Josef Svatopluk Machar (1914)Macharova vila v Praze 6 – Střešovicích, Cukrovarnická čp.650/41
Život
Narodil se v rodině krupaře Antonína Machara (1834–1881) a Anny Formánkové-Machové (1841). Měl šest sourozenců: Antonína (1866), Jana (1868), Václava (1869), Marii (1872–1872), Karla (1875) a Annu (1879–1879). Mládí strávil v Brandýse nad Labem. Vystudoval gymnázium v Praze. Poté absolvoval roční vojenskou službu.
Roku 1889 se oženil s Hedvikou Marešovou (1864). Manželé se roku 1891 odstěhovali do Vídně, kde Machar získal zaměstnání jako bankovní úředník. Zůstali tam až do konce první světové války.[4]
Ve Vídni se jim narodily dvě dcery Sylva, provdaná Nováčková (1893–1968) a Jiřina Marešová (1895).
V této době také vznikla nejpodstatnější část Macharova básnického i publicistického díla. Sblížil se s T. G. Masarykem a stal se významným členem Realistické strany. Již před 1. světovou válkou vystupoval jako nepřítel prázdného vlastenectví. Za války pak spolupracoval s protirakouským odbojem.[5]
Roku 1910 Machar vystoupil z církve katolické.[1] Patřil mezi svobodné zednáře,[6] roku 1918 byl zvolen Velmistrem Veliké lóže národní československé.
Od roku 1929 Machar bydlel v Praze XVIII. - Střešovicích ve vlastní vile čp. 650 v Cukrovarnické ulici č. 41. Po jeho smrti vilu zdědila jeho dcera. Machar zde měl partnerku, Židovku Idu Ebert-Janowitzovou (1884–1943), která odjela s transportem do Terezína, kde zemřela již krátce po Macharově smrti, 22. ledna 1943.[10].
Památka
V roce 1998 byla urna s jeho popelem převezena do Brandýsa nad Labem, kde je uložena v 1. patře místního gymnázia, pod kamennou pamětní deskou. Gymnázium se na jeho počest přejmenovalo na Gymnázium Josefa Svatopluka Machara. Urna je schovaná za pamětní deskou v 1. patře brandýského gymnázia, mezi sekretariátem a ředitelnou. Nachází se tam dutá deska, za kterou je urna schovaná.[11]
Josef Svatopluk Machar ve svém díle podává otevřenou kritiku měšťácké společnosti. Kritizuje zejména lhostejnost, pokrytectví a prázdné vlastenectví. Nevyhýbá se ani odsudku klerikalismu, zejména úlohy katolické církve ve státě a společnosti. Ve své filosofii dějin zdůrazňuje epochu antiky, naopak křesťanství pokládá za zdroj postupného morálního úpadku a chybného pojetí života. Politicky se stavěl proti mladočeské straně.
Příznačný je jeho realistický, strohý, analytický a provokující pohled na skutečnost. Usiloval o demystifikaci vztahů mezi lidmi (zejména rituálůlásky a manželství), které se navenek jeví vznešeně, ale ve skutečnosti jsou zkaženy sobectvím a neporozuměním.
Výtvarná podoba Macharových spisů, jak byly vydávány v prvním desetiletí 20. století, je neodmyslitelně spjata s osobností Františka Kupky, který k nim vytvářel obálky ve stylu svého realisticko-symbolistního, počátečního období. Machar naopak věnoval Kupkovi programní báseň Karikatury, uvozující jednu z jeho nejvýznamnějších sbírek Golgatha z roku 1901.
Golgatha (1901) – obrazná podobenství o současnosti, využívající mj. námětů z dějin.[14]
Antika a křesťanství (1919) – úvahy o antice a křesťanství; Machar byl v tehdejší době nejznámějším kritikem křesťanství, v knize polemizuje s katolickými autory, jako byl teologFrantišek Reyl a další.
