Gymnázium Ostrava-Zábřeh

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Gymnázium, Ostrava-Zábřeh, Volgogradská 6a, příspěvková organizace
Informace
Zkratka	Gymnázium Ostrava-Zábřeh
Právní forma	příspěvková organizace
Datum založení	1. září 1957
Počet žáků	466 (k 01.02.2007)
Zaměstnanci
Ředitel	Mgr. Vít Schindler
Zástupce	Mgr. Ivan Tauber a Mgr. Lenka Plachtová
Poloha
Město	Ostrava
Zeměpisné souřadnice	49°47′39,84″ s. š., 18°13′38,28″ v. d.
Identifikátory
IČO	00842737 (VR)
REDIZO	600017486
Oficiální web	www.gvoz.cz
Obory vzdělání
79-41-K/81 Gymnázium 79-41-K/801 Gymnázium – všeobecné
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gymnázium Ostrava-Zábřeh (oficiální název: Gymnázium, Ostrava-Zábřeh, Volgogradská 6a, příspěvková organizace) je gymnázium, jehož zřizovatelem je Moravskoslezský kraj. Historie školy se datuje od 1. září 1957, na své současné adrese sídlí od roku 1969. Ve školském rejstříku má škola registrovány studijní obory Gymnázium – všeobecné čtyřleté (79-41-K/401) i osmileté (79-41-K/801), avšak od roku 2001 otevírá pouze třídy osmiletého studijního cyklu denní formy studia.

• 1957 – založení školy pod názvem Jedenáctiletá střední škola v budově ZŠ na Chrjukinově ulici (společné ředitelství se ZŠ)
• 1959 – školu opouštějí první absolventi
• 1960 – otevření dvouletého dálkového studia pro příslušníky ČSLA
• 1963 – změna názvu školy na SVVŠ Ostrava-Zábřeh, osamostatnění střední školy
• 1968 – konec studia příslušníků ČSLA
• 1969 – změna statutu školy ze SVVŠ na gymnázium a přesídlení školy do nové budovy na ul. Volgogradské
• 1972 – první absolventi čtyřletého studijního oboru gymnázium
• 1975 – otevření dvouletého dálkového studia pro příslušníky SNB
• 1983 – konec dálkového studia pro příslušníky SNB
• 1990 – otevření prvních tříd víceletého gymnázia
• 2001 – na škole maturují poslední studenti čtyřletého gymnázia

Zhruba před čtyřiceti lety se začaly stavět domy na dnešní Čujkovově ulici, na náměstí byla rozestavěna pošta, zdravotnické středisko a konečná stanice jediné tramvaje číslo 2, která zde jezdila z Ostravy, byla u „Vodárny“. „Jednička“ z Hlučína, Ostravy a Vítkovic jela kolem Bělského lesa a končila u „Dakoty“. Novotou se skvěly domy na ulici Kapitána Vajdy a druhá nová budova osmiletky byla otevřena na Gurťjevově ulici. Cihlové „proudovky“ v okolí školy začaly zabydlovat první nájemníci, vesměs zaměstnanci Nové hutě.

Nejstarší školou v tomto místě byla škola na Chrjukinově ulici. Všude kolem byly louky, les a bažiny. Území bylo proťato „zářezem“ (dnes Polanecká spojka), který byl vybudován před druhou světovou válkou pro tramvajové spojení Vítkovic se Svinovským nádražím. Klikatá silnice ze Staré Bělé přes Staré Výškovice do starého Zábřehu a dále do Vítkovic a Hulvák byla úzká a téměř se zde neminuly dva autobusy.

Nárůst obyvatel a rozvoj sídlištní struktury vyprovokoval potřebu založit i zde „jedenáctiletku“. Ta, jak bylo uvedeno, vznikla 1. září 1957 a byla umístěna do levého křídla nyní již bývalé osmileté střední školy na Chrjukinově ulici. Začínala s jednou desátou třídou, složena ze studentů jiných ostravských škol a se dvěma devátými třídami, do kterých byli přijati první a původní studenti této školy. Na sídlišti zvaném „Stalingrad“ přibývalo domů a s nimi i nových přistěhovalců.

