Chlorid železnatý

Chlorid železnatý
Kuličkový model krystalu chloridu železnatého
Obecné
Systematický název	chlorid železnatý
Latinský název	Ferrosi chloridum Ferrum chloratum oxydulatum
Anglický název	Iron(II) chloride
Německý název	Eisen(II)-chlorid
Sumární vzorec	FeCl2
Vzhled	žlutozelený prášek nebo krystaly zelený prášek nebo krystaly (hydráty)
Identifikace
Registrační číslo CAS	7758-94-3 16399-77-2 (dihydrát) 13478-10-9 (tetrahydrát)
PubChem	24458
Číslo RTECS	NO5400000
Vlastnosti
Molární hmotnost	126,753 g/mol 162,784 g/mol (dihydrát) 198,814 g/mol (tetrahydrát) 234,845 g/mol (hexahydrát)
Teplota tání	677 °C 120 °C (dihydrát) 105 °C (tetrahydrát)
Teplota varu	1 021 °C
Teplota dehydratace	90 °C (- 2 H2O, tetrahydrát)
Hustota	3,162 g/cm3 2,358 g/cm3 (dihydrát) 1,96 g/cm3 (tetrahydrát)
Index lomu	nDa= 1,567 nDc= 1,564
Rozpustnost ve vodě	49,7 g/100 g (0 °C) 62,33 g/100 g (10 °C) 64,39 g/100 g (20 °C) 73,0 g/100 g (50 °C) 105,7 g/100 g (100 °C) dihydrát 155,56 g/100 g (77 °C) 160,19 g/100 g (90 °C) 166,47 g/100 g (100 °C) tetrahydrát 145,9 g/100 g (13 °C) 151,94 g/100 g (20 °C) 197,48 g/100 g (50 °C) 222,74 g/100 g (60 °C) 255,92 g/100 g (70 °C) 416,3 g/100 g (100 °C) hexahydrát 160,04 g/100 g (0 °C) 209,85 g/100 g (10 °C) 226,87 g/100 g (12 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	methanol ethanol aceton diethylether (ne)
Měrná magnetická susceptibilita	1,27×10−6 cm3g−1 (16 °C) 755×10−6 cm3g−1 (20 °C)
Struktura
Krystalová struktura	šesterečná (α) klencová (β) jednoklonná (dihydrát) jednoklonná (tetrahydrát)
Koordinační geometrie	osmistěnná
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−341,9 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	339 J/g
Entalpie varu ΔHv	990 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	−628 J/g
Standardní molární entropie S°	118,0 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−302,4 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,604 8 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS07 [1] Varování[1]
R-věty	R22 R36/38
NFPA 704	0 3 0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid železnatý (chemický vzorec FeCl₂) je chemická sloučenina železa a chloru. V bezvodém stavu se jedná o pevnou našedlou látku. Z vodných roztoků krystalizuje jako tetrahydrát v podobě zeleně zbarvených krystalů. Existuje i dihydrát, avšak tetrahydrát je nejčastější v laboratoři užívanou formou chloridu železnatého.

Laboratorně ho lze připravit reakcí železa s kyselinou chlorovodíkovou v inertní atmosféře. Je možné jej také připravit redukcí zahřátého chloridu železitého vodíkem. Alternativní metodou přípravy FeCl₂ je redukce chloridu železitého chlorbenzenem:

2 FeCl₃ + C₆H₅Cl → 2 FeCl₂ + C₆H₄Cl₂ + HCl

Průmyslově se získává zpracováním odpadů, jež vznikají při výrobě oceli působením chlorovodíku.

Chlorid železnatý je poměrně reaktivní, čemuž nasvědčuje i fakt, že se poměrně snadno oxiduje již stáním na vzduchu na červenohnědý chlorid železitý. Je schopný reagovat s velkým počtem ligandů za tvorby komplexních sloučenin. Reaguje s chloridy alkalických kovů za vzniku tetrachlorželeznatanů: M₂[FeCl₄].FeCl₂

Přestože je chlorid železnatý relativně dostupnou sloučeninou, je jeho využití poměrně omezené. Způsobeno je to hlavně jeho nestálostí na vzduchu. Z toho důvodu se častěji využívá síran železnatý, který je na vzduchu stabilnější. Nejčastěji se chlorid železnatý využívá v laboratoři při přípravě komplexních sloučenin železa. Dále je využíván v organické syntéze jako redukční činidlo. Průmyslově se jej využívá při čištění odpadních vod, kde se využívá zejména při odstraňování toxických chromanů.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iron(II) chloride na anglické Wikipedii.

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 
• J. Kameníček, Z. Šindelář, R. Pastorek, F. Kašpárek: Anorganická Chemie, Nakladatelství UPOL, 2006
• F. A. Cotton, G. Wilkinson: Anorganická chemie, Academia Praha, 1973

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid železnatý na Wikimedia Commons