Eintracht Frankfurt
Eintracht Frankfurt je německý sportovní klub, který sídlí v hesenském městě Frankfurt nad Mohanem. Založen byl 8. března 1899 pod názvem Frankfurter FC Victoria 1899. Svůj současný název nese od roku 1969 (Eintracht znamená německy „svornost“). Mezi největší úspěchy patří vítězství v Poháru UEFA v sezónách 1979/80 a 2021/22. Od sezóny 2012/13 působí v Bundeslize, německé nejvyšší fotbalové soutěži. Své domácí zápasy odehrává na stadionu Deutsche Bank Park (dříve Waldstadion) s kapacitou 57 706 diváků. Mimo mužský fotbalový oddíl má sportovní klub i jiné oddíly, mj. oddíl gymnastiky, ženského fotbalu, futsalu, lehké atletiky, pozemního hokeje, ragby, stolního tenisu, basketbalu, zimních sportů, volejbalu, ledního hokeje (viz Frankfurt Lions), šipek, triatlonu, ultimate frisbee, stolního fotbalu, elektronický sportu, sportovní šermu úpolový sportu a golfu.[1] HistorieVznik, první a druhá světová válka a meziválečná doba (1899 – 1945)Na přelomu 19. a 20. století vznikly v německém Frankfurtu dva konkurenční fotbalového kluby. Dne 8. března 1899 byl založen Frankfurter Fußball-Club Victoria, předchůdce současného Eintrachtu. Tentýž rok se seskupil Frankfurter Fußball-Club 1899 Kickers. Sloučení frankfurtských celků se uskutečnilo 13. května 1911 a vyústilo v nový celek pod názvem Frankfurter Fußballverein (Kickers-Victoria). Jeho hráčem byl rovněž německý reprezentační fotbalista Fritz Becker. První světová válka se fotbalové činnosti ve Frankfurtu dotkla – někteří fotbalisté zamířili na válečnou frontu – nicméně klub fungoval nadále. V meziválečných časech měsíce dubna roku 1920 se tento frankfurtský fotbalový klub FFV Kickers-Victoria sloučil s jiným sportovním klubem z Frankfurtu, jímž byl v roce 1861 vzniklý Frankfurter Turngemeinde. Nově zformovaný klub se pojmenoval Turn- und Sportgemeinde Eintracht Frankfurt von 1861. V roce 1927 se tento klub rozpoltil na kluby dva, a to jednak na Sportgemeinde Eintracht Frankfurt (FFV) von 1899 a jednak na Turngemeinde Eintracht Frankfurt von 1861. Prvně jmenovaný klub měl v době rozdělení členskou základnu cirka 5 000 lidí a mimo fotbal se orientoval také na atletiku, ragby a kriket. Následující ročníky nabyl tým z fotbalového hlediska na regionálním významu a střetával se se svým frankfurtským rivalem FSV Frankfurt. V roce 1932 se Sportgemeinde Eintracht Frankfurt přiblížila velkému triumfu, avšak ve finálovém klání německého mistrovství konaném v Norimberku stál na druhé straně tým Bayern München, se kterým Frankfurt prohrál 0:2. Události v Německu během 30. let 20. století dopadly i na frankfurtský celek, neboť klub Eintracht se sebou nesl pověst židovského klubu. V roce 1933 byl klub nátlakem režimu přinucen propustit své židovské zaměstnance a členy, a to včetně dlouholetého pokladníka Huga Reisse. Reiss uvolnil post v dubnu roku 1933. O deset let později, přesněji v říjnu 1943, zničilo bombardování téměř celý stadion Eintrachtu. Poválečná a zlatá éra Eintrachtu (1945 – 1963)Poválečné časy přinesly vznik staronového klubu SG Eintracht, který i po vzoru ostatních nastartoval vlastní profesionalizaci. V roce 1946 získal Eintracht hesenský fotbalový pohár. V roce 1949 přijmul Eintracht k dispozici městský stadion, jelikož návrat na ten původní byl po válce zcela vyloučen. Tři roky nato se postavil stadion navazující na původní stadion Eintrachtu. Začátkem 50. let spadal do mužstva německý reprezentant Alfred Pfaff, tvůrce hry a účastník a nakonec vítěz světového mistrovství ve Švýcarsku roku 1954. Vedle Pfaffa působili v týmu i jiní kvalitní fotbalisté – István Sztani z Maďarska nebo Ivan "Ivica" Horvat z Jugoslávie. V roce 1959 vydobyl Eintracht svůj první a jediný titul německého mistra, největší a historický mezník. Finálové utkání se odehrálo na berlínského stadionu před zraky přibližně 75 000 diváků a skončilo vítězstvím Eintrachtu 5:3 po prodloužení nad regionálním rivalem Kickers Offenbach. Následující sezónu Eintracht sehrál zápasy