Ostrava vyrostla jako průmyslové středisko černouhelné pánve. Pro svůj hornický a hutnický průmysl v minulosti zvaná „ocelové srdce republiky“, prošla výraznými změnami po roce 1989. V důsledku restrukturalizace průmyslu byla utlumena důlní činnost a poslední uhlí se na území města vytěžilo v roce 1994. Svědkem hornické minulosti je Dolní oblast Vítkovice, bývalý průmyslový areál s unikátním souborem industriální architektury aspirující na zápis do seznamu Světového dědictví UNESCO.
Jméno (Moravské a Slezské) Ostravy bylo převzato od řeky Ostravy, což bylo středověké jméno dolního toku Ostravice.[6]
Historie
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Související informace naleznete také v článku Dějiny Ostravy.
První zmínka o Slezské Ostravě pochází z roku 1229, kdy je zmiňována jako osada, zatímco Moravská Ostrava je zmiňována v roce 1267 a mluví se o ní jako o městečku.[zdroj?]
Původně malá osada vznikla nad řekou Ostrá (dnes Ostravice), která jí dala jméno a dodnes ji dělí na dvě základní části, Moravskou Ostravu a Slezskou Ostravu. Poloha na zemské hranici v místě, kudy procházela jantarová stezka,[7][8] vedla ve středověku k rozvoji města; po třicetileté válce, kdy byla v rozmezí let 1631 až 1645 několikrát obsazena Švédy, však význam Ostravy upadl. V roce 1763 bylo ve slezské části Ostravy objeveno bohaté ložisko kvalitního černého uhlí, což předznamenalo výraznou proměnu města. V roce 1828 založil majitel panství, olomoucký arcibiskup Rudolf Jan, hutě nazvané po něm Rudolfovy. Později tyto hutě přešly do majetku rodiny Rothschildů a získaly název Vítkovice. Staly se jádrem rozsáhlého průmyslového rozmachu města, jehož odrazem byla i (ve druhé pol. 20. století) přezdívka města: ocelové srdce republiky. Po druhé světové válce, kdy byla Ostrava osvobozena Rudou armádou, zde došlo k největšímu stavebnímu rozmachu v obytné výstavbě, nejprve menší zástavba jen na území Poruby (dnešní památkově chráněné domy ve slohu socialistického realismu), později masívní urbanizace méně kvalitních budov v Porubě i na Jihu.[zdroj?]
Po rozsáhlém útlumu hutního a chemického průmyslu v kombinaci se zavíráním dolů (na území města se od 30. června 1994 netěží) a rozsáhlými investicemi do nápravy škod na životním prostředí se Ostrava výrazně pročistila. Více na důrazu nabírá strojírenská aktivita a další obory. Zároveň se stává výchozím bodem pro turistické regiony Jeseníky a Beskydy. Vedle stovky hektarů rekultivovaných ploch má město celou řadu původních přírodních lokalit, z nichž je celá řada udržovaných jako chráněná území. Jedná se např. o oblasti Polanský les a Polanská niva, které jsou součástí chráněné krajinné oblasti Poodří. K přírodním raritám na území města patří také bludné balvany ze švédské žuly (původem ze Skandinávie). Dalšími unikáty jsou zdejší haldy, např. halda Ema ve Slezské Ostravě, halda Hrabůvka v Ostravě - Hrabůvce. [zdroj?]
Na další dnes už neexistující haldě na území dnešní Černé louky byla pravděpodobně první horská dráha v tehdejším Československu, jednalo se dráhu jménem Tivoli. Datum vzniku jasné není, ale v roce 1931 tam stála. Zanikla společně s haldou v 50. letech 20. století.[zdroj?]
1946 (28. června): Moravská Ostrava se výnosem ministerstva vnitra číslo 1522/1946 Ú. l. I přejmenovává na Ostravu, později potvrzeno vyhláškou č. 123/1947 Sb.[16]
1951: zřízena Státní vědecká knihovna v Ostravě[zdroj?]
1991: 89 % obyvatel se přihlásilo k české národnosti, Ostrava jedna z mála měst na Moravě, kde se naprostá většina obyvatel v devadesátých letech považovala za Čechy.[zdroj?!], založena Ostravská univerzita 28. září
1997: stopadesátiletá povodeň na Odře, Opavě a Ostravici, zaplavena většina níže položených částí Ostravy, město Ostrava s partnery založilo Vědecko-Technologický park Ostrava[zdroj?]
