|
Kastilská koruna
Kastilská koruna[pozn. 1] byla středověkým politickým útvarem na Pyrenejském poloostrově, který vznikl v roce 1230 v důsledku třetího a definitivního spojení korun a o několik desetiletí později i parlamentů království Kastilie a Leónu, když král Ferdinand III. Kastilský nastoupil na prázdný leónský trůn. Kastilská koruna nadále existovala jako samostatný celek i po vytvoření personální unie v roce 1469, kdy došlo ke spojení korun Kastilie a Aragonu sňatkem Katolických Veličenstev, až do vyhlášení dekretů Nueva Planta Filipem V. v roce 1716. Zásadními událostmi v dějinách Kastilie byly v roce 1492 plavba Kryštofa Kolumba a objevení Ameriky. Součástí Kastilské koruny byly také Západní Indie, ostrovy a pevninské oblasti Oceánského moře, když byly v roce 1506 a po smrti Ferdinanda Katolického přeměněny z lén na království dědiců Kastilie podle smlouvy z Villafáfily. Objevení Tichého oceánu, dobytí Aztécké říše, dobytí říše Inků, španělské dobytí Nové Granady a také dobytí Filipín pomohly z Kastilské koruny udělat v 16. století globální impérium. Titul „král Kastilie“ byl během 16. a 17. století používán habsburskými vládci. Karel I. byl králem Aragonu, Mallorky, Valencie a Sicílie, hrabětem z Barcelony, Roussillonu a Cerdagne, a také králem Kastilie a Leónu v letech 1516 až 1556. Na počátku 18. století Filip z rodu Bourbonů zvítězil ve válce o španělské dědictví a vůči Aragonské koruně, která podporovala jeho nepřátele, uplatnil unifikační politiku. Tím došlo ke sjednocení Aragonské koruny a Kastilské koruny ve Španělské království. Ačkoli dekrety Nueva Planta formálně Kastilskou korunu nezrušily, země (Kastilie a Aragon) byla jak současníky, tak historiky nazývána „Španělsko“. Územní dělení
OdkazyPoznámkyExterní odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
.svg)
.svg)
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
