Istrorumunština

Istrorumunština (Vlășește, Rumârește, Rumêri-kuvinta)
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Istrie (Chorvatsko)
Počet mluvčích	560 (1994)
Klasifikace	Indoevropské jazyky Románské jazyky Východorománské jazyky Balkanorománské jazyky
Písmo	latinka
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	není úředním
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	není
ISO 639-3	ruo
Ethnologue	ruo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Istrorumunština neboli istrijská rumunština je románský jazyk, patřící do balkánskorománské a rumunské jazykové podskupiny, kterým se hovoří v několika vesnicích a samotách na poloostrově Istrie v Chorvatsku.

Ještě v 19. stol. se mluvilo tímto jazykem od vrchu Čičarija (starověkého Mons Carusadius) až k Terstu. Mluvčí byli nazýváni Vlahi (jménem, které jim dali Chorvaté), ale i Rumeni, Rumeri, Rumunji, jakož i Ćići a Ćićibiri. Dnes se dělí na dvě malé skupiny: Ćići v okolí obce Žejane (pod severním svahem vrchu Učka) a Vlahi v okolí Šušnjevice (pod jižním svahem vrchu Učka). Před druhou světovou válkou se jich mnoho vystěhovalo, zejména do USA, Argentiny, Švédska, Kanady a Německa. Počtem asi 500 mluvících se řadí mezi vymírající jazyky, Istrorumuni jsou nazýváni "nejmenší jazykovou skupinou v Evropě" a jsou zařazeni v UNESCO Red book of endagered languages (červené knize ohrožených jazyků). Obývají jen asi 8 samot a 2 vesnice (výše zmíněné Žejane a Šušnjevica), takže je chorvatská vláda nepovažuje za dostatečně významné pro založení vlastního školství a kulturních institucí. Několik stovek mluvčích, kteří si dosud zachovali svůj mateřský jazyk, žije v New Yorku.

Jazyk má sice kodifikovanou spisovnou podobu, ale žádná větší literární díla v něm nevznikla. Andrea Glavina, Istrorumun vzdělaný v Rumunsku, napsal v roce 1905 Calendar lu Rumer din Istrie ("kalendář istrijských Rumunů"), ve kterém bylo napsáno mnoho příběhů jednoduchého lidu – Rumunů z Istrie. Roku 1998 sestavil sbírku Istrorumunských lidových písní a příběhů A. Kovačec. Když se Andrei Glavina stal starostkou Valdarsy a založil tam v roce 1922 školu s vyučovacím jazykem rumunštinou, napsal rumunsky následující "Imnul Istro-Romanilor":

Roma, Roma i mama noastră

noi Români rămânem

Romania i sora noastră

tot un sâng-avem

nu suntem singuri pe lume

și 'neă avem frați

Italiani cu mare nume

mâna cu noi dați

ca sa fim frate și frate

cum a dat Dumnezeu

să trăim până la moarte

eu și tu și tu și au

Otčenáš (modlitba Páně):

Ciace nostru car le ști en cer,

neca se sveta nomelu teu,

Neca venire craliestvo to.

Neca fie volia ta,

cum en cer, așa și pre pemânt.

Pera nostre saca

zi de nam astez.

Odproste nam dutzan,

Ca și noi odprostim

a lu nostri dutznici.

Neca nu na tu vezi en napastovanie,

neca na zbăvește de zvaca slabe. Amen.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Istrorumunčina na slovenské Wikipedii.