1998: ukončení provozu vysokých pecí a výroby surového železa ve Vítkovicích[zdroj?]
2000: vznik Ostravského (od roku 2001 Moravskoslezského) kraje se sídlem v Ostravě[zdroj?]
Rozdělení katastrálních území Ostravy mezi Moravu (žlutá) a Slezsko (zelená)
Zemské hranice zde tvoří řeky Odra a Ostravice. Mezi těmito řekami se nachází Morava, zbytek pak představuje území spadající pod České Slezsko. Rozlohou větší část města leží ve Slezsku, avšak většina důležitých částí města včetně centra leží na Moravě.[zdroj?]
Některé severomoravské čtvrti – jmenovitě Moravská Ostrava (centrum města), Mariánské Hory, Přívoz a Vítkovice – spadaly do Hukvaldského panství, které bylo i se svými úřady pod suverénní vládou olomouckého (arci)biskupa, jenž zde byl leníkem českých králů. Toto panství zaniklo v roce 1852, kdy bylo přeměněno na velkostatek.[zdroj?]
Městské symboly
Znak
Městský znak je blasonován takto: „V modrém štítě na zeleném trávníku stříbrný kůň v poskoku se zlatým sedlem a červenou pokrývkou, provázený vpravo nahoře zlatou růží se zelenými kališními lístky a tmavým červeným semeníkem”. Kůň ve znaku nemá uzdu. Nejstarší vyobrazení znaku je na pečeti z roku 1426, barevný znak je doložen až v roce 1728. Kůň bývá vykládán jako symbol tranzitní polohy města nebo jako figura z erbu prvního fojta v Moravské Ostravě, zlatá růže zřejmě pochází z rodového erbu olomouckého biskupaStanislava Thurza (k této verzi se současná historická literatura přiklání nejvíce). Dle jiné teorie udělil biskup Ostravským koně do znaku za pomoc Hukvaldským; jejich pomoc byla tak rychlá, že nepřátelé nestihli svým koním dát ani uzdu. Lze se také setkat s pověstí, podle které Ostravští vypustili během obléhání města koně bez uzdy branou, čím zmátli obléhající natolik, že se tito dali na útěk.[19]
Vlajka
Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Ostravy.
Ostravská vlajka je tvořena modrým listem o poměru stran 2:3 s bílým, osedlaným koněm bez uzdy, v poskoku, s červenou pokrývkou pod žlutým sedlem. Za hlavou je žlutá, pětilistá růže s červeným semeníkem a zelenými kališními lístky.
Pečeť
Nejstarší zmínka o pečeti města Ostravy (v té době Moravská Ostrava) prochází z 11. listopadu 1426. Je na ní vyobrazen znak města v podobě gotického štítu, v němž je doleva kráčející osedlaný kůň se třmeny, uzdou i ohlávkou.[20]
Logo
Ostravské logo je marketingovou značkou, kterou se město prezentuje před veřejností v České republice i zahraničí. Je tvořeno textem – názvem města – se třemi vykřičníky (OSTRAVA!!!). V základním provedení je na bílém pozadí text světlemodrý, vykřičníky jsou tmavě modré. Barvy však mohou být proházené.
Vývoj počtu obyvatel Moravské Ostravy (sčítání lidu)[23]
1869
1880
1890
1900
1910
1921
1930
6 881
13 448
19 243
30 116
36 754
41 765
45 885
Vývoj počtu obyvatel žijících v dobových hranicích města Ostravy (sčítání lidu)[23][24][25]
1950
1961
1970
1980
1991
2001
2011
2021
183 662
234 222
278 656
322 073
327 371
316 744
296 224
282 450
Do 19. století bylo obyvatelstvo národnostně nevyhraněné, část obyvatel tvořilo českojazyčné lašské obyvatelstvo, velká část obyvatel byla německy hovořící. Od poloviny 19. století, zejména vlivem příchodu kvalifikovaných dělníků a intelektuálů z Čech, se město začalo počešťovat. Do města se však v té době stěhovalo obyvatelstvo z celého Rakouska-Uherska – příchozí obyvatelé mimo české země pocházeli zejména z Haliče. Po roce 1945 došlo k vysídlení většiny ostravských Němců. V devadesátých letech se většina obyvatel přihlásila k české národnosti a tzv. moravské národní hnutí se zde do dnešních dnů téměř vůbec neprosadilo. V roce 2001 se podle sčítání lidu 89,6 % obyvatel považovalo za Čechy, 3,5 % za Slováky, 2,3 % za Moravany, 0,3 % za Poláky, 0,3 % za Slezany, 0,2 % za Vietnamce, 0,2 % za Romy, 0,2 % za Němce a 0,1 % za Ukrajince. K jakékoliv víře se přihlásilo 29,5 % obyvatel – 80,1 % z nich tvořili římští katolíci.[zdroj?]
