Oxid měďnatý |
---|
|
|
Obecné |
---|
Systematický název | Oxid měďnatý |
---|
Anglický název | Copper(II) oxide |
---|
Německý název | Kupfer(II)-oxid |
---|
Sumární vzorec | CuO |
---|
Vzhled | Černá krystalická, nebo amorfní látka |
---|
Identifikace |
---|
Registrační číslo CAS | 1317-38-0 |
---|
PubChem | 164827 |
---|
SMILES | [Cu]=O |
---|
Číslo RTECS | GL7900000 |
---|
Vlastnosti |
---|
Molární hmotnost | 79,545 g/mol |
---|
Teplota tání | 1 336 °C |
---|
Hustota | 6,31 g/cm3 |
---|
Index lomu | nD=2,63 nD=2,84 |
---|
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | kyseliny roztok amoniaku roztok kyanidů |
---|
Součinitel tepelné vodivosti | 3,35 Wm−1K−1 (15 °C) |
---|
Měrná magnetická susceptibilita | 42,722×10−6 cm3g−1 |
---|
Struktura |
---|
Krystalová struktura | jednoklonná bazálně centrovaná |
---|
Hrana krystalové mřížky | a= 468,4 pm b= 342,5 pm c= 512,9 pm β= 99°28´ |
---|
Termodynamické vlastnosti |
---|
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −157 kJ/mol |
---|
Entalpie tání ΔHt | 468 J/g |
---|
Standardní molární entropie S° | 42 JK−1mol−1 |
---|
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −130 kJ/mol |
---|
Izobarické měrné teplo cp | 0,532 JK−1g−1 |
---|
Bezpečnost |
---|
GHS09 [1] Varování[1] |
R-věty | R22, R50/53 |
---|
S-věty | S22, S61 |
---|
NFPA 704 | |
---|
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
|
Oxid měďnatý, vzorec CuO, je oxidem mědi, kde je měď v oxidačním čísle II . V přírodě se vyskytuje jako minerál tenorit. Je to černá pevná látka tající nad teplotou 1 200 °C, kdy dochází k rozkladu. Vzniká zahříváním mědi na vzduchu. Protože tímto způsobem vzniká zároveň i oxid měďný, je lepší metodou přípravy žíhání dusičnanu měďnatého, hydroxidu měďnatého nebo uhličitanu měďnatého, např.:
- CuCO3 → CuO + CO2
Oxid měďnatý se rozpouští v minerálních kyselinách za vzniku odpovídajících solí:
- CuO + 2 HNO3 → Cu(NO3)2 + H2O
Vodíkem nebo oxidem uhelnatým ho lze zredukovat na měď.
- H2 + CuO → Cu + H2O
- CO + CuO → Cu + CO2
Oxid měďnatý lze též připravit elektrolýzou roztoku chloridu sodného měděnými elektrodami a následnou filtrací.
Látka se používá například jako pigment pro barvení skla a keramiky, leštidlo v optice, katalyzátor při výrobě hedvábí nebo jako vodič elektrického proudu. Americký výzkum ukázal při testu na ředkvičkách, že po vystavení nanočásticím oxidu měďnatého bylo vyvoláno dvakrát více lézí DNA než u rostlin vystavených větším částicím. Také buněčný příjem mědi z nanočástic byl výrazně větší než u větších částic.[2]
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Reference
- ↑ a b Copper(II) oxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ŠUTA, Miroslav. Nanotechnologie: Nanočástice oxidu měďnatého mohou poškozovat DNA zemědělských plodin [online]. respekt.cz, 2012-4-22 [cit. 2012-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-23.
Externí odkazy