Chlorid berylnatý |
---|
Kuličkovo–tyčinkový model části krystalické struktury |
Obecné |
---|
Systematický název | Chlorid berylnatý |
---|
Anglický název | Beryllium chloride Beryllium(I) chloride |
---|
Německý název | Berylliumchlorid |
---|
Sumární vzorec | BeCl2 |
---|
Vzhled | Bezbarvá, bílá nebo žlutá krystalická látka |
---|
Identifikace |
---|
Registrační číslo CAS | 7787-47-5 |
---|
PubChem | 24588 |
---|
SMILES | [Be+2].[Cl-].[Cl-] |
---|
InChI | InChI=1S/Be.2ClH/h;2*1H/q+2;;/p-2 |
---|
Číslo RTECS | DS2625000 |
---|
Vlastnosti |
---|
Molární hmotnost | 79,918 2 g/mol |
---|
Teplota tání | 399 °C, 672 K, 750 °F |
---|
Teplota varu | 482 °C, 755 K, 900 °F |
---|
Hustota | 1,899 g/cm3 1,835 g/cm3 (dihydrát) 1,712 g/cm3 (pevná látka) |
---|
Rozpustnost ve vodě | 15,1 g/100 ml (20 °C) |
---|
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | Rozpustný v alkoholu a etheru |
---|
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | Rozpustný v pyridinu |
---|
Struktura |
---|
Tvar molekuly | polymerní |
---|
Termodynamické vlastnosti |
---|
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −490,4 kJ/mol |
---|
Bezpečnost |
---|
GHS06 GHS07 GHS08 GHS09 [1] Nebezpečí[1] |
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
|
Chlorid berylnatý je anorganická sloučenina se vzorcem BeCl2. Jedná se o bezbarvou až bílou či žlutou krystalickou a hygroskopickou látku dobře rozpustnou v mnoha polárních rozpouštědlech.
Jeho vlastnosti jsou téměř stejné jako u chloridu hlinitého.
Příprava
BeCl2 se připravuje slučováním kovového beryllia s chlorem při vysoké teplotě[2]
Be + Cl2 → BeCl2.
Také je možné jej připravit redukcí oxidu berylnatého uhlíkem při vysoké teplotě za přítomnosti chloru[3] nebo
Struktura
Pevný BeCl2 je jednorozměrný polymer sestávající z tetraedrických struktur.[4]
Liší se tím od BeF2, který je trojrozměrným polymerem se strukturou podobnou struktuře křemenu.
Podobné sloučeniny
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beryllium chloride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Beryllium chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Irving R. Tannenbaum "Beryllium Chloride" Inorganic Syntheses, 1957, vol. 5, p.22. DOI:10.1002/9780470132364.ch7Je zde použita šablona
{{DOI}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ Cotton, F.A.; Wilkinson, G. (1980) Advanced Inorganic Chemistry John Wiley and Sons, Inc: New York, ISBN 0-471-02775-8.
- ↑ Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.
Externí odkazy