Ota Pavel

Ota Pavel
Hrob Oty Pavla (2023)
Rodné jméno	Otto Popper
Narození	2. července 1930 Praha Československo Československo
Úmrtí	31. března 1973 (ve věku 42 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Nový židovský hřbitov na Olšanech
Povolání	spisovatel, novinář a sportovní novinář
Témata	literatura a publicistika
Významná díla	Smrt krásných srnců Jak jsem potkal ryby Plná bedna šampaňského Dukla mezi mrakodrapy
Děti	syn: Jiří Pavel (1956–2018)
Příbuzní	Jiří Pavel a Hugo Pavel (sourozenci)
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper (2. července 1930 Praha – 31. března 1973 Praha), byl český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství.

Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera (1899–1968)^[1] a jeho ženy Hermíny, rozené Netrefové (1905–1977). Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze 7 v ulici Farského (dříve Strossmayerova) v domě Husova sboru. Odtud se přestěhovali v roce 1939 do Buštěhradu (zde byl Ota Pavel žákem základní školy, která byla po něm později pojmenována) k rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila.

Velice se zajímal o sport. Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník v dole Prago v Dubí u Kladna. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Všichni členové rodiny byli organizováni v KSČ, v roce 1947 vstoupil do strany i Ota.^[2] Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující.

Po válce hrál hokej za Spartu, byl kapitánem dorosteneckého mužstva (později na Spartě mládež i trénoval), ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 (s výjimkou let 1951–1953, kdy absolvoval vojenskou službu) působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase,^[3] kam byl přijat na doporučení svého přítele Arnošta Lustiga. Mezi lety 1956 a 1957 pak zastával stejnou pozici v časopise Stadión a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí.

Jako redaktorovi mu bylo umožněno cestovat, například v roce 1962 doprovázel armádní fotbalové mužstvo Dukly Praha do USA (tuto zkušenost zpracoval v knize Dukla mezi mrakodrapy), dále navštívil Francii, Švýcarsko nebo SSSR.

Při zimní olympiádě v Innsbrucku (1964) u něj propukla vážná duševní choroba (zřejmě maniodepresivní psychóza), v jejímž důsledku se pokusil podpálit statek nad Innsbruckem. Kvůli této nemoci odešel roku 1966 do invalidního důchodu.^[4] Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách a zemřel na srdeční infarkt ve věku 42 let v rodné Praze. Je pohřben na Novém židovském hřbitově na Olšanech vedle svého otce.

Některé jeho prózy, především Zlatí úhoři (s Vladimírem Menšíkem) a Smrt krásných srnců (s Karlem Heřmánkem), byly úspěšně zfilmovány.

Od února 2000 nese jméno Oty Pavla gymnázium v Praze-Radotíně. Bylo tak učiněno ve spolupráci s jeho bratrem Hugem Pavlem. K okolí gymnázia (Berounka, Brdy) se totiž vztahují některá Pavlova díla.

V roce 2002 bylo v Buštěhradě zřízeno muzeum věnované životu a dílu Oty Pavla. Expozice obsahuje množství fotografií, dokumentů a originálních osobních předmětů.^[5]

• Hory a lidé, 1964 – kniha fotografií Viléma Heckela, ke které Pavel napsal doprovodný text
• Dukla mezi mrakodrapy, 1964 – próza se sportovní tematikou, kombinace prvků beletrie a sportovní reportáže, o úspěchu českého fotbalového mužstva v zámoří
• Plná bedna šampaňského, 1967 – povídky ze sportovního prostředí
• Cena vítězství, 1968 – výbor z knih Dukla mezi mrakodrapy a Plná bedna šampaňského
• Pohár od Pánaboha, 1971 – próza ze sportovního prostředí
• Smrt krásných srnců, 1971 – vzpomínková próza, vzpomínky na dětství a především na život autorova otce Lea, svérázného židovského obchodníka
• Syn celerového krále, 1972 – próza ze sportovního prostředí, 16 povídek o slavných sportovcích
• Jak jsem potkal ryby, 1974 – opět vzpomínková kniha, tentokrát zaměřená na život autora samotného, především na jeho milované rybaření
• Pohádka o Raškovi, 1974 – opět sportovní tematika, forma „sportovní pohádky“, inspirovaná životem českého skokana na lyžích Jiřího Rašky

• Fialový poustevník, 1977
• Veliký vodní tulák, 1980 – výbor z díla
• Zlatí úhoři, 1985 + rozšířené vydání 1991 (dvě Pavlovy povídky, Běh Prahou a Prase nebude, se kvůli cenzuře nedostaly do prvního vydání tohoto souboru a vyšly až v jeho přepracovaném vydání roce 1991)
• Výstup na Eiger, 1989
• Mám rád tu řeku, 1989
• Jak šel táta Afrikou: Povídky, 1994
• Olympijské hry a jiné povídky, 1995
• Omyl a jiné povídky, 1995

V roce 2002 připravila Slávka Kopecká v pražském nakladatelství HAK – HUMOR A KVALITA souborné vydání literárního díla Oty Pavla pod názvem Sebrané spisy Ota Pavla

• sv. 1 – Dukla mezi mrakodrapy
• sv. 2 – Plná bedna šampaňského
• sv. 3 – Pohár od Pánaboha : Pohádka o Raškovi
• sv. 4 – Smrt krásných srnců
• sv. 5 – Syn celerového krále
• sv. 6 – Jak jsem potkal ryby
• sv. 7 – Povídky z šuplíku (texty z pozůstalosti)

• Věra Pavlová (manželka): Vzpomínky na Otu Pavla
• Arnošt Lustig: Okamžiky s Otou Pavlem

• FROLÍK, František. Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2015. 281 s. ISBN 978-80-88125-00-6. Kapitola Ota Pavel, s. 250. 

• Jiří Pavel – syn
• Hugo Pavel – starší bratr
• Jiří Pavel – starší bratr

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ota Pavel na Wikimedia Commons
• Osoba Ota Pavel ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ota Pavel
• Buštěhradské muzeum Oty Pavla
• Ota Pavel – Pamětní síň spisovatele Oty Pavla na Berounce, www.otapavel.cz
• Ota Pavel na Kinoboxu
• Hry, kde vypukla nemoc Oty Pavla.