Prvním ředitelem školy byl Josef Hrbáč, který byl ve funkci jeden rok. Po něm byl jmenován ředitelem Antonín Tichý, který se v roce 1958 vrátil s celou rodinou z Paříže, kde působil na československém velvyslanectví jako učitel dětí českých diplomatických přidělenců. Po návratu z ciziny mu byla svěřena střední škola v budově, která nebyla pro tento typ školy připravena ani zařízena.

První jedenáctý ročník jedenáctileté střední školy maturoval ve školním roce 1958/1959. Absolventů bylo 35 a z nich 10 dosáhlo vyznamenání. Třídním profesorem této první maturující třídy byl František Kamenčák. Záhy po vzniku školy se přistoupilo k rekonstrukci nevyhovující tělocvičny, školní jídelny a odborných poslucháren chemie, biologie a fyziky. Po rekonstrukci se podmínky poněkud zlepšily, pořád však prostory školy nebyli ideální pro provoz střední školy.

V druhém roce existence školy byla již školou úplnou a ve školním roce 1959/1960 maturovaly tři 11. třídy a studium ukončilo 100 absolventů. V té době patřila tato škola počtem žáků (od 1. do 11. třídy) k největším v Ostravě. Protože žáků a studentů s rostoucím sídlištěm stále přibývalo, učilo se mnohdy i na chodbách.

V roce 1963 byla poměrně velká zima a tehdejší školské orgány přistoupily k radikálnímu šetření paliva. Ve školách se o prázdninách nesmělo ani přitápět. Mrazy však byly třeskuté a během prázdnin popraskala ve školní budově většina litinových radiátorů. Jen díky nezměrné obětavosti všech tehdejších profesorů a vedení školy a pomocí známostí se topení podařilo v krátké době opravit a po prázdninách mohli studenti nastoupit do školy (radiátory byly tehdy přidělovány na poukaz). Šetření stálo tehdy hodně peněz a snaživé obětavosti všech pracovníků školy.

Rok 1963 byl rokem osamostatnění střední školy, která dosud v rámci jedenáctileté střední školy spojena se školou základní. Samostatná JSŠ měla jen tři ročníky v 9., 10, a 11. třídách. Rozdělení školy si vyžádalo organizační i personální změny. Ve škole od tohoto roku učili jen aprobovaní učitelé s kvalifikací pro takzvaný III. stupeň škol a počet vyučujících se podstatně zvýšil. Počet tříd vzrostl ze dvou na tři až čtyři v každém ze tří ročníků.

Současně se stavěla přístavba stávající školy na Chrjukinově ulici. V letech 1963–1965 byl otevřen pavilon dílen a odborných pracoven. Odborné pracovny byly určeny vzniklé Střední všeobecně vzdělávací škole, pokračovatelce JJŠ, ale už se čtyřletým maturitním studiem. Vybavení odborných učeben bylo na svou dobu moderní.

Zvětšil se prostor a oběma školám to pomohlo, protože sídliště se stále stavělo a denně se stěhovaly rodiny, především s malými dětmi, které osmiletku den ze dne stále více zaplňovaly.

Rozhodnutí o výstavbě nové školní ulice^[kde?] padlo v roce 1965. Iniciativa učitelů byla tehdy příkladná a všichni se starali, aby nová školní budova po všech stránkách vyhovovala a byla na úrovni doby. Koordinaci příprav byl pověřen profesor Arnošt Pchálek.

V letech 1965, 1966 a dalších začínala mít škola ve veřejnosti prestiž, o škole bylo více slyšet a studenti školy dosahovali úspěchů v soutěžích znalostních i sportovních. I učitelé byli často pověřováni metodickými funkcemi v rámci Ostravy i Severomoravského kraje. Ve škole se mnoho sportovalo, provozovala se lehká atletika, volejbal a košíková. Mezi profesory probíhaly turnaje v šachu. Každoročně se pořádaly kulturně-tělovýchovné akademie. Škola spravovala tehdy dřevěnou budovou s možností ubytování ve Spálově na Vítkovsku, která byla využívána k rekreaci a sportu, k víkendovým zájezdům a společenských akcím.

