|
Ota Filip
Ota Filip (9. března 1930 Slezská Ostrava – 2. března 2018 Garmisch-Partenkirchen) byl český a německý spisovatel, jedna z předních postav české exilové literatury. Jeho knihy byly publikovány mezi jiným v češtině, němčině, italštině, francouzštině, španělštině, japonštině a slovinštině. BiografieMládíOta Filip se narodil v roce 1930 ve Slezské Ostravě. Jeho otec Bohumil Filip byl český cukrář a majitel kavárny v ostravské Nové Radnici. Jeho matka byla polského původu, rozená Marie Mikolajczykowa. Po maturitě na gymnáziu v Praze na Žižkově[1] v roce 1948 pracoval v různých zaměstnáních. Po nástupu na vojnu v roce 1951 byl zařazen k tzv. „černým baronům“, kde se zapletl do připravovaného útěku, který ale vyzradil.[2] Po roce 1953 byl redaktorem v novinách Mladá Fronta (Praha), redaktorem Československého rozhlasu v Plzni a v několika okresních novinách na Moravě. Perzekuce a odsouzení v ČSSRPočátkem 60. let byl vystaven mimosoudní perzekuci, a odsouzen k řadě dělnických profesí. Během těchto let začal psát své první romány, a věnoval se korespondenci s německými a rakouskými autory. Jeho přítel Horst Bienek, básník, esejista a novinář žijící v Mnichově, mu v roce 1968 zprostředkoval vydání prvního románu Cesta ke hřbitovu, v německém překladu Das Café an der Straße zum Friedhof, v nakladatelství Fischer Verlag (Frankfurt am Main). Tato první německá publikace se setkala s velkým úspěchem, a v roce 1969 následovalo italské vydání Il caffè sulla strada del cimitero v nakladatelství Garzanti (Milán). Jeho první román Cesta ke hřbitovu byl také oceněn literární cenou města Ostravy v roce 1967 (k 700. výročí založení města), a vydán v roce 1968 v ostravském nakladatelství Profil (Ostrava). Od ledna 1968 byl redaktorem nakladatelství Profil v Ostravě.[3] V roce 1970 byl odsouzen za podvracení republiky (§ 98, odst. 1 tr. zákona), mj. na základě jeho korespondence s autory, novináři a jinými představiteli kulturního a politického života v NSR, Rakousku a Švýcarsku. V roce 1974 byl donucen se vystěhovat do Německa. Tam pracoval jako lektor nakladatelství Fischer Verlag, publicista a komentátor. Publikoval řadu románů, které psal v němčině a češtině. Byly vydány v německých nakladatelstvích, a také v exilových českých nakladatelstvích v Německu, Švýcarsku a Kanadě, a od 90. let také v České republice, kde měl Filip mj. úzké kontakty s nakladatelstvím Host (Brno). Ota Filip byl členem Bavorské akademie věd a umění. Obvinění ze spolupráce s STBV lednu 1998 byl v programu bavorské televize (autoři Jürgen W. Möller a Prof. FAMU Lubor Dohnal) obviněn ze spolupráce s StB (Státní bezpečnost).[4][5] Tato obvinění se zakládala na falešných výpovědích kněze (hraběte) Angeluse Waldsteina (OSB, klášter Ettal, Německo) a a jiných tzv. 'svědků' v Československu a NSR. Tento program byl motivován cílem kompromitovat Filipa a znemožnit jeho publicistickou činnost v Německu a Československu v 90. letech, která se kriticky zabývala sudetoněmeckými tématy a česko-německými vztahy. Dnes přístupné materiály StB (Archív bezpečnostních složek, https://www.abscr.cz/) dokazují, že tato obvinění byla neopodstatněná (mj., arch. číslo 14288 S StB Ostrava, V-4569 S Stb Ostrava a V-1258 MV-SÚ; citované v útvaru S FMV-SEO). Např. v červnu 1972 StB konstatuje, že "FILIP byl v roce 1969 odsouzen pro nepřátelskou činnost podle § 98 tr. zákona a po propuštění z výkonu trestu v trestné činnosti pokračoval, ve spolupráce [sic] s exponenty pravice v oblasti kultury", tedy jinými slovy angažoval se pro disidentské hnutí, ne pro spolupráci s StB. Neopodstatněná obvinění Oty Filipa v programu bavorské televize (autoři Jürgen W. Möller a Prof. FAMU Lubor Dohnal) v lednu 1998 dohnala jeho syna Pavla, profesora matematiky na univerzitě v Bochumi (Německo), k sebevraždě. Byl traumatizován perzekucí a vězněním svého otce v letech 1969-1974 v Československu, a nemohl se smířit s další mimosoudní, sudetoněmeckými a česko-německými tématy v 90. letech motivovanou, perzekucí svého otce, tentokrát v Německu. Život v zahraničíPosledních dvacet let svého života žil Ota Filip se svou manželkou Marii (rozenou Ledvinovou) v podalpském městečku Murnau am Staffelsee[6], kde pořádal literární a jiná umělecká setkání, s německými i českými autory, literáty a novináři. Jeho manželka Marie Filip zemřela 31. prosince 2014, po těžké a krátké nemoci, v jeho přítomnosti v nemocnici v Mnichově. Týden předtím oslavili 61. výročí jejich svatby, 25. prosince 1953. Ota Filip zemřel 2. března 2018 v nemocnici v Garmisch-Partenkirchenu, na následky zápalu plic. Dílo
Podílel se autorsky i na sborníku, pojednávajícím o tzv. Brněnském pochodu smrti:
Ocenění
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||
_BAR.svg){kind=small}
