Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

 

Vlastimil Brodský

Vlastimil Brodský
Vlastimil Brodský (1975)
Vlastimil Brodský (1975)
Narození15. prosince 1920
Ostrava-Hrušov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. dubna 2002 (ve věku 81 let)
Slunečná
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníSlunečná
AliasBróďa
ChoťJana Brejchová (1965–1983)
Božena Brodská
DětiMarek Brodský a Tereza Brodská
PříbuzníPetra Černocká (sestřenice)
Hana Brejchová (švagrová)
Podpis
Vlastimil Brodský – podpis
Český lev
Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
2001 – Babí léto
Umělecké ceny
národní umělec (1988)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlastimil Brodský, přáteli a kolegy zvaný Bróďa (15. prosince 1920 Hrušov nad Odrou, nyní součást Ostravy – 20. dubna 2002 Slunečná u České Lípy), byl český herec, dlouholetý člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech (v Národním divadle vystupoval jako host).

Život

V době studia na gymnáziu se s ním rodiče přestěhovali ze Slezska do Prahy. V prosinci roku 1939 složil zkoušky do elévského sboru – soukromé herecké školy E. F. Buriana, založené při jeho slavném divadle D40.[1] K pedagogům zde kromě Buriana patřila např. Lola Skrbková a Nina Jirsíková. Původně se tu chtěl zlepšit v tanci (uměl stepovat a vedl i taneční kurs), ale Burian si všiml jeho talentu a doporučil mu dráhu hereckou. V sezóně 1939/1940 se začal Brodský objevovat ve sboru v Burianových hrách, prvním samostatným jevištním projevem bylo pak v D41 vystoupení v Zeyerově Staré historii, kde ztvárnil úspěšně několik osob a předmětů, např. muzikanta, nosiče, okno a zámek[2].

Když nacisté v roce 1941 Buriana zatkli a divadlo zavřeli, chvíli ještě setrval ve zde ustanoveném a Františkem Salzerem vedeném Divadle Na Poříčí, třetí scéně Divadla na Vinohradech,[3] později společně s ostatními spolužáky pomohl rozběhnout pololegální divadlo Větrník. Divadlo sídlilo v letech 1941–1944 v Divadélku pro 99 ve výstavní síni U Topičů na Národní třídě, v roce 1944 pak krátce v Ženském klubu v ulici Ve Smečkách. Ve Větrníku byli partnery Brodského například Zdeněk Míka, Zdeněk Řehoř, Stella Zázvorková a konzervatoristé Jaromír Pleskot a Radovan Lukavský.[4] Souběžně s působením ve Větrníku hrál i v Pražském dětském divadle Míly Mellanové.

V roce 1944 odešel z Větrníku a založil spolu s několika kolegy Pražské divadelní studio, které se však po nezdařené jedné premiéře rozpadlo.[5] Vrátil se zpět do Větrníku a v květnu 1946 odešel s několika herci do Divadla satiry (tehdy ještě nesídlilo na své pozdější scéně ve Vodičkově ul.), kde působil v sezóně 1946–47 a na chvíli se pak ještě vrátil k E. F. Burianovi do divadla D 47.

Nakonec přešel se skupinou mladých herců (O. Krejča, A. Hegerlíková, Z. Řehoř, Z. Dítě) za Jiřím Frejkou[6] do Divadla na Vinohradech,[7] kde setrval i po Frejkově odchodu a po vzniku Divadla československé armády a byl členem souboru až do roku 1990[8] a i později zde působil jako stálý host. V postavách, které ztvárnil, objevoval lidskou obyčejnost, své postavy vystihoval poetickou zkratkou, jeho komika byla označována za neobyčejně lidskou. Býval charakterizován jako typ herce tragikomického.[9]

Od roku 1946 se objevoval pravidelně ve filmu. Spolupracoval např. s Otakarem Vávrou, Martinem Fričem a našel společný umělecký pohled se Zdeňkem Podskalským, v jehož několika filmech se později objevil[10]. Jako jediný český herec získal cenu Berlínského mezinárodního filmového festivalu Zlatý medvěd za roli v německém filmu Jakub lhář, zápornou postavu si zahrál i v oscarovém snímku Ostře sledované vlaky. V roce 2002 získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Babí léto.

Prostý hrob ve Slunečné

Jednalo se také o výborného rozhlasového a dabingového herce, několik desítek let působil v Československém rozhlase jakožto populární skřítek Hajaja, jenž předčítal každý den dětem pohádky na dobrou noc.[11] Na gramofonových deskách vyšly Hajajovy pohádky (vyd. Supraphon), Brodský namluvil také např. postavu Švejka v Osudech dobrého vojáka Švejka (vyd. Ultraphon), Bondyho ve Válce s Mloky (vyd. Supraphon) nebo Taťku Šmoulu v seriálu Šmoulové.