Přípravy na stavbu nové školy byly v plném proudu. Staveniště bylo vytyčeno na místě bývalého močálů na nejvzdálenějším konci tehdejšího slunce u „polanecké spojky“. O nějaký měsíc dřív se na stejném místě začala stavět budova devítiletky, dnešního sportovního gymnázia. Generálním dodavatelem stavby byl Bytostav, n. p. a investor Městský investorský ústav.

Tělocvična školy byla dána do provozu po vánočních prázdninách začátkem roku 1970. Postupně byly dokončovány i práce v interiéru školy za plného provozu. K úplné spokojenosti scházelo ještě dokončit školní hřiště, které se teprve rodilo. Podařilo se to v roce 1971 a na hřišti se začalo cvičit a sportovat. Po roce provozu se ukázalo, že střešní plášť školních budov měl stejné kvality jako mnohde jinde na rovných, nespádových střechách. Ještě v záruční lhůtě se však podařilo střechu opravit.

K 1. září 1970 byl vyměněn ředitel a někteří profesoři, zvláště dějepisáři a občánkáři byli přemístěny na jiné školy v Ostravě. Jádro profesorského sboru však zůstalo nezměněné.

Poprvé ve své historii dosáhla škola počtu 17 tříd interního studia. Její prostory byly však pro tak velký počet studentů těsné. Kromě studentů interních přibyli uprostřed sedmdesátých let i externí studenti z řad Sboru národní bezpečnosti, kteří měli ve škole získat maturitní vysvědčení, jež bylo podmínkou k vykonávání služby v SNB. Podmínkou přijetí bylo totiž absolvování středoškolského studia s maturitou. Po dohodě Ministerstva vnitra a Ministerstva školství vznikly tedy na některých gymnáziích praporčické třídy pro členy SNB. Na hodiny docházeli do školy dvakrát týdně v odpoledních hodinách na šestihodinové konzultace. První tito absolventi maturovali ve školním roce 1976–1977 a poslední pak ve školním roce 1982–1983. Za tu dobu absolvovalo středoškolské studium celkem šestnáct tříd v průměru po 22 studentech. Středoškolská učební látka byla oproti internímu studiu značně redukována. Někteří studenti měli i tak studijní problémy, většina však přistupovala ke studiu zodpovědně. K jejich cti lze tedy konstatovat, že dovedli vážně pracovat, ale dělat si srandu i sami ze sebe. Dva dny v týdnu se učilo ve dvou směnách celkem v 21 třídách.

V druhé polovině sedmdesátých let pracovalo na škole nejvíce pedagogických pracovníků v historii školy. Včetně externích učitelů učilo někdy až ve 23 třídách i 43 pedagogických pracovníků. Externě se vyučovalo především v odborných, volitelných a nepovinných předmětech. Externisté byli pracovníci z ostravských závodů, zemědělských družstev a úřadů.

Ředitelem naší školy se stal od 1. září 1970 rozhodnutím tehdejšího městského výboru KSČ profesor Zdeněk Mácha, do té doby ředitel Gymnázia v Ostravě 1 ve Šmeralově ulici. Dosavadní ředitel Antonín Tichý byl jmenován ředitelem Gymnázia v Ostravě 1 ve Šmeralově ulici. A „škatule“ se hýbaly dál. Dosavadní zástupce ředitele Augustin Vala byl stejnými orgány jmenován ředitelem ostravského nakladatelství Profil. Na jeho místo nastoupil člen profesorského sboru Arnošt Pchálek, který zde na škole učil od roku 1959.

Kromě intenzivního trvání na všech oslavách socialistických svátků, politickém školení ve společenských a politických organizacích a okázalých výzdobách budovy u příležitosti různých svátků je možné říct, že vzdělávací program byl plněn a naši absolventi se úspěšně dostávali ke studiu na vysokých školách, na kterých se dobře uplatňovali. Poněkud problematické bylo plnění kvót náboru na vysoké vojenské školy. Získávání studentů k tomuto studiu bylo mnohdy až groteskní, podbízivé a trapné. Studenti se také zúčastnili nácviku skladeb na Spartakiádu 1975. Vybraných 44 studentů vystupovalo i v Praze.

