Záporožská Sič

Svobodné země armády Záporožské nížiny Вольностi Вiйська Запорозького Низового ←  ←  1552–1775  →  → vlajka znak
Geografie Území Záporožské Siče (fialová) a Kozáckého hetmanátu (zelená) v roce 1751
Hlavní město	Záporožská Sič
Obyvatelstvo
Jazyky	ruština, rutenština (staroukrajinština), polština
Náboženství	ruské ortodoxní
Státní útvar
Státní zřízení	republika
Mateřská země	Polsko-litevská unie (tj. protektorát) Kozácký hetmanát Kozácký hetmanát (1649–1764)
Vznik	1471/1583 – vznik Siče, 1649 – založení Kozáckého hetmanátu Bohdanem Chmelnickým během povstání v letech 1648–1657
Zánik	1775 – dobytí Záporožské Siče Ruskem
Státní útvary a území
Předcházející Divoká pole Polsko-litevská unie (1569–1795) Následující Novoruská gubernie Zadunajská Sič

Záporožská Sič (ukrajinsky Запорозька Січ – kozácky, Zaporoz'ka Sič, polsky Sicz Zaporoska, v ukrajinštině také Запорізька Січ, rusky Запорожская Сечь) je označení pro kozáckou pevnost (sič) sídlící na Dněpru v oblasti dnešní Kachovské přehrady. Slovo pochází z osekaných, zašpičatělých kůlů hradby, ohrady. Termín časem nabral význam občansko-politické organizace ukrajinského kozáctva v 16.–18. století.^[1] Sídlila zde správní jednotka, tzv. koš (tábor). Volil se zde košový ataman, který byl jedním z nejvyšších politických představitelů kozáků. Na siči vládla specifická forma demokracie.

Peřeje, prahy (ukrajinsky porohy, proto Záporožská) Dněpru poskytovaly siči efektivní ochranu před útokem nepřátel, především Tatarů z Krymského chanátu. Další zajímavostí bylo, že na sič měly zakázán vstup ženy. Uvedení ženy do siče bylo trestáno smrtí.^[2]

V roce 1649 byl založen Kozácký hetmanát, v historii první kozácký stát, hejtmanem Bohdanem Chmelnickým během jeho povstání probíhajícího letech 1648 až 1657. Samostatnost a existence tohoto státního útvaru končí roku 1764, kdy byl poražen Ruským impériem a zrušen Kateřinou II.

Záporožská Sič vydržela až do roku 1775, kdy byla pevnost a území jí ovládané definitivně dobyto Ruskem. Někteří zbylí kozáci utekli do delty Dunaje na území Osmanské říše, kde založili Zadunajskou Sič, která se stala jejím vazalem. Většina kozáků byla přesídlena do oblasti Kubáně na jižním okraji Ruské říše, zatímco jiní zakládali města na jihu Ukrajiny a nakonec se stali státními rolníky.

• Chortycká sič (1556–1557) – ostrov Chortycja
• Tomakivská sič (1564–1593)
• Bazavlucká sič (1593–1638)
• Mykytynská sič (1639–1652)
• Čortomlycká sič (1652–1709)
• Kamenská sič (1709–1711)
• Oleškivská sič (1711–1734)
• Nová sič (1734–1775)

• moderní rekonstrukce korouhve:
• 
  prapor Bohdana Chmelnického
• 
  prapor siče do roku 1775, avers
• 
  revers praporu siče do roku 1775

• znak:
• 
  pečeť atamana z konce 16. století
• 
  pečeť Bohdana Chmelnického, rok 1648
• 
  dobová reprodukce historické znaku
• 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Záporožská Sič na slovenské Wikipedii.

• Záporožští kozáci
• Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Záporožská Sič na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.