|
Ferdinand August z LobkovicFerdinand August Leopold kníže z Lobkowicz, také z Lobkovic (7. září 1655 Neustadt an der Waldnaab – 3. října 1715 Vídeň), třetí panující kníže z Lobkovic a vévoda zaháňský, byl český šlechtic, diplomat a dvořan.[1] Vlastnil velká panství v Čechách, Německu a Slezsku, hlavním sídlem byl zámek v Roudnici nad Labem. Přes nepřízeň Habsburků způsobenou pádem jeho otce se nakonec uplatnil jako diplomat a svou kariéru završil funkcí nejvyššího hofmistra císařovny Amálie Vilemíny (1699–1708) a stal se nositelem Řádu zlatého rouna. Ze čtyř manželství měl celkem třináct dětí, synové Filip Hyacint a Jiří Kristián založili dvě rodové knížecí linie, roudnickou a mělnickou.[2] Životopis Pocházel z knížecí linie starého českého rodu Lobkoviců, narodil se jako jediný syn císařského prvního ministra Václava Eusebia z Lobkovic (1609–1677) a jeho druhé manželky rýnské falckraběnky Augusty Žofie ze Sulzbachu (1624–1682). O jeho mládí nejsou dochovány žádné zprávy, ze zlomků korespondence ale vyplývá, že dětství strávil na panství Neustadt v Bavorsku. Na kavalírskou cestu se vydal v září 1673 s doprovodem pěti osob a poměrně vysokými náklady vypočtenými na 7.200 zlatých ročně. Jako syn císařského prvního ministra a příslušník jednoho z nejbohatších rodů v habsburské monarchii vystupoval pod jménem hrabě z Mühlbergu, toto inkognito ale brzy porušil a na cestách se objevoval v nejvyšší společnosti. Přes německé země a Alpy přejel do Itálie, delší dobu pobýval v Sieně, kde zároveň studoval. Když byl Ferdinandův otec na podzim 1674 v nemilosti propuštěn, vrátil se do Vídně a v kavalírské cestě s mnohem menšími finančními nároky pokračoval až od října 1675. Pobýval opět převážně v Itálii, od konce roku 1675 strávil téměř půl roku v Římě, kde navštívil bývalou švédskou královnu Kristinu a absolvoval také audienci u papeže Klimenta X.[3] Z Říma vyjížděl jen výjimečně (Neapol) a v létě 1676 cestou přes Florencii a Benátky svou kavalírskou cestu zakončil v Neustadtu.[4]  Po smrti svého otce v roce 1677 se stal dědicem rozsáhlých rodových statků v Čechách, Německu a Slezsku. V Čechách mu patřila panství Roudnice nad Labem, Vysoký Chlumec, Nelahozeves, Jistebnice a Lobkovice, v Německu panství Neustadt a Störnstein a ve Slezsku zaháňské knížectví. České statky byly v roce 1677 rozšířeny přikoupením panství Želeč. Velkou část výnosů odčerpávaly stále nedokončené úpravy hlavního sídla v Roudnici nad Labem. Přestavba zámku byla dokončena v roce 1684 (architekt Antonio della Porta), dále bylo potřeba vybavit nábytkem 181 zámeckých místností.[5] Kníže Ferdinand August kromě toho rozšířil zděděnou sbírku knih. Knihovna se nakonec rozrostla do rozsahu přes 3.500 svazků a jako hodnotný celek byla začleněna do rodového fideikomisu.[6] K dílčím úpravám došlo i na dalších rodových majetcích v Čechách, například na zámku Vysoký Chlumec.[7] Podle plánů Antonia Porty byl přestavěn také zámek v Lobkovicích.[8]   Vzhledem k pádu svého otce v roce 1674 neměl Ferdinand August důvěru císaře Leopolda I. a řadu let se mu přes vysoké postavení a příbuzenské konexe nedařilo získat funkci u dvora. Věnoval se proto správě statků a z Vídně často zajížděl na své statky v Čechách a Německu. Své politické ambice uplatnil jen částečně jako účastník zemského sněmu ve Slezsku, kde vlastnil vévodství Zaháňské. Až v roce 1689 byl jmenován císařským tajným radou a nakonec získal důležitý diplomatický post principálního komisaře u říšského sněmu v Řezně (1691–1698). Do funkce byl jmenován koncem roku 1691 a do Řezna přijel v únoru následujícího roku. Jeho úkoly u říšského sněmu měly převážně ceremoniální charakter, zatímco faktické diplomatické aktivity vykonával Jan Bedrich ze Seilernu, pozdější dvorský kancléř.[9] Na konci roku 1698 se vrátil do Vídně a v listopadu téhož roku obdržel Řád zlatého rouna.[10] V prosinci 1698 byl jmenován nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Amálie Vilemíny, manželky pozdějšího císaře Josefa I. Tuto funkci vykonával do roku 1708, kdy odešel do soukromí a zbytek života strávil na svých statcích, příležitostně se znovu zúčastnil zasedání zemského sněmu ve Slezsku. Zemřel ve Vídni 3. října 1715 a pohřben byl v kapucínském kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem.   RodinaGenalogie rodu[11] 1. manželka (∞ 8/18. 7. 1677 Hadamar) Klaudie Františka z Nassau-Hadamaru (6. 6. 1660 Hadamar – 6. 3. 1680 Neustadt an der Waldnaab), dcera Mořice Jindřicha knížete z Nassau-Hadamaru (1626–1679) a Ernestiny (Arnoštky) hraběnky z Nassau-Siegenu (1623–1668)
2. manželka (∞ 17. 7. 1680) Marie Anna markraběnka z Baden-Badenu a Hochbergu (8. 9. 1655 Baden – 22. 8. 1701 Cheb), dcera Viléma markraběte z Baden-Badenu (1593–1677) a Marie Magdaleny hraběnky z Oettingenu (1619–1668)
3. manželka (∞ 3. 12. 1703 Vídeň) Marie Filipína z Althannu (1671 – 2. 6. 1706), dcera Michaela Václava z Althannu
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