na poli evropských pohárů a dokázal rovnou dvakrát porazit skotský velkoklub Glasgow Rangers poměry 6:1 a 6:3. Před branami finále konaném na glasgowském stadionu v Hampden Parku stanul vedle Eintrachtu též Real Madrid, jehož mužstvo bylo složeno ze špičkových světových fotbalistů. Alfredo Di Stéfano, Ferenc Puskás a Francisco Gento patřili mezi ně. Finálové klání dopadlo výhrou Realu Madrid 7:3 nad Eintrachtem Frankfurt. Účast v BundeslizeBundesligové rané časyV roce 1963 se ustanovila německá Bundesliga, jejímž zakládajícím členem se stal i Eintracht. První ročník vyústil obsazením třetího místa v lize a druhého místa v domácím poháru, kde frankfurtský tým podlehl při finále ve Stuttgartu poměrem 0:2 mnichovskému TSV 1860. Mistrovství světa 1966 konané Anglií prožili i dva němečtí reprezentanti vyslaní Eintrachtem. Prvním byl Friedel Lutz a druhým Jürgen Grabowski, po šampionátu již vicemistři světa. Týmové vyhlídky se zlepšily příchodem útočníka Bernda Hölzenbeina, jenž se stal ofenzivním partnerem již zmíněného útočníka Jürgena Grabowskiho. Koncem 60. let došlo k opětovnému sjednocení frankfurtských celků. Sportgemeinde Eintracht Frankfurt (FFV) von 1899 e. V. a Turn- und Fechtgemeinde Eintracht Frankfurt von 1861 e. V. se včlenily do nového celku Eintracht Frankfurt e.V. Stalo se tak v roce 1969. Mistrovství světa roku 1970 a účastnící se německá reprezentace si vyžádaly dvě frankfurtské hvězdy – Grabowski zamířil na světové mistrovství podruhé, Hölzenbein pak poprvé. Dvojice vycestovala též o čtyři roky později na další a dokonce vítězné mistrovství. Sezónu 1973/74 dokončil Eintracht čtvrtou příčkou a vyšperkoval ji v národním poháru triumfem nad Hamburger SV poměrem 3:1 po prodloužení. Příští sezónu 1974/75 pohár obhájil finálovou výhrou 1:0 proti MSV Duisburg. V lize si polepšil a získal příčku třetí. Během sezóny 1976/77 zvládl frankfurtský klub 21 po sobě jdoucích bundesligových utkání bez porážky v rozmezí listopadu a dubna, nicméně v závěru stanul jen jako čtvrtý. Od roku 2000Několik let vedl mužstvo chorvatský trenér a bývalý fotbalista Niko Kovač. Krátce před svým odchodem na post trenéra týmu Bayern Mnichov dovedl Kovač Eintracht Frankfurt k vítězství ve finálovém zápase o DFB-Pokal (Německý pohár). Jeho dosavadní mužstvo porazilo 19. května 2018 v Berlíně právě Bayern Mnichov 3 : 1. V průběhu sezóny 2020/21 se stal Eintracht Frankfurt třetím nejproduktivnějším týmem – vstřelil 69 gólů.[2] Útok táhl portugalský útočník André Silva (28 gólů) podporovaný Filipem Kostićem a Daičim Kamadou (oba v součtu 26 asistencí). Obdržené góly brankáře Kevina Trappa ale tým srážely, nakonec z toho bylo páté místo, jen těsně tak klub minul Ligu mistrů, již naposledy hrál roku 1960.[2][3] Trenér Adi Hütter mužstvo po sezóně opustil pro Borussii Mönchengladbach.[4] Historické názvy
Získané trofejeVyhrané domácí soutěže
Vyhrané mezinárodní soutěže
SoupiskaAktuální k datu: 30. srpen 2024[8]
Umístění v jednotlivých sezonách
Legenda: Z - zápasy, V - výhry, R - remízy, P - porážky, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly, +/- - rozdíl skóre, B - body, zlaté podbarvení - 1. místo, stříbrné podbarvení - 2. místo, bronzové podbarvení - 3. místo, červené podbarvení - sestup, zelené podbarvení - postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže
Účast v evropských pohárech
Eintracht Frankfurt IIEintracht Frankfurt II, dříve znám také pod názvem Eintracht Frankfurt Amateure, byl rezervním týmem frankfurtského Eintrachtu. Zrušen byl po ukončení sezóny 2013/14. Největšího úspěchu dosáhl v sezóně 1982/83, kdy se v Oberlize (tehdejší 3. nejvyšší soutěž) umístil na 2. místě. Umístění v jednotlivých sezonách
Legenda: Z - zápasy, V - výhry, R - remízy, P - porážky, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly, +/- - rozdíl skóre, B - body, červené podbarvení - sestup, zelené podbarvení - postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže
Významní hráči
OdkazyReference
Externí odkazy
|