Ostrava má necelých 300 tisíc obyvatel, do města také dojíždí 50 tisíc lidí za prací i za studiem.[26] Kromě toho je Ostrava centrem druhé největší české aglomerace nazvané Ostravská metropolitní oblast, která v Moravskoslezském kraji kromě přilehlých obcí zahrnuje většinu velkých měst: především Opavu, Karvinou, Havířov, Frýdek-Místek, Třinec, Kopřivnici, Nový Jičín, Krnov, Orlovou, Bohumín nebo Český Těšín. Žije v ní téměř 1 milion obyvatel, což z ní činí druhé nejvýznamnější urbanizované území v Česku.[5] K roku 2019 konkrétně měla rozlohu 2710 km², kde v celkem 172 obcích žilo 982 071 obyvatel (81 % obyvatel kraje), hustota zalidnění tak činila 362 obyvatel na km².[27]
Odliv obyvatel
Ačkoliv má toto město a potažmo celý kraj velký počet obyvatel, Ostrava samotná zažívá největší odliv obyvatel v historii. Od začátku 90. let ztratila Ostrava do roku 2021 ztratila 45 tisíc obyvatel. Obyvatelstvo se mění ve stárnoucí. Odliv obyvatel spolu s velkou rozlohou města (bylo budováno pro 500 000 a více) se tak stává finančně neúnosnou zátěží pro stát.[28][29][30][31][32]
Město o rozloze 214 km² je tvořeno 23 městskými obvody. Dne 14. září1990 Národní výbor města Ostravy rozhodl, že Ostrava bude dělena na 22 obvodů (s účinností od 24. listopadu1990). 1. ledna1994 se od Poruby oddělil nejmladší městský obvod – Plesná. Některé obvody zahrnují více katastrálních území. Dle statutu města jsou některé městské obvody dále rozděleny do částí.
Až do roku 1945 stál v čele města starosta. Po druhé světové válce tato funkce připadla předsedovi příslušného národního výboru. Od roku 1969 byl předseda Národního výboru města Ostravy nazýván také primátorem. Pouze tento titul se pak používá od roku 1990 až do současnosti.[zdroj?]
Současná primátorská insignie - Ostrava
Ze starostů Moravské Ostravy je nutno zmínit Hermanna Zwierzinu, jejího prvního starostu, a Johanna Ulricha, který byl posledním starostou v éře Rakouska-Uherska. Jedním z nejvýznamnějších starostů (a zároveň prvním československým starostou) byl Jan Prokeš, který podpořil velkorysou výstavbu města a rozsáhlou modernizaci jeho infrastruktury. Jeho zásluhy připomíná Prokešovo náměstí před Novou radnicí. Speciální zásluhu má protektorátní starosta Emil Beier, který prosadil to, oč se snažil Jan Prokeš několik let před ním – spojit Moravskou a Slezskou Ostravu v jeden celek.[zdroj?]
Z poválečných starostů zasluhuje pozornost Zdeněk Kupka, který se 1. července1969 stal prvním primátorem města Ostravy, Evžen Tošenovský, který byl primátorem zvolen tři funkční období po sobě (1993–2001) a posléze se stal prvním hejtmanem Moravskoslezského kraje, či Petr Kajnar, který inicioval vznik a rozvoj průmyslových zón v Hrabové a Mošnově, v nichž do konce roku 2014 vzniklo přes 9 tisíc nových pracovních míst. Současným primátorem je Jan Dohnal zvolený v roce 2023.[34]
Zastupitelstvo
Volby do Zastupitelstva města Ostravy proběhly v roce 2022. Níže je uveden seznam zastupitelů, kteří vykonávali funkci v letech 2022–2026.[35]
Okresní soud v Ostravě sídlí v moderní budově na ulici U Soudu v městském obvodu Poruba, ten ale nepůsobí v celém okrese Ostrava-město, jeho působnost je vymezena jen územím města. Spolu s brněnským městským soudem jde co do počtu soudců o největší české okresní soudy[36].