V roce 1971 byl zástupce ředitele Arnošt Pchálek jmenován ředitelem gymnázia v Ostravě – Hrabůvce a jeho nástupcem se stal člen pedagogického sboru Jaroslav Kunz, který na škole učil od roku 1963. Tato funkce byla napřed nabídnuta některým členům „strany“. Ti ji však odmítli.

Osmdesátá léta byla charakteristická nástupem výpočetní techniky. Začátkem tohoto období vznikají první PC a mládež i dospělí se o nich dozvídají prostřednictvím sporých článků v tisku a časopisech. Zatímco ve školách se v lepším případě vybavujeme diaprojektory, magnetofony nebo zpětnými projektory, na některých pracovištích Vítkovických železáren a jiných větších podniků zavádějí první personální počítače anglické firmy ICL a velkou touhou studentů a učitelů je vidět jejich činnost alespoň při exkurzi. Těch bylo uspořádáno několik a byl o ně velký zájem. První konkrétní kontakt s počítači měli naši studenti, když byla škola vybavená jako jedna z prvních v Ostravě počítači české výroby IQ 151. Na pohled jen vzdáleně připomínaly dnešní PC, nicméně studenti přijali i tuto výpočetní techniku jako pokrok a mnozí z nich udělali s ní první kroky na své profesionální cestě a dnes zastávají významná postavení ve výpočetní technice. První skutečné PC byly ve škole instalovány spolu se zřízením učebny výpočetní techniky v roce 1990 a s ní byly na škole instalovány i nové počítače – „dvěstěosmdesátky“.

V roce 1985 odchází do důchodu ředitel školy PhDr. Zdeněk Mácha a na jeho místo nastupuje Jaroslav Horník, který je vystřídán za necelé tři roky ředitelkou PhDr. Hanou Pohlídalovou.

Rok 1990 byl rokem tříbení názorů a personálních změn. V lednu byla odvolána ředitelka školy, nový ředitel byl volen hlasováním členy pedagogického sboru, na konci roku došlo k výměně zástupce ředitele. Začátkem roku ještě studenti zorganizovali spolu s ostravskými vysokoškoláky velkou demonstraci na podporu nového vedení státu a prezidenta republiky. Bylo zrušeno politické školení učitelů a rozpadla se organizace ROH i SSM.

Nové politické a společenské poměry přinesly nemálo změn i v oblasti vzdělávání, což se přirozeně dotklo i gymnázia. Zásadní změnou bylo znovuobnovení víceletého gymnaziálního studia, sedmiletého a osmiletého. První dvě třídy víceletého studia byly otevřeny už v roce 1990–1991. Přes organizační a prostorové potíže (jedna třída víceletého gymnázia byla umístěna v prostorách ZŠ Srbská v Ostravě – Výškovicích) se tento typ studia zdárně „ujal“. K výše zmíněným potížím nutno přičíst i kouzlo neznámého jak z hlediska studentů, tak vyučujících (přístup k žákům nebo metodika výuky). Od školního roku 1992–1993 jsou všechny třídy gymnázia vyučovány v budově školy. Postupem času začal víceletý typ studia nabývat převahu nad čtyřletým cyklem, takže od školního roku 2001–2002 je Gymnázium Ostrava-Zábřeh výhradně osmileté.

V roce 2017 škola oslavila 60 let svého působení a k příležitosti byl vytvořen videoklip k písni Splněný sen, která se stala neformální hymnou toto gymnázia.

Škola úzce spolupracovala se Sportovním gymnáziem Dany a Emila Zátopkových – které leží ve stejném areálu – na výstavbě nového sportovního areálu v okolí obou škol. Patří do něj například travnaté fotbalové hřiště, běžecký ovál, tenisové kurty, horolezecká stěna, víceúčelové hřiště anebo posilovna.

Na podzim roku 2014 začala velká rekonstrukce školy. Byla vyměněna všechna původní dřevěná okna za plastová a celá budova byla kompletně revitalizována. Rekonstrukce byla dokončena na jaře roku 2015. Modernizací také postupně prošly školní interiéry.

