Lockheed L-18 Lodestar
Lockheed L-18 Lodestar bylo dvoumotorové transportní letadlo pro 15 až 18 cestujících vyráběné americkou společností Lockheed v Burbanku stát Kalifornie. VývojPrvní tři prototypy vznikly přestavbou starších letounů Lockheed Electra řady L-14-H a L-14-H-2. První z nich (NX17385) poprvé vzlétl 21. září 1939. 2. února 1940 byl zalétaný čtvrtý (NX25064), konstrukčně i výrobně nový stroj. Lodestary byly Lockheedem nabízeny se širokou nabídkou motorů. L-18-07 poháněla dvojice motorů Pratt & Whitney Hornet S1E2-G o výkonu po 643 kW. L-18-08 a L-18-10 měly instalovány dvouhvězdicové pohonné jednotky Pratt & Whitney Twin Wasp S1C3-G po 882 kW, L-18-14 S4C4-G o stejném výkonu. L-18-40 měl zabudované dva motory Wright Cyclone GR-1820-G104A po 882 kW, stejný výkon pak měly další verze Cyclonů u řady L-18-50, L-18-56, L-118-56 a L-218-56. UživateléJako první začala s Lodestary létat civilní dopravní společnost Mid-Continent Airlines v březnu 1940, nejvíce kusů (12) odebral dopravce Pan American. 96 strojů šlo na export civilním zákazníkům, přičemž největším se stal jihoafrický dopravce South African Airways s 29 letouny. Jedinou evropskou dopravní společností používající Lodestary se stala britská BOAC. Zakoupila 9 kusů a během druhé světové války jí přibylo dalších 29 strojů. V létech 1942 a 1943 byla řada civilních Lodestarů zabavena pro USAAF pod označením C-56, C-57, C-59, C-60 a C-60A. US Navy a US Marine Corps užívaly Lodestary pod typovým označením R5O-1 až R5O-6. Jeho nástupcem se stal Lockheed Ventura. SpecifikaceÚdaje dle[1] Technické údaje
Výkony
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|