|
Nepolární rozpouštědloNepolární rozpouštědla jsou rozpouštědla, která jsou tvořena nepolárními molekulami, tedy molekulami s nulovým dipólovým momentem a nízkou dielektrickou konstantou. Rozdíl elektronegativit vázaných prvků je nižší než 0,4. Při rozpouštění nesmí v rozpouštědle ani v rozpouštěné látce dojít k chemické reakci, která by ovlivnila jejich složení. Nepolární rozpouštědla jsou nemísitelná s vodou a jsou používaná pro rozpouštění nepolárních sloučenin. Mezi nejčastěji používaná nepolární rozpouštědla patří organické sloučeniny - tetrachlormethan (CCl4), diethylether (CH3CH2OCH2CH3) a benzen (C6H6). Benzen se chová jako úplný opak elektrického dipólu a je proto ideální pro rozpouštění nepolárních látek. Hexan, který je celý složený jen z uhlovodíků, je nejméně polární rozpouštědlo. Obecně platí, že s rostoucím počtem uhlovodíkových skupin (CH2) ve sloučenině se dielektrická konstanta a tedy polarita sloučeniny snižuje. Nepolární rozpouštědla jsou schopná rozpouštět oleje, tuky, vosky, kaučuk, přírodní pryskyřice i syntetické vysokomolekulární hmoty. Tedy látky, které jsou zpravidla nerozpustné ve vodě. Mezi dobrá rozpouštědla tuků a olejů patří chloroform, ether, benzen, methanol, benzín, cyklohexan, pentanol, tetrachlormethan, ethylenchlorid, aceton, methylenchlorid. Nepolárními rozpouštědly bývají v praxi často rozpouštěny například areny. Nepolární aprotická rozpouštědlaAprotická rozpouštědla jsou složena z molekul, které nemají funkční skupinu schopnou odštěpovat protony. Nejsou tedy schopné disociace. Zástupci nepolárních aprotických rozpouštědel jsou:
Vlastnosti nepolárních rozpouštědel
Související článkyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Solvent na anglické Wikipedii. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lösungsmittel na německé Wikipedii. |