Ve školním roce 2019/2020 bylo ve škole 14 tříd. Ředitelem školy je Mgr. Vít Schindler, ve funkci zástupce ředitele působí Mgr. Petr Říman a Mgr. Adéla Romanowská.

Studenti školy se pravidelně umisťují na nejvyšších příčkách krajských i celostátních kol odborných soutěží a olympiád. Nejvýraznějších úspěchů dosáhli studenti školy v chemické a astronomické olympiádě, kdy se stali členy reprezentace ČR v mezinárodním kole.

• 2007 – Petr Juřík – Mezinárodní chemická olympiáda – bronzová medaile
• 2016 – Jaromír Mielec – Mezinárodní astronomická olympiáda – bronzová medaile
• 2017 – Jaromír Mielec, Radomír Mielec – Mezinárodní astronomická olympiáda
• 2019 – Josef Knápek – Mezinárodní astronomická olympiáda – bronzová medaile

Oktavián je školní časopis vydávaný od roku 1995. Ve svých počátcích se zaměřoval na vydařené slohové práce studentů. Jeho mottem je tvořit časopis „studenty pro studenty" a toho se redakce drží. Různorodost časopisu zajišťuje redakce tvořená skupinkou studentů s různými zájmy a z odlišných ročníků. V současné době redakci tvoří přibližně 12 členů.

Oktavián nyní vychází jako měsíčník. Redaktoři se pravidelně scházejí a vždy se snaží přijít s novými nápady, které by časopis posunuly dále. Od roku 2015 Oktavián prošel výraznými grafickými změnami, a to hlavně z hlediska sjednocení některých prvků, jako například obsahu nebo číslování stránek a vytvoření loga Oktavián.

Náplní časopisu jsou nejen články z různých rubrik, jako jsou například Aktuality ze školy, Kultura, Názor nebo třeba rubrika Z různých barelů, ale i články méně tradiční. Velmi čtivou součástí časopisu je Duel, ve kterém vždy proti sobě soutěží ve vědomostních otázkách učitel a žák. Pro většinu studentů jsou nejzajímavější rubrikou Perlyčky, ve kterých jsou zmiňovány úsměvné momenty ze školních lavic. Nápadité texty jsou doplňovány fotkami, které zasílají sami redaktoři a vztahují se k článkům. Každé číslo našeho školního časopisu má svého průvodce. Jedná se o studenta či skupinu studentů, kteří se pro dané číslo nechají nafotit.

Oktavián zaznamenal několik úspěchů na soutěžích o nejlepší středoškolský časopis Moravskoslezského kraje a získal i ocenění na celostátní úrovni.

• 1957–1958 Josef Hrbáč
• 1958–1970 Antonín Tichý
• 1970–1985 PhDr. Zdeněk Mácha
• 1985–1987 Jaroslav Horník
• 1987–1990 PhDr. Hana Pohlídalová
• 1990–1992 RNDr. Jiří Chmela
• 1992–1993 RNDr. Helena Pětvalská
• 1993–2000 RNDr. Miroslav Haluzík
• 2000–2021 RNDr. Jiří Chmela
• od roku 2021 Mgr. Vít Schindler

Z jejich řad se rekrutovalo několik známých osobností – za mnohé jmenujme MUDr. Jiřího Pekárka, dlouholetého předsedu České stomatologické komory, MUDr. Zdenku Němečkovou Crkvenjaš, MBA, přednostku Kliniky popáleninové medicíny a rekonstrukční chirurgie FN Ostrava, doc. MUDr. Leopolda Plevu, CSc., primáře Traumatologického centra FN Ostrava a dlouholetého člena České společnosti pro úrazovou chirurgii, MUDr. Dagmar Molendovou, primářku odd. klinické onkologie Městské nemocnice Ostrava a bývalou poslankyni za ODS, bývalé poslance Parlamentu ČR za ČSSD Ing. Jaromíra Chalupu a Ing. Adama Rykalu nebo populárního zpěváka a moderátora Bořka Slezáčka nebo Jiřího Sedláčka, známého herce a moderátora.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gymnázium Ostrava-Zábřeh na Wikimedia Commons
• Webové stránky školy
• Videoklip "Splněný sen"