cs Čeboksary

Čeboksary ; Чебоксары / Шупашкар
	Čuvašské národní muzeum v Čeboksarech
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	56°8′ s. š., 47°15′ v. d.
Nadmořská výška	150 m n. m.
Časové pásmo	UTC+3
Stát	Rusko
Federální okruh	Povolžský
Republika	Čuvašsko
	; Čuvašsko na mapě Ruska
	Čeboksary Město na mapě Čuvašska
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	250,9 km²
Počet obyvatel	492 331 (2018)
Hustota zalidnění	1 962,5 obyv./km²
Správa
Starosta	Oleg Igorevič Kortunov
Vznik	1469
Oficiální web	www.gcheb.cap.ru
Telefonní předvolba	(+7)8352
PSČ	428000–428038
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čeboksary (rusky Чебокса́ры, čuvašsky Шупашкар Šupaškar) je město v evropské části Ruské federace. Město je říčním přístavem na Volze a hlavním městem Čuvašska. Žije zde přibližně 492 tisíc^[1] obyvatel, nedaleko města se nachází satelitní město Novočeboksarsk se 125 000 obyvateli.

Historie

Archeologické vykopávky ukázaly, že na místě dnešního města vzniklo první osídlení na přelomu 13. a 14. století, jednalo se o bulharsko-čuvašskou osadu.^[2] Na velké mapě Benátčanů Francesca a Dominica Piziganiových z roku 1367 je na místě Čeboksary zakreslena podoba města bez udání názvu.

Ruské kroniky poprvé zmiňují Čeboksary v roce 1469, když tudy postupovali ruští vojáci na východ ke Kazani, ve válce s Tatary. Za tatarské nadvlády neslo název Çabaqsar, z něhož časem vznikl dnešní ruský název. V té době bylo osídleno pouze Tatary a Čuvaši. Když ho roku 1555 získali Rusové, vybudovali zde pevnost a osadu, na další dvě století tu sídlila vojenská posádka. Poté se postupně měnil charakter města, a to z vojenské osady na obchodní křižovatku celého Povolží. V roce 1781 získalo status města v Kazaňské provincii. Na začátku 19. století už mělo pilu a několik malých manufaktur, žilo zde 5 500 obyvatel. Vznikla banka, obchody, katedrála a stavěly se kostely.

Narodil se zde generál Pavel Lebeděv.

Ekonomika

Čeboksary leží nedaleko Čeboksarské vodní elektrárny (instalovaný výkon 1 370 MW energie). Ve městě jsou továrny na výrobu zemědělských strojů, zpracování dřeva, bavlny a na výrobu elektronických součástek. Kromě přístavu je zde také letiště.

Po druhé světové válce se začalo s celostátní podporou rozvoje chmelařství, které zde má několikasetletou tradici. Od rozpadu SSSR je pěstování chmele na ústupu.^[3]

Kultura

Ve městě je mnoho divadel hrajících hry jak v ruštině, tak v čuvaštině, baletní a operní scéna a filharmonický orchestr. Nachází se tu také jediné ruské muzeum piva.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b 26. Численность постоянного населения Российской Федерации по муниципальным образованиям на 1 января 2018 года. Federální služba státní statistiky. Dostupné online. [cit. 2019-01-23].
↑ КРАСНОВ, Ю. А.; КАХОВСКИЙ, В. Ф. Средневековые Чебоксары: материалы Чебоксарской экспедиции 1969—1973 гг.. 1. vyd. Moskva: Наука, 1978.
↑ Žatec a krajina žateckého chmele. 1. vyd. Žatec: Město Žatec, 2021. 263 s. ISBN 978-80-908006-1-8. S. 119.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Čeboksary na Wikimedia Commons
Fotografie města

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[d84f748bde80dac87e899490e943a9ac5d33eca8-1] 26. Численность постоянного населения Российской Федерации по муниципальным образованиям на 1 января 2018 года. Federální služba státní statistiky. Dostupné online. [cit. 2019-01-23].

[2] КРАСНОВ, Ю. А.; КАХОВСКИЙ, В. Ф. Средневековые Чебоксары: материалы Чебоксарской экспедиции 1969—1973 гг.. 1. vyd. Moskva: Наука, 1978.

[3] Žatec a krajina žateckého chmele. 1. vyd. Žatec: Město Žatec, 2021. 263 s. ISBN 978-80-908006-1-8. S. 119.

[1]

[2]

[3]