Moravská brána
Moravská brána je geomorfologický celek na Moravě a okrajově severními částmi i ve Slezsku. Je to součást pásma Západních Vněkarpatských sníženin. Tvoří protáhlou, asi 70 km dlouhou sníženinu mezi Podbeskydskou pahorkatinou (Karpaty) a Nízkým Jeseníkem (Hercynská pohoří), od Přerova po Ostravu, a propojuje Hornomoravský úval a Ostravskou pánev. Jde o jednu z hlavních přirozených komunikačních spojnic v rámci střední Evropy, mezi pobaltským a podunajským prostorem, využívanou od pravěku zvířaty i lidmi. Geomorfologie a geologieTvoří ji rovina nebo mírná pahorkatina vyplněná neogénními sedimenty s pokryvem uloženin pevninského ledovce a s rozsáhlými sprašovými pokryvy. Jejím nejvyšším bodem je jižní úbočí kopce Obírka, kde hranice celku procházející svahem kopce, dosahuje výšky 382 m.[1][pozn. 1] Nejvyšším vrcholem je pak bezejmenná kóta 344 m nacházející se západně od obce Olšovec.[3] Podle příslušnosti k povodí se člení na dva podcelky: Bečevskou bránu (zahrnující část povodí řeky Bečvy) a Oderskou bránu (zahrnují část povodí řeky Odry).
Moravskou branou prochází napříč hlavní evropské rozvodí mezi úmořím Baltského moře (řeka Odra) a Černého moře (řeka Bečva), jeho nejnižší bod se zde nachází v mělkém sedle mezi Hranicemi, Stříteží nad Ludinou a Bělotínem ve výšce 311 m n. m. (přirozeně), resp. 297 m n. m. (vykopaný železniční zářez).[pozn. 2] Evropské rozvodí Bělotín je v terénu vysokým betonovým památníkem vyznačené místo při silnici I/47 mezi Hranicemi a Bělotínem, které se nachází ve výšce 337 m n. m.[4] VodstvoProtisměrně jí protékají řeky Bečva (na jihozápad) a Odra (na severovýchod) s přítokem Luhou – prochází tudy hranice jejich povodí, což je současně hlavní evropské rozvodí mezi úmořím Baltského a Černého moře. Ochrana přírodyPředmětem zvláštní ochrany jsou vesměs zbytky lužního lesa a zachovalé přirozeně meandrující toky. Značnou část Oderské brány pokrývá Chráněná krajinná oblast Poodří, v níž se ještě nacházejí maloplošná zvláště chráněná území:
Mimo CHKO Poodří jsou dále tato chráněná území:
Zcela okrajově sem zasahuje Přírodní park Oderské vrchy. SídlaPomyslným střediskem Moravské brány je město Hranice, ležící zhruba uprostřed. Na protilehlých vstupech do brány leží větší města Ostrava a Přerov. Dalšími městy v bráně jsou Lipník nad Bečvou, Studénka a Klimkovice, po okrajích se nachází Bílovec, Fulnek, Nový Jičín, Odry, Příbor. Dalšími významnějšími sídly jsou např. Kunín, železniční uzel Suchdol nad Odrou nebo rodiště J. G. Mendela Hynčice. VýznamMoravská brána je od pradávna klíčovou komunikační spojnicí Moravy a Slezska, v celoevropském pohledu pak Pobaltí se Středomořím. Od pravěku jí procházela Jantarová stezka,[5] později jí byla vedena jedna z prvních a nejdůležitějších železničních tratí Habsburské monarchie – Severní dráha císaře Ferdinanda – spojující metropoli Vídeň s Haličí, po rekonstrukci (v totožné trase) označovaná jako 2. tranzitní železniční koridor, jenž je součástí VI. panevropského koridoru. Moravskou branou prochází také dálnice D1, evropské silnice E442 a E462, a v plánech jí vedl i průplav Dunaj-Odra. Také se v ní nachází ostravské letiště Leoše Janáčka (Mošnov). Poznámky
Reference
Související článkyLiteratura
|