Radotín
Radotín (německy Radotin) je městská čtvrť a katastrální území o rozloze 930,69 ha, které jako jediné tvoří pražskou městskou část Praha 16. Radotín se rozkládá na levém břehu Berounky, na jihozápadě hlavního města Prahy. Zastavěná část území je ohraničena na západě a severu zalesněnými kopci Velký a Malý háj a na jihovýchodě řekou Berounkou. Mezi oběma kopci protéká Radotínský potok. V letech 1967–1974 byl Radotín městem. Historický přehledPrvní historická zmínka dokládající existenci Radotína se nachází v listině českého krále Vladislava II. z rozmezí let 1156–1168, v níž je uvedena zpráva o založení kostela Panny Marie řádu Jana Jeruzalémského na Malé Straně a je zde také připomenut přívoz a brod v Radotíně přes Berounku (v té době však nazývané Mže). Farní kostel sv. Petra a Pavla byl postaven ve 13. století, do současné podoby byl však barokně přestavěn. Poslední úpravy vnějšího vzhledu proběhly v roce 1880, byl však zachován styl poslední velké přestavby z roku 1780. V průběhu 19. století, zejména pak po zprovoznění železnice roku 1862, se Radotín začal stávat významným průmyslovým střediskem. Vznikla například cementárna a cukrovar, začátkem 20. století pak výrobce vzduchotechniky Janka a továrna na tělocvičné náčiní Vindyš. 15. září roku 1901 byla slavnostně otevřena nová budova školy naproti kostelu. Bezprostředně po vyhlášení samostatnosti Československé republiky, v pondělí 28. října 1918, byly na náměstí Sv. Petra a Pavla vysazeny tři pamětní lípy, z nichž dvě zde dosud stojí. Na blízké základní škole je umístěna pamětní deska se jmény radotínských legionářů (ruských, italských a francouzských). Na památníku obětem 1. světové války, který se nachází v parku před domem U Koruny jsou pak jména všech padlých vojáků z Radotína a okolí. Novostavba Masarykovy měšťanské školy byla otevřena k 10. výročí republiky v roce 1928 a výstavná nová Sokolovna roku 1932. Zajímavou stavbou z téhož období je evangelická modlitebna v ulici Na Betonce za tratí s velkým secesním sálem s výbornou akustikou, který je proto rovněž používán k hojně navštěvovaným koncertům radotínské hudební školy (housle, klavír, varhany, flétny, akordeon, kytary i sborový zpěv). Na přelomu 50. a 60. let vzniklo v Radotíně sídliště, dnes nazývané staré. Roku 1963 byla zbořena stará cementárna v centru obce, která byla ještě před tím nahrazena novou fabrikou v Radotínském údolí. Roku 1967 byl Radotín povýšen na město a bývalý národní dům U Koruny (č.p.44) přeměněn na kulturní středisko (velký spolkový sál v prvním patře zbudovaný za první republiky je dodnes využíván pro kulturní pořady, např. tradiční předvánoční vystoupení žáků taneční a baletní školy, která zde má své sídlo). Poblíž náměstí Sv. Petra a Pavla byl k padesátému výročí republiky vysazen 26. října 1968 strom republiky (lípa srdčitá), který je zachován včetně pamětního kamene s datováním, v parčíku přímo naproti Úřadu městské části Praha 16. 23. září 1971 byl radotínským MNV schválen současný znak vytvořený téhož roku heraldikem Karlem Liškou.[3] 1. července 1974 byl Radotín připojen k Praze jako součást jejího městského obvodu Praha 5. Roku 1990 se Radotín stal samosprávnou městskou částí Praha–Radotín. 1. července 2001 byla na základě nového statutu hlavního města Prahy městská část pověřena výkonem státní správy pro správní obvod Praha 16 zahrnující též další čtyři městské části. K 1. lednu 2002 městská část získala současný název Praha 16. Na přelomu 80. a 90. let byla dokončena první etapa výstavby sídliště v centru města, sídliště je dnes nazýváno nové. K uskutečnění dalších etap, kterým měly ustoupit například kino a dům U Koruny již vlivem pádu socialismu nedošlo. Vybudováno bylo rovněž nové obchodní centrum. Roku 1993 byla rozpadající se pontonová lávka přes Berounku nahrazena novou lávkou, a to podle návrhu architekta Josefa Pleskota. V průběhu 90. let 20. století a v prvním desetiletí 21. století zaznamenal Radotín výrazný rozvoj. Začalo se s výstavbou kanalizace a plynovodu, bylo vybudováno nové zdravotnické středisko a nová cyklostezska. Byl vybudován nový dům s pečovatelskou službou, nová místní knihovna, sportovní hala, došlo k revitalizaci parků a břehu Berounky. V roce 2015 bylo zprovozněno unikátní přírodní koupaliště Biotop Radotín, roku 2019 pak bazén. O rok později začala první etapa revitalizace středu Radotína, nazývaná Centrum Radotín. V letech 2012–2019 proběhla rozsáhlá rekonstrukce areálu základní školy. V současnosti je Radotín významným správním, kulturním, společenským, vzdělávacím i sportovním a rekreačním centrem oblasti jihozápadu Prahy a Dolního Poberouní. Je znám rovněž pořádáním nejrůznějších kulturních akcí, jako je například Havelské posvícení či Radotínské burčákobraní. PamětihodnostiKulturní památky Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Radotíně.
