Brewster F2A Buffalo

Brewster F2A Buffalo
Brewster F2A Buffalo
Určení	palubní stíhací letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Brewster
První let	2. prosince 1937
Zařazeno	Duben 1939
Vyřazeno	1948
Uživatel	US Navy Nizozemsko Finsko Velká Británie
Výroba	1938-1941
Vyrobeno kusů	507 ks
Varianty	VL Humu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brewster F2A Buffalo byl americký palubní stíhací letoun vyvinutý koncem 30. let 20. století. Letoun byl prvním stíhacím palubním jednoplošníkem US Navy.

Byl vyprojektován firmou Brewster na základě zadání z 15. listopadu 1935 na vývoj palubního stíhacího letounu, který by nahradil dosavadní typ Grumman F3F.^[1] Projekt Brewsteru byl vybrán na úkor stíhacího dvouplošníku Grumman XF4F-1 firmy Grumman, ze kterého kompletním přepracováním vznikl slavný F4F Wildcat.

Prototyp XF2A-1 byl robustní celokovový středoplošník s krytým kokpitem a zatahovacím podvozkem. Poháněl ho hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec Wright R-1820-22 Cyclone o výkonu 850 hp (625 kW). U prototypu tvořila výzbroj dvojice synchronizovaných kulometů, z nichž jeden byl ráže 7,62 mm a druhý 12,7 mm.^[1]

V červnu 1938 byla objednána první série 54 kusů varianty F2A-1 a později dalších 43 kusů verze F2A-2. U obou verzí byla výzbroj zesílena přidáním dalších dvou nesynchronizovaných 12,7mm kulometů v křídlech.^[1] Stroj byl hodnocen příznivě z hlediska pilotáže a letových vlastností. Potíže nastaly, když byla doplňována výzbroj a narůstala hmotnost, což snižovalo výkony typu.

Námořní letectvo nakonec odebralo jen jedenáct kusů F2A-1, které sloužily u jednotky VF-3 na letadlové lodi USS Saratoga. Ostatní letouny byly dodávány do Nizozemska, Belgie a Finska. Kompletně převzalo až následující sérii 108 kusů verze F2A-3 (dalších 20 kusů této verze převzalo Nizozemsko). Dvacet letadel F2A-3 americké námořní pěchoty se podílelo na obraně atolu Midway během bitvy o Midway.^[2]

Do Finska bylo přes Švédsko dodáno 44 kusů F2A-1 označených B-239. Ve Finsku byly tyto letouny vysoce hodnoceny, když se s úspěchem dokázaly v Zimní válce a Pokračovací válce postavit sovětským letadlům. Na každý dodaný stroj zde připadlo v průměru deset sestřelených letounů Rudé armády. Oblíbenost typu vedla až k úvahám o jeho domácí výrobě, finská modifikace letounů VL Humu s ruským motorem Švecov M-63 však nakonec zůstala jen v prototypu. Nejúspěšnějším finským (ale i celkově) stíhačem na brewsteru se stal Ilmari Juutilainen s potvrzeným počtem 34 sestřelů.

Velká Británie v roce 1940 převzala 38 kusů (ze 40 vyrobených, dva byly Němci ukořistěny) pro Belgii určených strojů B-339B (denavalizované F2A-2, v Británii Buffalo Mk I) a provozovala je ve Středomoří. Dalších 170 kusů verze B-339E bylo dodáno na Dálný východ,^[1] kde je po vypuknutí války v Japonskem, Royal Air Force, australské a novozélandské letectvo nasadily v bojích v Malajsii, Barmě, Indonésii a obraně Singapuru. Vzhledem k lepším výkonům modernějších japonských stíhacích letounů, zde Buffala utrpěla velké ztráty a brzy byla nahrazována modernějšími typy.

Nizozemsko zakoupilo 72 kusů označených B-339D (dodány od března 1941) a 20 kusů verze B-439 (F2A-3) dodaných v březnu 1942.^[2] Letouny byly nasazeny při obraně Nizozemské východní Indie.

• Austrálie
• Finsko
• Indonésie
• Japonské císařství – testy ukořistěných kusů
• Nizozemsko
• Nový Zéland
• Spojené království
• USA

• Posádka: 1 (pilot)
• Rozpětí: 10,668 m
• Délka: 7,925 m
• Výška: 3,632 m
• Nosná plocha: 19,408 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 1717 kg
• Vzletová hmotnost: 2286 kg
• Pohonná jednotka 1 × hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec Wright R-1820-34 Cyclone 9
• Výkon motoru: 950 k

• Maximální rychlost: 500 km/h ve výšce 5486 m
• Cestovní rychlost: 257 km/h
• Dostup: 10 058 m
• Stoupavost: 993 m/min
• Dolet: 1609 km

• 1× kulomet Browning ráže 7,62 mm (ve Finsku nahrazen kulometem ráže 12,7 mm)
• 3× kulomet Browning ráže 12,7 mm (1× synchronizovaný v trupu, 2× nesynchronizovaný v křídlech)

• Posádka: 1 (pilot)
• Rozpětí: 10,668 m
• Délka: 8,026 m
• Výška: 3,683 m
• Nosná plocha: 19,408 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 2146 kg
• Max. vzletová hmotnost: 2867 kg
• Pohonná jednotka: 1 × hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec Wright R-1820-34 Cyclone 9
• Výkon motoru: 950 k

• Maximální rychlost: 457 km/h na úrovni moře (517 km/h ve výšce 5029 m)
• Cestovní rychlost: 257 km/h
• Dostup: 9144 m
• Stoupavost: 673 m/min
• Dolet: 1553 km

• 2 × 12,7mm synchronizovaný kulomet M2 v trupu
• 2 × 12,7mm nesynchronizovaný kulomet M2 v křídlech
• 90 kg pum

• SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla USA. 2. vyd. Plzeň: Fraus, 1992. ISBN 80-85784-01-7. 
• VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc: Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Brewster F2A Buffalo na Wikimedia Commons
• Galerie Brewster F2A Buffalo na Wikimedia Commons
• FORD, Daniel. ANNALS OF THE BREWSTER BUFFALO [online]. warbirdforum.com, 2012-12 [cit. 2013-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
• Military Aviation History: In Defense Of The Worst Plane of WW2 - Brewster Buffalo na YouTube (anglicky)
• Kings and Generals: Brewster F2A Buffalo - Pacific War #81 DOCUMENTARY na YouTube (anglicky)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.