|
FC Bayern Mnichov
FC Bayern Mnichov (celým názvem: Fußball‑Club Bayern, München e. V.) je německý sportovní klub, který sídlí v mnichovském městském obvodu Schwabing-Freimann. Od sezóny 1965/66 hraje v Bundeslize, německé nejvyšší fotbalové soutěži. Své domácí zápasy odehrává na stadionu Allianz Arena s kapacitou 75 000 diváků. V Bavorsku má rivalitu s kluby TSV 1860 München a 1. FC Norimberk, v rámci Německa pak v poslední době s Borussií Dortmund (tzv. Der Klassiker). Bayern má také oddíl pro šachy, házenou, košíkovou, gymnastiku, kuželky a stolní tenis.[1] Dříve měl také oddíl ledního hokeje (viz článek), který zanikl v roce 1969.[2] V srpnu 2020 se stal Bayern druhým evropským klubem po Barceloně, který získal treble rovnou dvakrát v historii, tedy mistrovský titul, národní pohár a triumf v Lize mistrů UEFA v jedné sezóně. Mimo sezóny 2019/20 se to Bavorům zdařilo i v sezóně 2012/13.[3] HistorieFC Bayern Mnichov (Fußball-Club Bayern München) byl založen 27. února 1900 členy Mnichovského gymnastického klubu. Několik let po svém založení se spojil s movitějším klubem MSC (Münchner Sport-Club), který přispěl k lepší finanční situaci a novému domácímu hřišti, přičemž černé dresy následně ustoupily nové červeno-bílé kombinaci.[4] Po sloučení se konal první zápas proti zdejší konkurenci, FC Wacker však na Bayern nestačil a prohrál 1:8. Rozmach pokračoval po 1. světové válce za prezidenta židovského původu Kurta Landauera, který v roce 1919 obhájil své zvolení z roku 1913. Landauer vedl klub směrem ke profesionalizaci, finanční zodpovědnosti a investici do mládeže.[4] Působení v oblastní bavorské lize kulminovalo roku 1926, kdy se stal Bayern vítězem mistrovství jižního Německa, úspěch poté zopakoval o dva roky později. Roku 1931 se stal trenérem Richard Kohn přezdívaný „Dombi“, jenž byl rakousko-maďarsko-židovského původu.[4] První národní trofej získal Bayern v roce 1932, když v rozhodujícím zápase ligového ročníku porazil Eintracht Frankfurt 2:0. Příchod Hitlerova režimu skoncoval s rozvojem Bayernu. Prezident a trenér, kteří byli oba židovského původu, opustili Německou říši. V příštích letech se proto Bayernu přezdívalo Klub Žida. Po válce se Bayern stal členem jižní konference německé první divize – Oberliga Süd. Klub již patřil mezi lepší týmy, ale koncem padesátých let přišly finanční potíže. Továrník Roland Endler poskytoval Bayernu velké množství finančních prostředků a byl odměněn čtyřmi lety u kormidla klubu. V roce 1963 se všechny Oberligy spojily do jedné národní soutěže, německé Bundesligy. Do základní sestavy se začaly prosazovat mladé talenty jako Franz Beckenbauer, Gerd Müller nebo Sepp Maier, kteří se poté stali největšími hvězdami klubu. V první bundesligové sezoně FCB skončil třetí a vyhrál německý pohár. Kvalifikoval se do Poháru vítězů pohárů, který vyhrál v následujícím roce. V dramatickém finále proti skotskému Glasgow Rangers skóroval v prodloužení Franz Roth a FCB mohl slavit vítězství 1:0. V roce 1967 převzal tým kouč Branko Zebec a FC Bayern získal svůj první double.  