SHARPE, A. G. Inorganic Chemistry. 2nd. vyd. [s.l.]: Prentice Hall, 2004. ISBN978-0130399137. S. 524.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ABOUJALIL, Almaz; DELOUME, Jean-Pierre; CHASSAGNEUX, Fernand; SCHARFF, Jean-Pierre; DURAND, Bernard. Molten salt synthesis of the lead titanate PbTiO3, investigation of the reactivity of various titanium and lead salts with molten alkali-metal nitrites. Journal of Materials Chemistry. 1998, s. 1601. DOI10.1039/a800003d.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