Přírodní památky
Dopravní spojeníŽelezniční stanice Praha–Radotín leží na železniční trati 171 Praha–Plzeň–Cheb, nejrychlejší spojení s centrem Prahy proto představuje vlaková linka S7 do Prahy hlavního nádraží. Radotínské nádraží prošlo v letech 2019 až 2023 rekonstrukcí a je plně bezbariérové. [4] Radotínem prochází frekventovaná silnice č. 115 s odbočkami na Lochkov č. 599 a Třebotov č. 101, která spojuje Prahu s obcemi podle Berounky. Ze Smíchovského nádraží jezdí autobusy MHD, především linka 244. Méně využívané jsou pak linky 120 přes Barrandov a 255 ze Zbraslavi do Stodůlek. Na Berounce těsně nad soutokem s Vltavou je nákladní přístav. Podle Berounky prochází Radotínem cyklostezka A1 s odbočkou na Zbraslav, přes centrum Radotína pak prochází cyklostezka A11. Zavěšená lávka přes Berounku u kostela sv. Petra a Pavla, slouží cyklistům a pěším na cestě ke Zbraslavi a Lipencům. [5] SlužbyRadotín je znám i jako sídlo mnoha veřejných institucí, většinou zřizovaných místní radnicí. Z kulturních institucí je to Kulturní středisko U Koruny a Kino Radotín, jedno z nejmoderněji vybavených kin v Praze a Místní knihovna Radotín. Základní škola Praha–Radotín má v současnosti díky své vybavenosti význam přesahující hranice Prahy 16, najdeme zde i další vzdělávací instituce: Základní uměleckou školu Klementa Slavického, Střední odborné učiliště, prestižní Gymnázium Oty Pavla nebo soukromou jazykovou školu Chanell Crossing. Velmi vyhledávané je areál přírodního koupaliště Biotop Radotín a Bazénu Radotín. V Radotíně dále najdeme například sportovní halu a atletický stadion. Městská část rovněž provozuje zdravotnické středisko a dům s pečovatelskou službou. Dále se zde nachází společná stanice HZS Praha a výjezdové stanoviště ZZS hl. m. Prahy. V areálu Centra Koruna nalezneme služebnu Policie ČR a na kraji městské části v ulici Výpadová služebnu dopravní policie PČR Praha. V centru Radotína se rovněž nachází největší prodejce cyklistického a lyžařského vybavení v ČR, Ski Bike Centrum Radotín. Základní školaPrvní písemná zpráva o radotínské škole pochází již z roku 1715. Tehdy sídlila v někdejší zádušní chalupě poblíž kostela. Roku 1873 se začalo vyučovat v nové školní budově, ve které v současnosti sídlí radnice. I tato budova brzy přestala potřebám školy stačit, a tak byla roku 1901 slavnostně otevřena nová budova obecné školy naproti kostelu, roku 1931 pak zvýšená ještě o patro. V roce 1928 v Radotíně vznikla Masarykova měšťanská škola, z dnešního pohledu odpovídající II. stupni základní školy, otevřená k desátému výročí republiky. Tato budova dnes slouží jako Gymnázium, základní škola jí vyklidila po roce 1969, kdy byly dokončeny nové školní budovy pavilonového typu jihozápadním směrem. Po povodních v roce 2002 a v letech 2012 až 2019 proběhla rozsáhlá rekonstrukce a modernizace areálu, během které přibylo několik přístaveb ke školní družině, jídelně a II. stupni, nová multifunkční aula a školní bazén s využitím pro veřejnost. Zakončena byla zvednutím střechy staré budovy z roku 1901 o další patro roku 2019. Kapacita radotínské základní školy je