V roce 1970 převzal tým kouč Udo Lattek. Po získání poháru v jeho první sezoně vedl Bayern k jeho třetímu ligovému titulu. Rozhodující zápas sezony 1971/72 proti FC Schalke 04 byl první zápas hrající se na novém Olympijském stadionu a byl zároveň první živě vysílaný zápas bundesligové historie. Bayern porazil Schalke 5:1 a mohl slavit vítězství i rekordy, které během ročníku vytvořil. Klub vyhrál další dva ligové ročníky, ale vrchol nastal až v roce 1974, kdy ve finále PMEZ (dnes Liga mistrů UEFA) porazil Bayern Atlético Madrid 4:0. V následující sezoně Bayern obhájil vítězství v PMEZ proti Leeds United AFC. O rok později v Glasgowě FCB porazil ve finále AS Saint-Étienne a stal se tak třetím klubem, který dokázal vyhrát PMEZ ve třech po sobě jdoucích ročnících. Poslední trofej získaná v této éře bylo vítězství v Interkontinentálním poháru. Ve finále byl poražen klub Cruzeiro Esporte Clube.  Osmdesátá léta byla obdobím velkých změn ve vedení a finančních potíží. V Německu se sice Bayernu relativně dařilo, ale v Evropě se klub neprosazoval. Úspěch na evropském poli se dostavil až v roce 1996 v Poháru UEFA, když ve finále podlehl Bayern francouzskému týmu Bordeaux. Od roku 1998 až do roku 2004 byl FC Bayern trénován Ottmarem Hitzfeldem, který se stal jedním z nejúspěšnějších trenérů Bayernu. V Hitzfeldově první sezoně Bayern vyhrál Bundesligu a byl blízko triumfu v Lize mistrů, kde však podlehl Manchesteru United 2:1. V roce 2001 FC Bayern vyhrál třetí ligový titul po sobě a po pětadvaceti letech triumfoval v Lize mistrů. Tentokrát ve finále došlo až na penalty, kde byl lepší Mnichov. V sezoně 2001/02 FCB také vyhrál svůj druhý Interkontinentální pohár. V sezoně 2005/06 se Bayern stěhoval do nové Allianz Areny, o kterou se dělí s TSV 1860 München. V ligovém ročníku 2006/07 skončil FC Bayern až čtvrtý, a proto nastaly obrovské změny v kádru. Odešly například hvězdy jako Owen Hargreaves, Claudio Pizarro nebo Roy Makaay a přišli kvalitní fotbalisté jako Luca Toni, Miroslav Klose a Franck Ribéry. Velké nákupy se vyplatily a Bayern dominoval následujícímu ročníku Bundesligy, vyhráli německý pohár a v Poháru UEFA jej zastavil až pozdější vítěz Zenit Petrohrad. Další veleúspěšná sezóna byla 2012/13. Bavorský klub získal s obrovským bodovým náskokem v předstihu titul v německé Bundeslize, ve finále Ligy mistrů 25. května 2013 ve Wembley porazil svého německého rivala Borussii Dortmund 2:1 a získal nejprestižnější pohár v evropském fotbale. Byla to jeho pátá trofej v této soutěži (počítáno dohromady PMEZ i LM).[5] Sezónu završil ziskem DFB-Pokalu, když ve finále porazil VfB Stuttgart 3:2 dvěma góly Maria Gómeze a jedním Thomase Müllera. Získat tzv. „treble“ (tzn. dvě hlavní domácí soutěže – ligovou a pohárovou plus titul v Lize mistrů) se Bayernu podařilo jako sedmému evropskému týmu v historii. Před ním se to zdařilo pouze skotskému Celticu (1967), nizozemským celkům AFC Ajax (1972) a PSV Eindhoven (1988), anglickému Manchesteru United (1999), španělské Barceloně (2009) a italskému Interu Milán (2010).[6] V sezoně 2013/14 slavil Bayern svůj 24. bundesligový titul v rekordně krátkém čase, již sedm kol před koncem.[7] SoučasnostDo ročníku 2016/17 směřoval klub už s novým a zkušeným italským trenérem Carlem Ancelottim. Mužstvo opustil Mario Götze, který se vrátil do konkurenční Borussie Dortmund, odtamtud do Bayernu odešel naopak stoper Mats Hummels. Záložní řadu doplnil nadějný Renato Sanches. Bayern platil za favorita nejen v Bundeslize, ale po boku Barcelony a Realu Madrid též v Lize mistrů.