K těmto soudům přísluší krajské a okresní státní zastupitelství, kromě toho je zde ale i pobočka Vrchního státního zastupitelství v Olomouci.[zdroj?]
Staré ostravské tramvaje v tradičních barvách (těch, která dnes mají jen stará vozidla) na zastávce Nová Ves vodárna
Ostrava je dopravním a logistickým uzlem v severovýchodní části České republiky. Ve vzdálenosti 25 km od centra města se nachází Mezinárodní letiště Leoše Janáčka Ostrava, které spojuje Ostravu s řadou evropských metropolí (IATA kód: OSR, ICAO značka: LKMT). Jedná se o vůbec první letiště v České republice dostupné po železnici. Z Ostravy létají několikrát týdně pravidelné lety do Londýna a Varšavy. V letní sezóně jsou destinace doplněny o převážně středomořská letoviska.[zdroj?]
Páteří silniční infrastruktury je dálnice D1, která vede dopravu z českého vnitrozemí přes Ostravu do Polska, s Frýdkem-Místem ji spojuje dálnice D56. Od hlavního města Prahy je Ostrava po dálnici vzdálena 360 km, od Brna 170 km, 90 km od polských Katovic a 310 km od Vídně. Ostravou dále procházejí silnice I. třídy č. 11, 56, 58 a 59. Poblíž Ostravy vede evropská silnice E75 a E462.[zdroj?]
Ostrava je také významným železničním uzlem, leží na II. a III. železničním koridoru a vede tudy dálková osobní i nákladní doprava z Česka do Polska a na Slovensko. Nejdůležitějšími ostravskými nádražími jsou Ostrava hlavní nádraží a Ostrava-Svinov. Ostrava jako první město v České republice zavedlo železniční spojení až na letiště. Z Ostravy jezdí přímé vlaky.[zdroj?]
Tramvaj Stadler Tango NF2 nOVA v barevném provedení typickém pro všechna nová vozidla
V Ostravě začaly tramvaje jezdit v roce 1894, kdy byl zahájen provoz parní tramvaje. Postupně rozšiřující se síť byla v roce 1901 elektrifikována. Nové tratě byly budovány především na jih a východ od centra města, aby se nepřekrývaly se sítí úzkorozchodných drah mezi Ostravou, Karvinou a Bohumínem. V roce 1934 byla elektrifikována dráha ve Vítkovicích, kterou provozovalo Vítkovické horní a hutní těžířstvo. Na přelomu 40. a 50. let byly všechny společnosti provozující elektrické dráhy na Ostravsku spojeny do Dopravního podniku města Ostravy. Za socialismu byly stavěny tratě do sídlišť (Poruba) a k továrnám (Nová huť). Po převratu v roce 1989 byla stavba tratí zastavena. Na konci 90. let byl ještě otevřen úsek podél Místecké ulice. Dnes se plánuje výstavba nového úseku tramvajové tratě, a to od křižovatky "U Slovanů" (zastávka rektorát VŠB) k dnešní autobusové smyčce Opavská (u obchodního domu Globus). Projekt byl zastupitelstvem města schválen jako součást strategického plánu rozvoje města.[37] Součástí modernizace a ekologizace MHD v Ostravě je rovněž pokrývání tramvajových pásů absorpční pryží a následné zatravňování.[38]
V roce 2018 začalo být postupně uváděno do provozu čtyřicet tramvají vyvinutých pro Ostravu společností Stadler. Vozy nesoucí název Stadler Tango NF2 nOVA jsou se svou tichou jízdou, klimatizací, USB zásuvkami, kapacitou 190 míst, maximální rychlostí 80 km/h, wi-fi připojením toho času nejmodernějšími tramvajemi v České republice. Cena jedné tramvaje činila 28,5 milionu korun.[39] Nákup těchto tramvají, stejně tak jako plánovaný (2020) nákup čtyřiceti tramvají Škoda 39T nové generace společnosti Škoda Transportation za 1,9 miliardy korun[40], je součástí projektu rozsáhlé obměny vozového parku ve městě. Od počátku této obměny do roku 2022 má být kompletně vyměněn vozový park, přičemž provoz MHD ve městě je po tomto datu plánován již výrazně ekologičtější, např. zcela bez dieselových motorů.[41] Součástí této obměny je např. i výměna dieselových autobusů za ty s pohonem CNG a za elektrobusy, nákup parciálních a dvoučlánkových trolejbusů, nákup CNG minibusů a elektrominibusů a v plánu jsou také doubledeckery s pohonem CNG. Všechna nová vozidle jsou uváděna do provozu v novém barevném provedení, a sice v barvě světle modré/tyrkysové s reflexními bílými doplňky.[41] V současné době patří ostravská tramvajová doprava k nejmodernějším v České republice.[zdroj?]
