Oïlské jazyky

Oïlské jazyky
Mapa rozšíření oïlských jazyků a jejich názvy
Rozšíření	Francie, Belgie, Švýcarsko a další
Počet mluvčích	asi 90 miliónů
Počet jazyků	nelze přesně určit
Klasifikace	Indoevropské jazyky Románské jazyky Západorománské jazyky

Oïlské jazyky jsou podskupinou románských jazyků, rozšířenou v severní části gallo-románské oblasti. Zahrnují francouzštinu a příbuzné jazyky.

Název oïlské jazyky (francouzsky langues d'oïl) je odvozen od slova oïl, které ve staré francouzštině znamenalo ano. Slovo oïl (v moderní francouzštině oui) se užívalo v severní části dnešní Francie a tím se tyto jazyky odlišovaly od jižní oblasti, kde se užíval výraz oc. Proto se starý jihofrancouzský jazyk nazýval langue d'oc (odtud název regionu Languedoc) nebo také okcitánština (occitan).

Trema (diakritické znaménko) nad i značí, že se samohlásky o+i čtou samostatně (jako v češtině) a ne jako běžná francouzská dvojhláska [^ua].

Nejrozšířenějším oïlským jazykem je francouzština, dalšími oïlské jazyky se používají hlavně v severní Francii, Belgii a Švýcarsku. Některé z nich jsou často považovány za dialekt francouzštiny. Původně pojem langue d'oïl (oilský jazyk) označoval různé dialekty užívané v severní části raně až vrcholně středověké Francie, které se souborně nazývají starofrancouzština.

V jižní Francii jsou rozšířené jiné gallorománské jazyky, např. okcitánština, katalánština, franko-provensálština.

(Většina oïlských jazyků se často bere pouze jako dialekt francouzštiny)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Langues d'oïl na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu oïlské jazyky na Wikimedia Commons