Felix Holzmann

Felix Holzmann
Busta Felixe Holzmanna
Narození	8. července 1921 Teplice
Úmrtí	13. září 2002 (ve věku 81 let) Saská Kamenice
Povolání	herec a televizní herec
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Felix Holzmann (8. července 1921 Teplice – 13. září 2002 Saská Kamenice) byl český komik německé národnosti.

Ve svých scénkách se proslavil postavou s výraznými kulatými brýlemi a slaměným kloboukem, tzv. tralaláčkem.^[1] Jeho vystoupení mělo většinou charakter dialogu, výjimečně monologu. Vytvořil typ natvrdlého chlapíka, kterému všechno dochází nezvykle dlouho, se zvláštním tázavým zpěvavým protahováním koncovek.^[2] Jeho texty byly precizně vystavěné, humor zpravidla těžil z nečekaného uchopení významu slov a slovních spojení (podobný styl měly scénky s Hlustvisihákem z pera Bedřicha Zelenky).

Narodil se v Teplicích, ale již v mládí se s rodiči přestěhoval do Litoměřic. Vystudoval obchodní školu v Ústí nad Labem, ale nakonec se začal věnovat divadlu. V severozápadní části Mírového náměstí v Litoměřicích se nachází dům jeho rodiny, kde prožil dětství. Dnes je na tomto domě umístěna jeho busta s malou pamětní deskou.^[3] Ve scénce Akvárium uvádí, že bydlí v Litoměřicích v ulici Máchova 44 (taková adresa tam ale neexistuje, ve skutečnosti bydlel na Mrázově 28).

V Ústí nad Labem se seznámil s Františkem Budínem, účetním a příležitostným konferenciérem, který se stal jeho dlouholetým jevištním partnerem. Pro Budínovu vytíženost v zaměstnání, kterého se nechtěl vzdát^[1], přesídlil Holzmann později do Prahy, kde ve svých komických scénkách vystupoval i s profesionálními umělci, jako byli Viktor Maurer, Lubomír Lipský, Milan Neděla, Miloslav Šimek, Jan Borovička, Jiří Bruder, Zdeněk Dítě, ale i Karel Gott nebo Iva Janžurová.

V roce 1970 spáchala jeho žena sebevraždu.^[1] Po této události začal působit také v Německé demokratické republice, kde se seznámil se zpěvačkou a konferenciérkou Barbarou „Bärbel“ Greifovou, která se stala jeho druhou ženou. Po sňatku s ní žil trvale v Německu, ale do Československa se stále vracel a příležitostně vystupoval v Československé (později České) televizi. Roku 1993 si zahrál v televizní komedii Deset malých běloušků. V roce 1997 vystoupil na rockovém festivalu v Trutnově^[4] a několik let před svou smrtí ještě působil s manželkou v angažmá na zaoceánském parníku.^[1] Těsně před smrtí obdržel platinovou desku Supraphonu.^[5]

Je pohřben na hřbitově v Litoměřicích.^[6]

Až po jeho smrti se veřejnost dozvěděla, že během druhé světové války sloužil v německé armádě v západní Evropě, a po válce proto strávil rok v sovětském zajetí, ale k těmto tvrzením chybějí upřesňující dokumenty.^[7] V roce 2008 vyšla literární koláž o životě Felixe Holzmanna, která je připomínkou Holzmannova osobitého humoru a popularity. Je nedokončeným rozhovorem Ondřeje Suchého s Felixem Holzmannem, doplněným vzpomínkami dcery a přátel, dopisy, fotografiemi z jeho soukromí, novinovými výstřižky a úryvky z estrádních vystoupení.

• 10× Felix Holzmann. Supraphon, 1997. (71:10). Obsahuje: Ukulele, Svačina, Hřbitovní rozhovor, Křížovkáři, Náhodné setkání, Seznamka, Šachová koncovka, Statistika, V kině, Skleróza.
• Ještě 10× Felix Holzmann. Supraphon, 2002. (70:43). Akvárium, Vaše žena je podobná mé známé, Vzorný vrchní, Domácí úkol, Kolegové, Alibi, Rozvod, Astrologie, Židle, Reportáž s nakupujícím v Kotvě.
• Ztracený a nalezený. Supraphon, 2004. (54:21) Obsahuje: Anekdoty úvodem, Divácká soutěž, Anekdoty podruhé, Klíček, Ještě jednou anekdoty, Tak si na tom jevišti zůstaňte sám, Anekdoty nakonec.
• Huhulák a další známé i neznámé scénky a anekdoty. Praha: Supraphon, ℗2006. (58:17). Obsahuje: Dotazník – neviděli jste tu Františka Joudu?, Anekdoty 1–4, O manželce, Ryba, Rozhovor Zdeňka Podskalského s Felixem Holzmannem, Ukulele (Huhulák).
• Všechny šplechty. Praha: Supraphon, ℗2010. 5 CD.
• Včera, dnes a zítra. Praha: Česká televize, ℗2011. 3 CD. Edice České televize. Zábava.
• Šprechty Felixe Holzmanna: scénky a anekdoty. Praha: Supraphon, ℗2011. (71:24). Obsahuje: Ukulele (Huhulák), Svačina, Hřbitovní rozhovor, Křížovkáři (Průkopník), Náhodné setkání, Anekdoty 1–7.
• Nové scénky Felixe Holzmanna, aneb, Včera, dnes a zítra…: záznam představení Davida Šíra a Miroslava Reila z divadla Semafor. [Praha]: Popron music & publishing, ℗2015. 2 CD. (77:02; 62:05).

• Humoriády Felixe Holzmanna. Praha: Supraphon, ℗1991. (39:19).
• Humoriády. Kvíz. Rušený program. [Praha]: Supraphon, ℗1991.
• Felix Holzmann. 1. Praha: Supraphon, ℗1995. (37:15). Vybral a sestavil producent Jiří Tušl. Edice Nestárnoucí smích. Obsahuje: Ukulele, Kolegové, Vzorný vrchní, Svačina, Křížovkáři.
• Felix Holzmann. 2. Praha: Supraphon, ℗1995. (37:59). Obsahuje: Náhodné setkání, Akvárium, Hřbitovní rozhovor, Domácí úkol, Alibi.
• Felix Holzmann. 3. Praha: Supraphon Records, ℗1995. (66 min.). Výběr a sestava producent Jiří Tušl. Edice Nestárnoucí smích. Obsahuje: Skleróza, Židle, Seznamka, Šachová koncovka, Statistika, V kině, Astrologie, Rozvod.

• SUCHÝ, Ondřej. Aluminový klíček Felixe Holzmanna. Praha: Modrý Stůl, 2008. ISBN 978-80-903471-6-8. S. 154. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Felix Holzmann na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Felix Holzmann
• Felix Holzmann v Česko-Slovenské filmové databázi
• Felix Holzmann. supraphon.cz [online]. [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
• shp. Zesnulý komik Felix Holzmann (†81): Během druhé světové sloužil u nacistického wehrmachtu!. Blesk.cz [online]. 2013-08-27 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
• Historie.cs: Češi ve wehrmachtu. Česká televize [online]. 2013-11-02 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
• Příběhy slavných: Buďte pozdraven, pane Jouda!. Česká televize [online]. 2006 [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
• TAUSSIG, Pavel. Prožité hrůzy Felixe Holzmanna. Jeho pobyt v gulagu zůstává zahalen tajemstvím. iDNES.cz [online]. 2021-01-09 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
• KŘIVOHLAVÝ, Pavel. Galerie připomene Felixe Holzmanna, otevřela ji radnice v Litoměřicích. iDNES.cz [online]. 2018-11-21 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online.