|
Terezie Herbersteinová
Terezie hraběnka z Herbersteina, rozená hraběnka z Ditrichštejna (Theresia Gräfin von Herberstein, geborene Gräfin von Dietrichstein-Proskau-Leslie) (15. října 1822, Praha – 12. března 1895, Vídeň) byla rakouská šlechtična, nejstarší ze čtyř dědiček obrovského majetku vymřelého knížecího rodu Ditrichštejnů.[2] Ve druhé polovině 19. století spravovala rozsáhlé majetky v Čechách a na Moravě (Libochovice, Vlachovo Březí, Dolní Kounice). Jejími švagry byli rakouský ministr zahraničí Alexandr Mensdorff-Pouilly a dlouholetý zemský velitel v Čechách generál Eduard Clam-Gallas. Životopis Narodila se v Praze jako nejstarší dcera knížete Josefa z Ditrichštejna (1798–1858) a jeho manželky Gabriely, rozené hraběnky Vratislavové z Mitrovic (1804–1880), dcery dlouholetého českého nejvyššího maršálka Josefa Antonína Vratislava z Mitrovic. Spolu se svými mladšími sestrami měla od dětství nárok na apanáž 3 000 zlatých ročně vyplácených z rodového majetku. Po otcově úmrtí zdědila jako nejstarší dcera fideikomis založený Gundakarem z Ditrichštejna. Tento majetek zahrnoval česká panství Libochovice, Budyně nad Ohří, Nepomyšl a Vlachovo Březí, dále pak menší statky v Rakousku a Štýrsku v celkově hodnotě sedm miliónů zlatých. Po úmrtí Josefa Ditrichštejna byl naživu již jen jediný potomek knížecí větve Ditrichštejnů, Tereziin prastrýc Mořic z Ditrichštejna (1775–1864), který převzal knížecí titul, ale na dědictví rezignoval s podmínkou vysoké roční apanáže 40 000 zlatých. S podobnými finančními podmínkami se ditrichštejnského dědictví vzdala i Tereziina matka Gabriela. K rozdělení majetku Ditrichštejnů došlo v červnu 1862 na zámku v Mikulově formou losu, každá ze čtyř sester měla převzít podíl v hodnotě 1 800 000 zlatých. Terezie si vylosovala moravské panství Dolní Kounice, menší statky v dnešním Slovinsku a palác ve Vídni.[3] V polovině 60. let 19. století proběhla mezi dědičkami Ditrichštejnů debata o převzetí jména a knížecího titulu Ditrichštejnů. Herbersteinové jako příslušníci staré rakouské šlechty odmítli vzdát se svého jména, knížecí titul Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly byl se souhlasem Terezie Herbersteinové udělen jejímu švagrovi Alexandru Mensdorffovi (1813–1871). Z titulatury rodu Ditrichštejnů převzali Herbersteinové pouze jméno Proskau (po vymřelém rodu Pruskovsských z Pruskova). Po předčasném úmrtí manžela spravovala Terezie rozsáhlý rodový majetek, který rozšířila přikoupením statků Vrbičany (1864)[4] a Panenský Týnec (1872).[5] Pobývala střídavě v Libochovicích a ve Vídni, majetku v severních Čechách věnovala značnou pozornost, založila například několik výnosných cukrovarů. Nezanedbávala ale ani majetek na jižní Moravě a jako patronka farnosti v Dolních Kounicích přispěla částkou 15 000 zlatých na stavbu nového kostela. Celkově v Čechách a na Moravě spravovala velkostatky o výměře přibližně 12 000 hektarů.[6] Byla c.k. palácovou dámou a dámou Hvězdového řádu. V létě pobývala na zámku v Libochovicích, v zimě střídala pobyty ve vídeňském paláci a v paláci ve Štýrském Hradci. Manželství a potomstvoV roce 1849 se ve Vídni provdala za hraběte Jana Bedřicha z Herbersteina (1810–1861), který patřil ke staré rakouské šlechtě a v mládí zastával funkci krajského hejtmana ve Znojmě, krátce po sňatku se stal místodržitelem v Salcburku (1850–1852). Z jejich manželství pocházelo pět dětí.
Rozdělení ditrichštejnského dědictví mezi dcery knížete Josefa Ditrichštejna
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||
