|
FumarolaFumaroly (z latinského slova fumus – kouřit) jsou jedním z projevů vulkanické činnosti, při němž dochází k výronu vodních par a horkých plynů z puklin a průduchů. Popis a výskyt Fumarola je otevřená spojnice zemského povrchu a zemského podloží, která produkuje páru a plyny. Vyskytují se pouze tam, kde je stále aktivní magmatická činnost. Sopečné plyny se uvolňují při odplynění magmatu. Tzv. fumaroly primární se nacházejí v kráteru nebo v jeho okolí, fumaroly sekundární vznikají na povrchu lávových proudů nebo nesouvislých sopečných vyvřelin a mají obvykle krátkodobé působení.[1]  Fumaroly se často objevují v celých pásech, či v tzv. polích, neuspořádaně, mnohdy v místech hojného výskytu termálních pramenů, které jsou doprovázeny výrony plynů. Životnost fumarol je různá a může se pohybovat od dnů, přes týdny, roky až po celá staletí v závislosti na síle doznívání vulkanické aktivity. Fumarola je aktivní tak dlouho, dokud má tepelný zdroj schopný ji napájet plyny a párou. Vyskytují se ve vulkanicky aktivních oblastech. V Evropě jsou hojné na Islandu, v Itálii v oblasti Flegrejských polí (Campi Flegrei) a na ostrově Vulcano. V USA je známý Yellowstonský národní park, kde se nachází více než 4000 fumarol. Mnoho fumarol vzniklo po erupci sopky Novarupta v roce 1912 na Aljašce, které byly zasypány padajícím prachem a postupem času většina z nich přestala být aktivní. Druhy a složení Teplota a chemické složení fumarol se mění se vzdáleností od ohniska sopečné činnosti a také časově do doby posledního výbuchu. Nejchladnější, obsahující velké množství sirných par, se nazývají také solfatary.[2] Dle francouzského geologa z 19. století Fouquého se rozlišují různé typy fumarol:[1]
Jevem podobným fumarolám jsou mofety, což jsou suché a studené výrony oxidu uhličitého. OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Fumarole na anglické Wikipedii. Externí odkazy
|
