|
Neapolština
 Neapolština bývá někdy považována za nářečí italštiny, většina jazykovědců, včetně lingvistů z organizace UNESCO, jej však považuje za samostatný jazyk. Neapolština je rozšířena v italské Kampánii, nejvíce pak v její metropoli Neapoli. Původ a historieNeapolština, stejně jako italština, vychází z lidové latiny, jíž se hovořilo ve středojižní Itálii, a byla ovlivňována jazyky dalších národů, které ovládaly či obývaly Kampánii a jižní Itálii – řeckými kolonisty a byzantskými obchodníky v době Neapolského vévodství až do 9. století; po nich Normany, Francouzi, Španěly (španělská nadvláda trvala zhruba 400 let mezi lety 1442–1707 a 1734–1859), a během druhé světové války a následné okupace Neapole dokonce i Američany. Za vlády aragonských králů v Neapoli se uvažovalo o ustavení neapolštiny úředním jazykem, aniž by byla zavedena aragonština nebo katalánština. To se však nikdy nepodařilo. V Království obojí Sicílie, během první poloviny 19. století, se jako úřední i literární jazyk užívala italština a neapolština nikdy neměla formu úředního jazyka. Přesto neapolština od 15. století až do dnešních dnů nikdy nepřestala být velmi živou v oblasti poezie, hudby a dramatického umění. NářečíPodob neapolštiny je nespočet - jazyk se v minulosti odlišoval i v rámci jedné obce či městské čtvrti –, avšak v posledních desítkách let se některé podoby vytrácejí, některé vzájemně splývají a mísí se, a tak se rozdíly postupně stírají. Neapolština v literatuřeNeapolština, společně se sicilštinou, má velice rozsáhlou literární tradici. První písemné doklady o neapolštině pocházejí již z roku 960, a to v podobě slavného dokumentu Placito di Capua (je sice považován za první dokument v italském jazyce, ale ve skutečnosti se jedná o jazyk užívaný v Kampánii, z něhož je neapolština odvozena), a dále z počátku 13. století, kde jde o zlidovělý dokument (nebo přesněji o „překlad“) Storia della distruzione di Troia (česky Příběh o zničení Tróje) od Guida Giudiceho delle Colonne. Neapolská literatura se dále rozvíjela zásluhou Giulia Cesara Corteseho a Giambattisty Basileho, kteří oba žili v první polovině 17. století. Giambattista Basile je autorem díla Lo Cunto de li Cunti, ovvero lo trattenimiento de le piccerille, které do italštiny přeložil Benedetto Croce, autor lidových a fantaskních pohádek, na něhož v budoucnu navázali Charles Perrault a bratři Jacob a Wilhelm Grimmové. Pravidla výslovnostiVýslovnost v neapolštině je poněkud odlišná od italštiny:
PříkladyČíslovky
Vzorový text
Všeobecná deklarace lidských práv
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
