Fluorid sodný

Fluorid sodný
Struktura krystalové mřížky fluoridu sodného
Obecné
Systematický název	fluorid sodný
Ostatní názvy	Florocid
Latinský název	Natrii fluoridum Natrium fluoratum
Anglický název	Sodium fluoride
Německý název	Natriumfluorid
Sumární vzorec	NaF
Vzhled	bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS	7681-49-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	231-667-8
Indexové číslo	009-004-00-7
PubChem	5235
UN kód	1690
Číslo RTECS	WB0350000
Vlastnosti
Molární hmotnost	41,988 713 g/mol
Teplota tání	993 °C
Teplota varu	1 695 °C
Hustota	2,790 g/cm3 (25 °C) 2,558 g/cm3 (41 °C)
Dynamický viskozitní koeficient	1,85 cP (1 015 °C) 1,41 cP (1 110 °C) 1,14 cP (1 200 °C)
Index lomu	nD = 1,336 (20 °C)
Rozpustnost ve vodě	3,66 g/100 g (0 °C) 4,05 g/100 g (20 °C) 4,54 g/100 g (50 °C) 4,67 g/100 g (60 °C) 4,90 g/100 g (80 °C) 5,07 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	methanol 0,413 g/100 g (20 °C) ethanol 0,095 g/100 g (20 °C) fluorovodík
Povrchové napětí	185 mN/m (1 000 °C) 181 mN/m (1 050 °C) 179 mN/m (1 080 °C)
Struktura
Krystalová struktura	krychlová
Hrana krystalové mřížky	a=462,0 pm
Dipólový moment	27,2×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−569,6 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	766 J/g
Entalpie varu ΔHv	4 980 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	31 J/g (18 °C)
Standardní molární entropie S°	51,3 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−539,3 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	1,115 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS06 GHS07 [1] Nebezpečí[1]
H-věty	H301 H319 H315 EUH032
R-věty	R25 R32 R36/38
S-věty	(S1/2) S22 S36 S45
NFPA 704	0 3 0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid sodný je anorganická sloučenina se vzorcem NaF. Tato bezbarvá tuhá látka slouží jako zdroj fluoridového iontu pro různá použití. Fluorid sodný je levnější a méně hygroskopický než příbuzná sůl fluorid draselný.

Fluorid sodný je iontová sloučenina, při rozpouštění disociuje na Na⁺ a F⁻. Krystalizuje v krychlové soustavě (jako chlorid sodný), kde jak Na⁺, tak F⁻ zaujímají pozice v osmistěnu.^[2][3]

Minerální forma NaF, villiaumit, je poměrně vzácná. Je známa z vyvřelé horniny nefelínového syenitu.^[4]

NaF se připravuje neutralizací kyseliny fluorovodíkové nebo hexafluorokřemičité (H₂SiF₆), vedlejších produktů při výrobě superfosfátového hnojiva. Mezi neutralizační činidla patří hydroxid a uhličitan sodný. Někdy se pro vysrážení NaF používají alkoholy:

HF + NaOH → NaF + H₂O

Z roztoků obsahujících HF se fluorid sodný sráží jako bifluoridová sůl NaHF₂. Při zahřívání se pak uvolňuje HF a zbývá NaF.

HF + NaF ⇌ NaHF₂

Ve zprávě z roku 1986 se světová roční spotřeba NaF odhaduje na několik milionů tun.^[5]

Fluoridové soli se používají k posilování zubů tvorbou fluorapatitu, přirozené složky zubní skloviny. Přestože se k fluoridaci vody za tímto účelem používá i fluorid sodný, ve Spojených státech amerických je častější použití kyseliny hexafluorokřemičité (H₂SiF₆) a její soli hexafluorkřemičitanu sodného (Na₂SiF₆).^[6] Zubní pasty často obsahují fluorid sodný jako složku proti zubnímu kazu.^[7]

Fluorid sodný se používá také jako čisticí činidlo.^[5] Široká škála speciálních chemických aplikací je v syntéze a extraktivní metalurgii. Fluorid je výchozí látkou pro syntézu fluorovaných uhlovodíků. Mezi reprezentativní substráty patří elektrofilní chloridy včetně acylchloridů, chloridy síry a fosforu.^[8] Stejně jako další fluoridy, nachází fluorid sodný použití při desilylaci v organické syntéze.

V lékařských zobrazovacích metodách se fluorid sodný značkovaný fluorem-18 používá pro pozitronovou emisní tomografii (PET). V porovnání s běžnou kostní scintigrafií nabízí PET vyšší citlivost a prostorové rozlišení. Nevýhodou je, že fluorid sodný značkovaný fluorem 18 je méně dostupný než běžná radiofarmaka značkovaná techneciem-99m.

Fluorid sodný se používá ke konzervaci vzorků tkáně v biochemii a lékařských testech, protože fluoridový iont zastavuje glykolýzu inhibicí enzymu enolázy. Fluorid sodný se často používá společně s kyselinou jodoctovou, která inhibuje enzym aldolázu. Využívá se i v pufru RIPA jako inhibitor fosfatázy, společně s Na₃VO₄.

Fluorid sodný je klasifikován jako toxický jak při vdechování (prachu nebo aerosolů), tak při požití.^[9] Při velkých dávkách postihuje srdce a oběhový systém, smrtelná dávka pro 70kg člověka se odhaduje na 5 až 10 g.^[5]

Při vyšších dávkách používaných k léčbě osteoporózy může fluorid sodný způsobovat bolest v nohou a neúplné stresové zlomeniny. Také dráždí žaludek, někdy tak silně, že může způsobit vředy. Pomalu se rozpouštějící a potahované verze tablet fluoridu sodného nemají tak významné žaludeční vedlejší účinky, slabší a méně časté jsou i komplikace v kostech.^[10] Při nízkých dávkách používaných k fluoridaci vody je jediným jednoznačným vedlejším účinkem zubní fluoróza, která může změnit vzhled zubů u dětí během vývoje chrupu. Většinou jsou tyto účinky slabé a není pravděpodobné, že by měly skutečné dopady na vzhled zubů nebo na zdraví.^[11]

• Zubní kaz
• Kryolit

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium fluoride na anglické Wikipedii.

• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu fluorid sodný na Wikimedia Commons