v současné době 1020 žáků. PrůmyslDějiny průmyslu v Radotíně se začaly psát především po roce 1862, kdy sem byla přivedena železnice a obec Radotín se stala industriálním centrem oblasti. Průmyslová výroba se v Radotíně utlumovala především po roce 1963, kdy byla zrušena stará cementárna v centru obce a po roce 1989, kdy se Radotín definitivně přestal orientovat na průmysl. Cementárna Radotín, Janka Radotín, a.s., Technometra, Kovoklima–Gürtler a Schafer–Menk však patří stále mezi významné podniky svou výrobou a mezi významné zaměstnavatele. Cementárna RadotínZaložena byla roku 1871 skupinou českých podnikatelů jako Pražská akciová továrna na hydraulický cement. O několik později jí koupil jeden z akcionářů, Max Herget, jehož firma ji provozovala až do roku 1920, kdy se stala majetkem firmy Bárta a Tichý. Roku 1946 byl podnik znárodněn a začleněn do národního podniku Pragocement. Vzhledem ke špatnému vlivu na životní prostředí byla stará cementárna v centru města roku 1963 zdemolována a ještě předtím nahrazena novou v Radotínském údolí. Po sametové revoluci se stala majetkem německé firmy Heidelberg Zement a.g.[6] JankaJejí kořeny sahají až do roku 1872, kdy strojník Jan Janka založil v Praze klempířskou dílnu, která v roce 1907 získala nové prostory v Radotíně. Roku 1912 se Jan Janka nepohodl se svými společníky ve firmě a ve své radotínské vile spáchal sebevraždu. Od roku 1926 sídlila firma v areálu naproti nádražní budově (po pozdějším rozšíření výroby, v 60. letech 20. století, byla tato část podniku označena jako Provoz 1). V tomto prostoru se dnes nachází supermarket Billa a další společnosti. Po druhé světové válce byla firma znárodněna a po komunistickém puči přejmenována na JANKA Závody Rudých letnic, národní podnik Radotín. V šedesátých letech se výroba podniku rozšířila do prostoru ohraničeného železniční tratí, ulicí Prvomájovou a částečně ulicí Na Betonce (tzv. Provoz 2) a do nového areálu severně od centra (tzv. Provoz 3), kde po privatizaci a několika akvizicích působí od konce roku 2018 pod názvem JANKA Radotín, a.s.[7] CukrovarV ulici Vrážská před nádražím se nacházel od roku 1872 areál cukrovaru. Výrobu radotínský cukrovar ukončil roku 1922, poté byl pozemek, na němž stál rozparcelován. Na části postavil stavitel Josef Kočí obytné budovy, z části vznikla veřejná zeleň. VindyšZaložena byla roku 1907 Josefem Vindyšem, k provozu se otevřela roku 1910.[8] Šlo o původně smíchovskou továrnu na pivovarské stroje, která od roku 1891 sériově vyráběla tělocvičné náčiní. Po první světové válce pak vlivem špatného vedení Vindyšova dědice, syna Otakara Vindyše, zkrachovala. V jejím někdejším sídle v ulici Na Betonce dnes sídlí prodejna Ski Bike Centrum Radotín a restaurace Velo. MarmoreaVznikla roku 1927 v dnešní ulici Věštínská (na místě této továrny dnes stojí soubor bytových domů, dodnes zvaný Mramorka. Tento podnik se zabýval zpracováváním kamene, zejména mramoru. K ukončení provozu došlo roku 1976, k demolici budov však až koncem devadesátých let 20. století.
Galerie
OdkazyReference
Literatura
Související článkyExterní odkazy
|