Svědomím věků – devítidílný básnický cyklus, věnuje se historickému vývoji morálky:
Confiteor I (1887) – latinsky „Vyznávám se“, společenská a politická lyrika, deziluzivní ztvárnění vlastního milostného příběhu, ústícího do banality, zklamání ze společnosti.[16]
Čtyři knihy sonetů – souborné vydání (1903) – kritika maloměšťáctví, pokrytectví ve vztahu muže a ženy, falešné morálky, přetvářky (např. Sonet o dějinách sonetu). Dostupné jako e-kniha:
Tristium Vindobona (latinsky „Žalozpěvy z Vídně“), kniha inspirovaná OvidiovýmiTristiemi, vzniklými v době jeho vyhnanství. Tato sbírka je jedním z vrcholů Macharova díla. Obrací se v ní k problematice vlastenectví a národního života, proklamované ideály postavil do křiklavého rozporu s patosem ruchovské a lumírovské národně politické poezie i s patosem dobového, uměle pěstovaného vlasteneckého nadšení. Nebojácně poukázal na neutěšené postavení národa v Rakousko-Uhersku, na znehybnění českého politického a národního života a vady české národní povahy. Dostupné jako e-kniha
Tristium Praga – kritika politiky čs. vlády v novém státě (podle Machara trpící podobnými neduhy jako za Rakousko-Uherska)
Epika
Zde by měly kvést růže (1891–1894) – veršované povídky (= dramata), téma postavení žen ve společnosti, epická poezie, příběhy žen a jejich neutěšené postavení ve společnosti, žena je bytost citová, ale pasivní, je odsouzena žít v nevyrovnaném manželství a postavení, společnost jí nedopřává rozvoj.
Teta – teta přijíždí do Prahy ke své neteři a velmi se těší, ovdověla a vychovala děti, chtěla by jít do divadla na hru o lásce; ukazuje se, jaký byl její smutný životní příběh, že lásku vlastně nikdy nepoznala.
Otrokyně otroka – žena musí zůstat doma, zatímco muž si může jít odpočinout do hospody.[19]
hlavní postava Lucie – ta se stará o otce, který se dá po smrti manželky na pití. Lucie si musí opatřovat peníze prostitucí. Potkává muže, který se do ní zamiluje. Odvede ji k tetě na maloměstě, ale když se zde prořekne o svém osudu, prostředí plné povrchnosti a přetvářky se pro ni stane nesnesitelným a musí se vrátit do nevěstince.
obžaloba společnosti, která je schopna člověka neprávem zavrhnout.[20]
Životem zrazeni (1915) – veršované povídky v obdobném stylu jako Zde by měly kvést růže, ovšem s širším tematickým záběrem.[21]
Próza
Konfese literáta (1901) – osobní vzpomínky, mj. komentující pozadí vzniku autorových prvních sbírek Confiteor I–III – některé části dostupné jako četba na mujrozhlas
Stará prosa (1903) – povídkové variace témat zpracovaných ve sbírkách Confiteor I–III [22]
Hrst beletrie (1905)
Řím (1907) – reflexe cesty do Itálie, okouzlení antikou; kulturně-filosofická úvaha o trojím Římě, antickém, papežském a moderním [23][24]
Kriminál (1918) – reportážní kniha čerpající z Macharovy zkušenosti z krátkého pobytu ve vězení roku 1916 kvůli čtyřem básním ze sbírky Krůpěje[25][26]
STANĚK, Josef. J. S. Machar. (1864–1924). Svědomím českých dějin. Lidový časopis dějepisný. Brno: Dědictví Havlíčkovo, 1924, roč. 5, čís. 1–2, s. 1–16.
Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 257
KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1945. 1018 s. S. 488–500
SÝKORA, Petr. Básník proti Hradu – neposlušný občan Josef Svatopluk Machar. Praha: Libri, 2009, ISBN978-80-7277-396-1
PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN978-80-87173-47-3, str. 8, str.11–12, 21–25, 140–148
.jpg)