Provoz trolejbusů začal, podobně jako v mnoha jiných českých městech po druhé světové válce, konkrétně v roce 1952, kdy byla zprovozněna okružní trať kolem centra města. V 50. a 60. letech postupně trolejbusová doprava vytlačuje úzkorozchodné dráhy z města. Na konci 70. let byla postavena trať na sídliště Fifejdy. V devadesátých letech se otevřela trať do Koblova. Následně nastal útlum v rozšiřovaní trolejbusové dopravy, který skončil v roce 2013, kdy byla otevřená trať na Novou Karolinu. V roce 2015 byla otevřená krátká trať na Hulváky. V neděli 28.2.2016 byla zprovozněna trolejbusová trať na Hranečník, kde tak vznikl Přestupní uzel Hranečník.[zdroj?]
Životní prostředí
Ostravice
Ačkoliv ze statistik Ostrava nevychází nejlépe, životní prostředí ve městě se neustále zlepšuje. Stavu životního prostředí v Ostravě se věnuje i řada projektů města. Jedním z nich jsou speciální webové stránky dycham.ostrava.cz,[42] které umožňují občanům sledovat aktuální stav ovzduší nebo ozdravné pobyty určené pro děti ohrožené znečištěním ovzduší.[zdroj?]
Velkým problémem jsou také ropné laguny bývalé chemičky Ostramo. S jejich odstraněním se začne na podzim 2017. Definitivní likvidace by měla být hotova do roku 2020.[43]
Od roku 2002 se v Ostravě koná multižánrový hudební festival Colours of Ostrava, který do Ostravy každoročně přivádí řadu hvězd a desetitisíce návštěvníků. Oblast Dolních Vítkovic hostí od roku 2013 festival taneční hudby Beats for Love který každoročně navštíví přes 40000 návštěvníků. V pěti ostravských obvodech se od roku 1998 koná festival Folklor bez hranic Ostrava, který představuje krásy českého i zahraničního folkloru.
Od roku 2006 má v Ostravě svoje sídlo celostátní křesťanská televize TV Noe.[44]
V Ostravě lze navštívit také řadu muzeí a galerií:
Ostravské muzeum se nachází v budově Staré radnice z 16. století. Stálé expozice se věnují historii města, přírodě i krajině Ostravska.[45]
Dům umění patří k architektonickým zajímavostem města. Kvalitou sbírek se galerie řadí k pětici nejvýznamnějších sbírkotvorných institucí v České republice.[46]
Malý svět techniky U6 umožňuje testování vědecko-technických zákonitostí na vlastní kůži (např. řídit vlak, vyrobit elektrický proud jízdou na kole, proletět se letadlem, zahrát si na taviče v továrně, vesmírného kosmonauta nebo na kapitána Nema).[47][48]
Velký svět techniky nabízí další atrakce, které pobaví a poučí v nejrůznějších oblastech života, přírodních i technických vědách. Na ploše 14 000 m² jsou umístěny celkem čtyři „světy“ s trvalými expozicemi a jeden „svět“ určený pro expozice dočasné.[49]
Důl Michal je nejlépe zachovalým důlním areálem v Ostravě. Při prohlídce se prochází stejnou cestu, jakou chodili horníci každodenně při příchodu do práce. Je zde řetízkový systém šaten, koupelny, převlékárny, dispečink, strojovna s dochovanými těžními stroji a kompresory. Přímo do dolů se však nefárá.[50]
Landek (národní přírodní památka), zalesněný vrch nad soutokem Odry a Ostravice ležící v slezské části Ostravy mezi Koblovem a Petřkovicemi. Jedná se o světově známou lokalitu v oblastech archeologie, geologie, historie a hornictví. Místo nálezu petřkovické Venuše, sídliště lovců mamutů a první doložené použití černého uhlí jako palivo. Na místě bývalého hradu Landek se nachází rozhledna s výhledem na Moravskou Ostravu a Přívoz nebo dál do Moravské brány.