[8] V německé lize si Bayern opět uzmul titul a povedlo se mu to i v následující sezóně.[9] Před ročníkem 2018/19 byl Bayern Mnichov favoritem na zisk titulu, koneckonců Bundesligu ovládl do té doby šestkrát v řadě za sebou.[10] Trenérskou roli obsadil někdejší hráč Niko Kovač, záložní řadu opustivší Arturo Vidal byl nahrazen Leonem Goretzkou, jenž dorazil jako volný hráč. Na křídlech nadále působili veteráni Robben a Ribéry.[11] Dalším záložníkem, který Bayern opustil byl Sebastian Rudy, dorazil však křídelník Serge Gnabry.[12] Na úvod Bayern získal domácí superpohár, když vyhrál nad Eintrachtem Frankfurt.[12] Kovač mužstvo dovedl k sedmému titulu, navíc získal double po první výhře v německém poháru od roku 2016. Přesto nebyla jeho pozice zcela jistá.[13] Důležitým hráčem se stal tvůrčí záložník Thiago Alcântara,[13] naopak výkony brankáře Manuela Neuera a záložníků Renata Sanchese a Jamese Rodrígueze zklamaly.[13][14] Po konci ročníku se Bayern rozloučil s dvojicí Robben–Ribéry.[13] Otěže po této dvojici měli nově převzít Serge Gnabry a Kingsley Coman, obranu Kovačova mužstva pak doplnila dvojice francouzských mistrů světa Benjamin Pavard a Lucas Hernández. Kromě mladého útočníka Fiete Arpa dorazila do ofenzívy posila v podobě hostujícího Ivana Perišiće.[15] Střední obránce Mats Hummels se vrátil do Borussie Dortmund, která v úvodu ročníku 2019/20 uštědřila Bavorům prohru 0:2 v superpoháru.[15] Ani v lize si bavorské mužstvo nepočínalo suverénně, odchod Hummelse a zranění Süleho oslabilo střed obrany, který se tak musel spoléhat na stárnoucího Boatenga, avšak tým nebyl schopen udržet čistá konta.[16] Kovač sázel na dalšího hostujícího hráče Coutinha na úkor Thomase Müllera, tento tah se ale nevyplácel.[16] V říjnu na sebe Bayern upozornil v Lize mistrů, když zvítězil 7:2 na půdě anglického Tottenhamu a nakonec svojí skupinu opanoval.[17] Druhý den v listopadu Kovač podlehl 1:5 na půdě svého předchozího zaměstnavatele Eintrachtu Frankfurt, což se rovnalo největší prohře od roku 2009, následovalo tak jeho odvolání.[16] Hlavním trenérem se stal dosavadní asistent Hansi Flick.[17] Tomu se povedla premiéra doma proti Borussii Dortmund, jeho mužstvo vyhrálo 4:0.[17] Přes počáteční nezdary a propad do středu tabulky se Bayern vyšplhal na její špičku a ani jarní pauza způsobená pandemií covidu-19 mu nezabránila v zisku mistrovského titulu.[17] RivalitaPočínaje 70. léty se Bayern stal dominantní silou fotbalu v Německu a z tohoto období si odnesl přezdívku FC Hollywood.[18] V průběhu následujících let se vyzyvateli Bavorů stal Mönchengladbach (pomezí 60. a 70. let), dále například Hamburk (závěrem 70. let) a Werder Brémy (závěrem 80. let). Na konci 90. let se stal úspěšným Dortmund, ten se ale později dostal do finančních problémů a konkurencí pro Bayern se stal znovu až později (mezi roky 2009–2010).[18] Role fotbalového giganta s sebou přinesla závist a antipatie ze strany fanoušků rivalů a Bayernu tak vznikla image „zlého klubu“, který si díky své velikosti a štěstí (Bayern-Dusel) zajistí trofeje.