Tetrachlorethylen

Tetrachlorethylen
Obecné
Systematický název	tetrachlorethen
Triviální název	tetrachlorethylen nebo perchlór
Ostatní názvy	perchlorethylen, perchlorethen, PCE
Anglický název	Tetrachloroethylene
Německý název	Tetrachlorethen
Funkční vzorec	CCl2CCl2
Sumární vzorec	C2Cl4
Vzhled	bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS	127-18-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	204-825-9
Indexové číslo	602-028-00-4
SMILES	C(=C(Cl)Cl)(Cl)Cl
Číslo RTECS	KX3850000
Vlastnosti
Molární hmotnost	165,8 g/mol
Teplota tání	−19 °C
Teplota varu	121,1 °C
Hustota	1,622 g/cm3 (kapalina)
Dynamický viskozitní koeficient	0,89 cP
Rozpustnost ve vodě	0,015 g/100 ml (20 °C)
Bezpečnost
GHS08 GHS09 [1] Varování[1]
H-věty	H351 H411
R-věty	R40 R51/53
S-věty	(S2) S23 S36/37 S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tetrachlorethylen (systematický název tetrachlorethen; často se používá označení perchlorethylen) je chlorovaný uhlovodík s chemickým vzorcem Cl₂C=CCl₂. Jedná se o bezbarvou kapalinu široce používanou k chemickému čištění oděvů. Má sladkou vůni vnímanou většinou lidí již při koncentraci 1 ppm. Roční světová výroba v roce 1985 byla 1 milion tun^[2].

Tetrachlorethylen je výtečné rozpouštědlo organických látek. Je těkavý, velmi stabilní a nehořlavý. Proto se široce používá pro suché čištění. Většinou ve směsi s dalšími chlorovanými uhlovodíky se užívá k odmašťování kovových částí v automobilovém a jiném kovodělném průmyslu. Je obsažen v některých spotřebitelských výrobcích, například odstraňovačích nátěrů.

Tetrachlorethylen se dříve rozsáhle používal jako meziprodukt při výrobě 1,1,1,2-tetrafluorethanu (HFC-134a) a podobných chladiv. Na počátku 20. století byl také nejúčinnějším dostupným prostředkem proti měchovcům.

IARC klasifikuje tetrachlorethen jako karcinogen skupiny 2A, což znamená pravděpodobnou karcinogenitu pro člověka^[3]. Podobně jako mnoho dalších chlorovaných uhlovodíků působí tetrachlorethylen tlumivě na centrální nervový systém a může vstupovat do těla přes dýchací ústrojí nebo kůži^[4]. Rozpouští tuky v kůži a může ji dráždit.

Tetrachlorethylen je běžným kontaminantem půdy. Vzhledem k jeho mobilitě v podzemní vodě, nízkoúrovňové toxicitě a vysoké hustotě (vyšší než hustota vody) je jeho odstraňování mnohem složitější než u úniků ropy.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tetrachloroethylene na anglické Wikipedii.

• Toxicological Profile for Tetrachloroethene [online]. Agency for Toxic Substances and Disease Registry, 1997 [cit. 2009-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-18. 
• Doherty, R.E. A History of the Production and Use of Carbon Tetrachloride, Tetrachloroethylene, Trichloroethylene and 1,1,1-Trichloroethane in the United States: Part 1 - Historical Background; Carbon Tetrachloride and Tetrachloroethylene. Journal of Environmental Forensics. 2000, roč. 1, s. 69–81. DOI 10.1006/enfo.2000.0010. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu tetrachlorethylen na Wikimedia Commons
• (anglicky) ATSDR Case Studies in Environmental Medicine: Tetrachloroethylene Toxicity U.S. Department of Health and Human Services
• (anglicky) Australian National Pollutant Inventory (NPI): Tetrachloroethylene
• (anglicky) Julian Kesner: "Toxic Fumes May Have Made Gunman Snap",, New York Daily News, April 20, 2007