Pivovarské muzeum – prohlídková trasa s ochutnávkou umožňuje seznámit se s postupy výroby piva i jeho historií.[zdroj?]
Hasičské muzeum se nachází v secesní budově někdejšího německého sboru dobrovolných hasičů v Ostravě-Přívoze. Součástí expozice je videoprojekce přibližující práci hasičů.[zdroj?]
Muzeum Keltičkova kovárna, v němž údajně žil kovář Keltička – podle jedné tradované pověsti objevitel černého uhlí v Ostravě. Před domem se nachází památník kováře Keltičky a malá expozice uvnitř mapuje prvopočátky hornictví v Ostravě. Obsahuje např. sbírku kahanů a svítidel ze 17. století a další hornické a kovářské exponáty.[zdroj?]
Plato Ostrava – jde o instituci bez vlastního sbírkového fondu, zaměřenou na současné domácí i zahraniční výtvarné umění.[zdroj?]
Architektura
Řada významných staveb se nachází v městské památkové zóně Moravská Ostrava. Architektonicky kvalitní stavby sloužící především veřejnému životu byly postaveny na přelomu 19. a 20. století. Kromě Masarykova náměstí s budovou Staré radnice, mariánským morovým sloupem z roku 1702 a secesním polyfunkčním domem Café Habsburg s kavárnou,[51] jsou významnou součástí čtvrti Smetanovo náměstí s budovou Divadla Antonína Dvořáka a funkcionalistickým obchodním domem Knihcentrum, náměstí Dr. E. Beneše s palácem Elektra a bankovními paláci, či Prokešovo náměstí, kde se rozprostírá budova Nové radnice s vyhlídkovou věží. Za zmínku stojí také církevní stavby: nejstarší ostravský kostel sv. Václava z 13. století nebo druhý největší chrám na Moravě a ve Slezsku – katedrála Božského Spasitele. Budovy v této části města se pojí se jmény slavných architektů jako byli např. Karel Kotas, Josef Gočár, Ernst Korner nebo Alexander Graf. Na začátku roku 2012 bylo poblíž centra Ostravy postaveno obchodní centrum Forum Nová Karolina.[zdroj?]
Také v předměstských částech je hodnotná architektura, například zástavba modernistických vil ve Staré Bělé v blízkosti Bělského Lesa. Nejvýznamnější je ale městský obvod Ostrava-Poruba se svou architekturou ve stylu socialistického realismu 50. let 20. století (tzv. sorela), který se inspiroval vzhledem sovětských velkých měst, ale zároveň v sobě ukrývá prvky antiky, renesance a klasicismu. Vstupem do bytové zástavby je známý Oblouk. S těžkým průmyslem v Ostravě je část Ostrava-Vítkovice. S narůstajícím počtem zaměstnanců bývalých Vítkovických železáren zde vznikly dělnické kolonie společně se sociálním zázemím, radnicí i kostelem. Vše s režným neomítaným zdivem. Navštívit lze také městskou památkovou zónu v Ostravě-Přívoze se secesní zástavbou či Jubilejní kolonii v Ostravě-Hrabůvce, komplex bývalých dělnických bytů vybudovaných ve 20. letech minulého století.[zdroj?]