[18] Bayern lze považovat za klub zastupující bohatší vrstvy Mnichova a střet bavorského klubu s Borussií Mönchengladbach nebo Borussií Dortmund, dvou klubů z Porýní, tak symbolizoval střet s chudšími vrstvami obyvatel průmyslových měst.[18] Borussia Dortmund (Der Klassiker)Souboj Bayernu Mnichov s Borussií Dortmund se nazývá Der Klassiker. První prvoligový zápas mezi těmito týmy se odehrál v sezóně 1965/66 a vítězem se stal Dortmund, kterému bodový zisk na Grünwalder stadionu zaručil dvougólový Reinhold Wosab, zatímco Franz Beckenbauer neproměnil penaltu.[19] Intenzivními se staly souboje ve druhé polovině 90. let, kdy ve Vestfálsku trénoval Ottmar Hitzfeld, později však trénoval také Bayern Mnichov. Hitzfeld získal tituly v sezóně 1994/95 a 1995/96, zatímco bavorské mužstvo skončilo šesté a další sezónu druhé. Borussia Dortmund byla úspěšná také na evropské scéně a v sezóně 1997/98 vyřadila Bayern Mnichov ve čtvrtfinálovém dvojzápase Ligy mistrů. První zápas v Mnichově dopadl bezgólově a druhý rozhodl v prodloužení útočník Stéphane Chapuisat.[19] V německém fotbale se ale pomyslné misky vah naklonily ve prospěch Bavorů, kteří získali bundesligové tituly třikrát v řadě v letech 1999, 2000 a i 2001, oproti tomu Borussen neskončili ani druzí.[19] Právě v sezóně 1998/99 se ve 24. kole odehrálo vyhrocené derby na stadionu v Mnichově, ve kterém se Dortmund dostal do vedení 2:0. Brankář Bayernu Oliver Kahn se zakousl do krku protihráče Heika Herrlicha v době, kdy už hráli Bavoři v deseti kvůli vyloučení Sammyho Kuffoura. Domácí se však zmohli na dva góly a zachránili remízu 2:2.[19] Dortmund se sice chopil titulu v roce 2002, ale závody s Bayernem klub uvrhly do finančních potíží a na další ligový triumf si jeho fanoušci museli počkat do roku 2011. Fotbalisté Bayernu Mnichov využili oslabení soupeře například v sezóně 2004/05, kdy vestfálský tým porazili 5:0.[19] Získané trofejeVyhrané domácí soutěže
Vyhrané mezinárodní soutěže
HráčiSoučasná soupiskaAktuální k datu: 2. 9. 2023[25]
Hráči na hostování
Realizační tým
Známí hráčiZdroj:[27]
Umístění v jednotlivých sezonách
Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/− – rozdíl skóre, B – body, zlaté podbarvení – 1. místo, stříbrné podbarvení – 2. místo, bronzové podbarvení – 3. místo, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže
Poznámky:
Účast v evropských pohárech
FC Bayern München IIFC Bayern München II, dříve znám také pod názvem FC Bayern München Amateure, je rezervním týmem mnichovského Bayernu. Největšího úspěchu dosáhl v sezóně 2003/04, kdy se v Regionallize (tehdejší 3. nejvyšší soutěž) umístil na 1. místě. Své domácí zápasy odehrává na stadionu Grünwalder, který má kapacitu 21 272 diváků. V letech 1926–1972 zde hrával A-tým Bayernu. Umístění v jednotlivých sezonách
Legenda: Z - zápasy, V - výhry, R - remízy, P - porážky, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly, +/- - rozdíl skóre, B - body, červené podbarvení - sestup, zelené podbarvení - postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže
OdkazyReference
Externí odkazy |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
.svg){kind=logo}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
