Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

 

Chlorid polonatý

chlorid polonatý
      Po2+       Cl−
      Po2+       Cl
Obecné
Systematický názevChlorid polonatý
Anglický názevPolonium dichloride
Německý názevPolonium(II)-chlorid
Sumární vzorecPoCl2
Vzhledrubínově červená pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS60816-56-0
PubChem144504549
SMILESCl[Po]Cl
InChIInChI=1S/2ClH.Po/h2*1H;/q;;+2/p-2
Key: DUSGZPHDYXXYGD-UHFFFAOYSA-L
Vlastnosti
Molární hmotnost279,88 g/mol
Teplota tání355 °C
Teplota sublimace190 °C
Hustota6,50 g/cm3
Struktura
Krystalová strukturaorthorhombická
Hrana krystalové mřížkya = 3,66 Å, b = 4,34 Å, c = 4,49 Å
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid polonatý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem PoCl2.

Příprava

Chlorid polonatý lze připravit chlorací kovového polonia a nebo dehalogenací chloridu poloničitého.[1] Metody dehalogenace zahrnují termální rozklad při teplotě 300 °C, redukci studeného a trochu vlhkého chloridu poloničitého oxidem siřičitým, zahřátí chloridu poloničitého v proudu oxidu uhelnatého nebo sulfanu při teplotě 150 °C.[2][3]

Vlastnosti

Chlorid polonatý je rubínově červená hygroskopická krystalická látka.[4] Krystalizuje v ortorombické soustavě s prostorovou grupou Pmmm (číslo 47)[pozn. 1] a mřížkovými parametry a = 3,66 Å, b = 4,34 Å a c = 4,49 Å.[2]

Reaktivita

Chlorid polonatý se rozpouští ve zředěné kyselině chlorovodíkové, čímž polonium oxiduje na Po(IV). Chlorid polonatý je rychle oxidován peroxidem vodíku nebo chlorovanou vodou. Přidáním hydroxidu draselného k růžovému roztoku chloridu polonatého vzniká hnědá sraženina (možná hydratovaný oxid polonatý nebo hydroxid polonatý), která je rychle oxidována na Po(IV). Se zředěnou kyselinou dusičnou tvoří chlorid polonatý tmavě červený roztok ze kterého se vysráží vločkovité bílé sraženiny neznámého složení.[2]

Odkazy

Poznámky

  1. Někdy uváděné také prostorové grupy P222, Pmm2. Někdy také uváděna krystalová soustava jednoklonná nebo triklinická.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Polonium dichloride na anglické Wikipedii a Polonium(II)-chlorid na německé Wikipedii.

  1. WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Academic Press 1958 s. Dostupné online. ISBN 978-0-12-352651-9. S. 594. (anglicky) 
  2. a b c BAGNALL, K. W.; D'EYE, R. W. M.; FREEMAN, J. H. The polonium halides. Part I. Polonium chlorides. Journal of the Chemical Society (Resumed). 1955, s. 2320. Dostupné online [cit. 2024-09-05]. ISSN 0368-1769. DOI 10.1039/jr9550002320. (anglicky) 
  3. SCHMIDT, M.; SIEBERT, W.; BAGNALL, K. W. The Chemistry of Sulphur, Selenium, Tellurium and Polonium: Pergamon Texts in Inorganic Chemistry. [s.l.]: Elsevier 232 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4831-5865-5. S. 960–962. (anglicky) 
  4. MACINTYRE, Jane E. Dictionary of Inorganic Compounds. [s.l.]: CRC Press 1342 s. Dostupné online. ISBN 978-0-412-30120-9. S. 2900. (anglicky) 

Externí odkazy

Kembali kehalaman sebelumnya