Ostrava má industriální charakter, pro turisty je zajímavá zejména Dolní oblast Vítkovice, Důl Michal nebo Landek Park. Prozkoumat město lze i díky adventuře Kód Salomon,[52] ve které jde o příběh barona Rothschilda. Během procházky městem lze snadno narazit na filmový štáb, který právě točí nový film, seriál nebo videoklip. Ostravu filmové produkce totiž vyhledávají kvůli její atmosféře stále častěji. Nejčastějšími cíli kromě muzeí a galerií jsou:
Nová radnice na Prokešově náměstí, s nejvyšší vyhlídkovou věží. Z ochozu ve výšce 73 m lze vidět Ostravu z ptačí perspektivy. Výhled s komentářem seznámí jak s historií města, tak s jeho současností.[zdroj?]
Komenského sady, místo, kde je možné narazit na sochu sovětských hrdinů, cvičící jogíny, tančící matky i sportovce. Je zde také ostravská pláž a kavárna.[zdroj?]
Pohádkový orloj, jenž je možno spatřit od osmé hodiny ranní do osmé hodiny večerní, vždy v dvouhodinových intervalech. V oknech galerie loutek se asi dvě minuty odehrává boj Kašpárka se smrťákem, kterého se účastní i další čtyři postavy – anděl, král, královna a čert.[zdroj?]
Slezskoostravský hrad, který se vlivem důlní činnosti propadl o 16 m. Nachází se nedaleko Masarykova náměstí a soutoku řek Lučiny a Ostravice. Na hradě se koná celoročně mnoho akcí zejména pro děti a jejich rodiče, ale také známý festival Letní shakespearovské slavnosti.[zdroj?]
Stodolní ulice, legendární místo, ve kterém je přes 60 barů, klubů, restaurací a kaváren.[zdroj?]
Masarykovo náměstí, historické centrum města střeží mariánský sloup se sochou Panny Marie Immaculaty z roku 1702 a poblíž barokní socha svatého Floriána. Na náměstí byla přemístěna busta prezidenta T. G. Masaryka z foyer Nové radnice. Je zde také obchodní dům Laso, Schönhofův dům přezdívaný „Dům se sedmi vchody“ nebo Dům dědiců I. Reisze od vídeňského architekta Wunibalda Deiningera a další pamětihodnosti.[zdroj?]
Poruba, historická městská čtvrť vystavěná v „sorele“ za účelem nahrazení městského centra. Nejstarší část Poruby byla vybudována jako součást monumentálních velkolepých plánů, které se z finančních důvodů nerealizovaly celé, ale jenom hlavní body.[zdroj?]
Trojhalí Karolina. Historické budovy mezi centrem Ostravy a Dolní oblastí Vítkovice na území po bývalé koksovně Karolina jsou přetvořeny podle návrhu architekta Josefa Pleskota na místo, kam lidé chodí za sportem a zábavou.[zdroj?]
Zoologická zahrada Ostrava – rozlohou druhá největší zoo v České republice je domovem 400 druhů zvířat. Jsou zde moderní expozice, nové pavilony, výběhy, večerní prohlídky, komentovaná krmení, ale třeba i zimní běžkování. Od roku 2014 je novou součástí Safari asijských kopytníků, od roku 2015 pak Pavilon evoluce.[zdroj?]
Dolní oblast Vítkovice (národní kulturní památka) je klasickým industriálním prostorem v srdci města. Na Vysokou pec č. 1 Bolt Tower s restaurací se lze dostat proskleným výtahem, je z ní rozhled nejen na celý areál, ale také na Ostravu a její okolí. K dispozici je průvodce, který návštěvníky seznámí nejen s historií rodiny Rothschildů, ale i s objekty VI. Energetické ústředny, kompresorovny, starými hornickými koupelnami nebo třeba Gongem, halou postavenou z bývalého plynojemu.[zdroj?]
Důl Michal je nejlépe zachovalým důlním areálem v Ostravě.[zdroj?]
Planetárium Ostrava, kde si lze rozšířit vědomosti o vesmíru nebo i jen poslouchat hudbu pod hvězdnou oblohou.[zdroj?]
Halda Ema (také pod názvem Terezie Ema nebo Ostravská sopka) na pravém břehu řeky Ostravice s výškou 315 (z původních 327) m n. m.,[53] na níž vládne subtropické klima, neboť halda stále pracuje.[zdroj?]