V roce 1977 podepsal Antichartu, v roce 1988 mu byl udělen titul Národního umělce. Po ukončení herecké kariéry často pobýval ve své starobylé roubence v obci Slunečná okres Česká Lípa, kde se kromě jiného hodně věnoval manuálním pracím.[12]

Dne 20. dubna 2002 spáchal sebevraždu,[13][14] což bylo vyústěním Brodského celoživotních úzkostí a melancholie.[12] Pohřben je spolu s rodiči ve Slunečné, na tamním hřbitově. Z rozvedeného prvního manželství s tanečnicí Bíbou Křepelkovou pochází jeho syn Marek Brodský a z rozvedeného druhého manželství s herečkou Janou Brejchovou pochází jeho dcera, herečka Tereza Brodská. Jeho sestřenicí je zpěvačka Petra Černocká.

Je po něm pojmenována ulice v Praze.

Ocenění

Divadelní role, výběr

Filmografie

Film

Vlastimil Brodský s tehdejší manželkou Janou Brejchovou v Berlíně při premiéře filmu Jakub lhář (17. dubna 1975)

Televize

Práce pro rozhlas

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Ostatní tvorba

  • 1957 – Mezi nebem a zemí – spolupráce na filmovém scénáři celovečerního filmu, který realizoval režisér Zdeněk Podskalský s Vlastimilem Brodským v hlavní roli referenta Nováčka
  • 1965 – O ničem – kniha pro děti s ilustracemi Jana Brychty
  • 1995 – Dr(o)bečky z půjčovny duší – kniha vzpomínek
  • 1999 – Na mou duši do psích uší (spol. s Milenou Pekárkovou-Bohatovou) – kniha pohádek nejen pro děti, které autor vyprávěl svému jezevčíkovi Hugovi
  • 2002 – To že jsem já? – autobiografické postřehy a svérázné komentování vlastních fotografií ze života soukromého i profesionálního
  • 2002 – Stará stodola dobře hoří, čili, Svět podle Františka – poslední autentická kniha stylizovaných vzpomínek, která byla připravena v posledních měsících života tohoto populárního herce ve spolupráci s Jiřím Melíškem

Odkazy

Reference

  1. ↑ Balvín 1967, s. 6.
  2. ↑ Balvín 1967, s. 8, 107.
  3. ↑ Balvín 1967, s. 15.
  4. ↑ Kolektiv autorů 1983, s. 526.
  5. ↑ Balvín 1967, s. 8, 28–9.
  6. ↑ Balvín 1967, s. 42-43.
  7. ↑ Vladislav Jurčák. Véčko. 2004, roč. III., čís. 4, s. 91. ISSN 1213-7375. 
  8. ↑ Sílová, Hrdinová a Mohylová 2007, s. 137, 192.
  9. ↑ Balvín 1967, s. 62, 96–7, 99.
  10. ↑ Balvín 1967, s. 76.
  11. ↑ http://master.ct24.cz/kalendarium/40454-rozhlasovy-hajaja-je-spojen-s-hlasem-vlastimila-brodskeho/[nedostupný zdroj]
  12. ↑ a b SOBOTA, Ondřej. Herec v nelehké životní situaci Vlastmil Brodský by se dožil stovky. ČT24.cz [online]. 2020-12-15 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  13. ↑ Řešení: Sebevražda. www.reflex.cz [online]. [cit. 2010-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-12. 
  14. ↑ Zemřel „smutný klaun“ Vlastimil Brodský
  15. ↑ Tvůrčí skupina Drama a literatura. A pak že nejsou hastrmani. Humorná pohádka Jana Drdy o vodnickém čarování a vodnících všeho druhu [online]. Český rozhlas, 2021-06-06 [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Český lev za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
Josef Abrhám (1993) • Petr Čepek (1994) • Martin Dejdar (1995) • Bolek Polívka (1996) • Jiří Schmitzer (1997) • Olaf Lubaszenko (1998) • Jiří Kodet (1999) • Bolek Polívka (2000) • Vlastimil Brodský (2001) • Ivan Trojan (2002) • Jan Budař (2003) • Iakov Kultiasov (2004) • Pavel Liška (2005) • Jiří Schmitzer (2006) • Ivan Trojan (2007) • Karel Roden (2008) • Kryštof Hádek (2009) • Ondřej Malý (2010) • Vladimír Javorský (2011) • Ivan Trojan (2012) • Jiří Schmitzer (2013) • Ivan Trojan (2014) • Matěj Hádek (2015) • Karel Roden (2016) • Pavel Nový (2017) • Karel Dobrý (2018) • Jiří Schmitzer (2019) • Ivan Trojan (2020) • Václav Neužil (2021) • Michal Kern (2022) • Kryštof Hádek (2023)
Kembali kehalaman sebelumnya