|
Třemošná
Třemošná (německy Tschemoschna) je město na stejnojmenném vodním toku v okrese Plzeň-sever v Plzeňském kraji, devět kilometrů severně od Plzně. Má rozlohu 18,10 km² a přibližně 5 100[1] obyvatel. Město je údolím řeky Třemošná a železniční tratí rozděleno na menší severní a větší jižní část. V jižní se nachází mj. přirozené centrum, radnice a sídliště. HistoriePrvní písemná zmínka o obci je z roku 1181 (Sremesna). Na začátku devatenáctého století se u Třemošné začalo těžit černé uhlí. K nejstarším dolům patřila Jakubova parní vrátková šachta, kde se těžila uhelná sloj uložená v hloubce osmnáct metrů. Jižně od nádraží se nacházel důl Ignác, který dosáhl hloubky osm metrů a v roce 1832 byl uzavřen. Další drobné doly se nacházely směrem k Jalovčinám a Bílé Hoře, ale brzy vyčerpaly dostupné uhlí. Sloj je totiž ukloněná a v západní části rychle klesá do větších hloubek. Navíc ji narušuje tektonický zlom, podél kterého se část sloje posunula z hloubky 81 metrů do hloubky 263 metrů. Důlní míry dolu Ignác postupně do roku 1842 získal Johann David Starck. Ve stejné době také koupil 32 metrů hluboký důl Františka a o rok později přikoupil důlní míry Marie. Mělce uloženou sloj ve hloubce 36 metrů začal roku 1860 těžit důl Prokop, o šest let později prohloubený až ke spodní sloji v hloubce 120 metrů.[4] O uhlí byl v té době jen malý zájem, a jedním z možností, jak jej využít, bylo v roce 1864 spuštění sklárny Johannem Antonem Starckem, do které se uhlí dopravovalo z nového dolu Ignác po koňské úzkorozchodné dráze dlouhé 380 metrů. Podnik, jako první v Evropě, v roce 1891 zavedl strojní výrobu vyráběl tabulového skla. Útlum těžby uhlí koncem devatenáctého století a nutnost dopravovat palivo z větší vzdálenosti vedly roku 1921 k uzavření sklárny, resp. k jejímu přestěhování do Rychnova nad Kněžnou.[5] Starckům v Třemošné patřily ve druhé polovině devatenáctého století i další doly: Antonín, Jan a Magdaléna. Těžily uhlí v hloubkách okolo sta metrů. Mocnost sloje v nich dosahovala 2–2,5 metru a hlavním způsobem těžby bylo pilířování. Proplástky sloje byly samostatně těženy k výrobě žáruvzdorných materiálů v šamotárně u dolu Magdaléna. Celkový rozsah těžby se pohyboval okolo šesti tisíc tun v roce 1871 okolo osmdesáti tisíc tun v roce 1881. Všechny starckovské doly ukončily provoz v letech 1892–1895.[5] Starckové založili také 120 metrů hluboký důl Prokop II.[6] a sto metrů hluboký důl Johanna.[7] Oba později získal Johann Fitz a v roce 1899 Prokop II. přešel do majetku Západočeských keramických závodů.[6] Kaolin byl u Třemošné objeven v roce 1855 a o dvacet let později zde belgická společnost otevřela plavírnu a továrnu na hliněné zboží. V roce 1916 ji koupila firma Západočeské továrny kaolinové a šamotové. K dalším podnikům patřila továrna na kameninové zboží bratří Mráčků, strojírna nebo výrobna mýdel a svíček.[5] Po první světové válce začaly pokusy o obnovu těžby uhlí, ale nevznikl zde žádný velký podnik. V letech 1920–1923 byl v místě staršího dolu Ludvík otevřen povrchový lom. Firma bratří Mráčků otevřela důl Viktor, ale jeho využití zkomplikovaly silné prameny podzemní vody.[8] K menším dolům z tohoto období patří Josefa (1940–1945) nebo obnovený důl Marie (1934–1936).[7] V roce 1972 získala Třemošná status města.[9] Obyvatelstvo
Městská správaČásti města
Městské symbolyZnak a vlajka byly městu uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 14. června 2000.[12] DopravaMěstem vede železniční trať Plzeň–Žatec, na které je zřízena železniční stanice Třemošná u Plzně. Po Třemošné byla v minulosti nazvána také jižněji položená železniční zastávka Třemošná u Plzně zastávka; protože se nachází na území Plzně, byla přejmenována na Plzeň-Orlík. Dále obcí prochází také silnice I/27 z Železné Rudy, přes Klatovy a Plzeň, směrem na Žatec, Most, Litvínov a Dubí. V Třemošné se kříží se silnicemi II/180, III/18010 a III/1807. Pamětihodnosti
Osobnosti
Fotogalerie
Reference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