Ostrava nabízí množství příležitostí sportovního vyžití, díky čemuž získala titul Evropské město sportu 2014.[59] Na území města Ostravy se nachází atletické, fotbalové a zimní stadiony, víceúčelové sportovní haly, tenisové kurty, squashové kluby, kryté bazény, koupaliště a další sportovní zařízení. Nejvýznamnější areály provozuje společnost Sportovní a rekreační zařízení města Ostravy, s.r.o. (SAREZA). Její letní koupaliště Ostrava-Poruba je největší přírodní koupaliště ve střední Evropě. Ostravu protíná řada cyklotras a cyklostezek. V okolí Ostravy se nachází pohoří Beskydy a Jeseníky, které leží cca 30 km a 60 km od Ostravy a vyznačují se dobrými podmínkami pro lyžování v zimním období a v období jara až podzimu poskytují příležitosti pro pěší turistiku, cykloturistiku a rybaření. Z Ostravy do Beskyd vyjíždí od května do září cyklobus, který je určen především pro přepravu cykloturistů s jízdními koly a pěších turistů, ale i všech ostatních cestujících. V zimním období je k přepravě připraven Skibus. Hráči golfu, mohou zamířit na hřiště v zámeckém parku v Šilheřovicích u Ostravy či na vzdálenější hřiště v Čeladné, Ropici a Ostravici. Přibližně 30 km od Ostravy se také nachází další golfové hřiště v Kravařích.[zdroj?]
urbanismus a regenerace města, strategické plánování, podpora podnikatelských aktivit, ochrana životního prostředí, činnost samosprávných orgánů, vzdělanost a kultura, cestovní ruch, sport
Lubomír Zaorálek (* 1956), politik, 2019-2021 ministr kultury ČR, 2013-2017 ministr zahraničních věcí ČR, 2002-2006 předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
↑Ostrava má nové logo, ostrava.cz. www.ostrava.cz [online]. [cit. 2008-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-28.
↑World Weather Information Service – Ostrava [online]. United Nations [cit. 2011-01-21]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abHistorický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Ostrava-město [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2024-09-04]. Dostupné online.
↑Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP, území SO ORP Ostrava, SLDB 2021 : Veřejná databáze ČSÚ [online]. Český statistický úřad, 2021-03-26 [cit. 2024-09-04]. Dostupné online.
↑Malý lexikon obcí České republiky 2013 [online]. Český statistický úřad, 2013-12-16 [cit. 2018-01-21]. Dostupné online.
↑
OUŘEDNÍČEK, Martin; NEMEŠKAL, Jiří; POSPÍŠILOVÁ, Lucie. Vymezení území pro Integrované teritoriální investice (ITI) v ČR. Závěrečný dokument [PDF online]. Regionální stálá konference Středočeského kraje, březen 2020 [cit. 2021-05-07]. S. 15–17. Dostupné online.
↑Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2023-04-03]
↑ Primátorem Ostravy se stal Jan Dohnal z ODS, město povede nová koalice. České noviny [online]. Česká tisková kancelář, 2023-04-26 [cit. 2023-04-26]. Dostupné online.
↑ Členové zastupitelstva města. Ostrava.cz. Dostupné online [cit. 2023-04-29].
↑www.justice.cz [online]. [cit. 2015-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-29.
↑Nová tramvaj Poruba [online]. [cit. 2019-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-14.
↑ Nejmodernější tramvaj je v Ostravě. Ostrava.cz [online]. [cit. 2019-05-14]. Dostupné online.
↑ROTT, Lukáš. Škoda představila model nové tramvaje. Brzy budou k vidění i v Ostravě. moravskoslezsky.denik.cz. 2018-10-11. Dostupné online [cit. 2019-05-14].
↑ ab Nové dopravní prostředky MHD za 4,7 miliard v Ostravě | Ostrava-Online.cz. www.ostrava-online.cz [online]. [cit. 2019-05-14]. Dostupné online.
Ostrava.org Stručný průvodce Ostravou - tipy kam se podívat, kde se najíst, kam na kávu, atd.
Slovník názvů ostravských ulic a jejich původ in: David Vaculík: Urbanonymie vybraných měst Moravy a Slezska (její vznik, vývoj, systém a klasifikace). Brno: MU 2014. Dostupné online. Str. 183–365.
.jpg)
.jpg)
.svg){kind=small}
.jpg)
