|
Tatra T1
Tatra T1 (původně T I) je typ nejstarší československé tramvaje koncepce PCC. Byl vyráběn v 50. letech minulého století podniky Tatra Smíchov a ČKD Stalingrad. Ve výrobě byl nahrazen modernějším typem Tatra T2, v pravidelném provozu byl do 80. let 20. století. Konstrukce Při vývoji nové tramvaje T I (později označované T1) byla využita dokumentace systému PCC a licence na výrobu podvozků od americké společnosti TRC. Konstrukce rychlých jednosměrných čtyřnápravových velkoprostorových tramvajových vozů systému PCC byla v USA při stavbě tramvají používána již ve 30. letech 20. století.[1] T1 je motorový tramvajový vůz odvozený z americké koncepce PCC, tedy jednosměrný jednočlánkový čtyřnápravový vůz se dvěma dvounápravovými podvozky a podlahou v jedné úrovni. Na pravé straně vozové skříně má troje skládací elektricky poháněné dveře. Uspořádání vozu předpokládalo usměrněný pohyb cestujících, tedy nástup předními dveřmi, odbavení u pevného stanoviště průvodčího a výstup středními nebo zadními dveřmi (k tomu vybízely nápisy „Postupte dále do vozu“). Místa k sezení tvořily podélné koženkové lavice pod okny, jen ostravské vozy měly koženkové sedačky v příčném uspořádání. Okna byla polospouštěcí bez madel a i u nich se předpokládala přítomnost průvodčího, ovládání bylo přes převod pomocí odnímatelné kličky s vnitřním šestihranem. Od 70. let ovšem T1 jezdily stejně jako jiné tramvaje v samoobslužném režimu bez průvodčího. Tramvaj byla standardně vybavena tyčovým sběračem proudu, který byl v 60. letech nahrazen pantografem, a elektrickou výzbrojí typu TR32 s odporovou regulací pomocí zrychlovače. Napájecí napětí pro výzbroj činilo 600 V stejnosměrných; standardní provoz je s normální polaritou (+ v troleji, - v koleji), podle požadavků dopravních podniků lze vozy upravit i na obrácenou polaritu (Ostrava, Košice). Sériově vyráběné vozy byly vybaveny na obou čelech zásuvkami mnohočlenného řízení (počítalo se s dvoučlenným řízením) starého typu. Pravá zásuvka měla 19 kontaktů propojujících všechny řídicí a signalizační obvody, druhá zásuvka byla jednopólová k propojení nulového potenciálu obvodů malého napětí (vodič č. 100). Zásuvky byly umístěny mimo osu vozu – v ose byl umístěn na zadním čele automatický stahovák tyčového sběrače převzatý z trolejbusů. V Praze byly poměrně krátkou dobu provozovány na l. č. 15 ve dvojicích; v Ostravě byly takto provozovány (především na l. č. 17) až do konce jejich provozu. Na čele měla té-jednička jen jeden světlomet (dvěma světlomety byly z výroby vybavovány až T3) a byla poněkud užší než pozdější typy. Tím byla pravděpodobně motivována přezdívka žehlička, nebo ponorka. Protože dojezdily ještě v 80. letech, celou dobu provozu byl na čele povinně umístěný tzv. symbol vlády pracujících. Prototypy  Po několika letech konstrukčních prací byly v roce 1951 vyrobeny dva prototypy tramvají T1. První z nich začal zkušebně jezdit v pražské kolejové síti 22. listopadu 1951[2] s evidenčním číslem 5001. Druhý vůz (ev.č. 5002) byl (po zkouškách) společně s prvním nasazen do běžného provozu o rok později. Vůz ev.č. 5001 byl vyřazen v roce 1976 a po zrekonstruování do původního stavu byl zařazen do pražského Muzea MHD. Druhý prototyp byl vyřazen až s posledními vozy tohoto typu v Praze (25. ledna 1983),[3][4] zůstal odstaven, o dva roky později byl převezen do vozovny Střešovice. Po opravě měl být určen pro komerční jízdy, renovace se ale uskutečnila až v novém tisíciletí, nově zrekonstruovaný vůz byl představen v roce 2005. ProvozCelkem vyrobeno v letech 1951 až 1958 287 vozů.
Pražské vozy ev. č. 5036, 5050 a 5053 byly zničeny již 7. 1. 1958 při velkém požáru ústředních dílen v Rustonce.[5] V roce 1966 bylo v Praze 15 vozů T1 modernizováno osazením nové vozové skříně typu T3 na podvozky původního vozu T1 a v roce 1972 ještě jeden.[3] V Mostě–Litvínově se v letech 1968–1970 a 1976 rekonstruovalo obdobným způsobem jako v Praze celkem 18[6] „téjedniček“ a jejich technické průkazy převzaly nově dodané skříně tramvají typu T3, u některých vozů byly vyměněny i elektromotory.[7] Posledním městem, kde tramvaje T1 byly v běžném osobním provozu, byla Plzeň, kde bylo ještě v 80. letech nasazeno 16 vozů vyřazených z Prahy.[8] Poslední vozy dojezdily v Plzni 4. dubna 1987. Historické vozy
OdkazyReference
Externí odkazy
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
_cropped.jpg)
