|
William Hallowes Miller
William Hallowes Miller (6. dubna 1801 Velindre poblíž Llandovery, Carmarthenshire, Wales – 20. května 1880 Cambridge) byl velšský mineralog, krystalograf a fyzik. ŽivotVzdělání získal na St John's College univerzity v Cambridge. Několik let zde působil jako školitel, během této doby vydal pojednání o hydrostatice a hydrodynamice. Zvláštní pozornost věnoval krystalografii. Po rezignaci Williama Whewella v roce 1832 se stal jeho nástupcem jako profesor mineralogie. Tento post zastával až do roku 1870. Svou hlavní práci v oblasti krystalografie publikoval v roce 1839 (Treatise on Crystallography).[1] V ní popsal později po něm pojmenované Millerovy indexy, užívané v krystalografii pro jednoduchý popis krystalografických rovin a směrů. Byl jmenován členem výboru, ustanoveného britským parlamentem pro standardizování měr, stejně jako členem Královské komise. Jeho úkolem bylo reformovat normy délky a hmotnosti po požáru, který v roce 1834 zničil staré standardy. V roce 1852 editoval nové vydání díla Elementary Introduction to Mineralogy H. J. Brookea. V roce 1870 se stal členem International Commission du Metre. DíloMiller společně s H. J. Brookem poprvé popsal minerály annabergit a whewellit.
Ocenění
OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku William Hallowes Miller na německé Wikipedii.
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||
