Pavel IV.

Jeho Svatost Pavel IV.
223. papež
Církev	římskokatolická
Uveden do úřadu	26. května 1555 (intronizace)
Pontifikát začal	23. května 1555
Pontifikát skončil	18. srpna 1559
Předchůdce	Marcel II.
Nástupce	Pius IV.
Znak
Svěcení
Biskupské svěcení	18. září 1505
Kardinálská kreace	22. prosince 1536
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	biskup v Chieti (jm: 30.7.1505) arcibiskup v Brindisi (jm: 20.12.1518 – rz: 8.8.1524) kardinál-kněz u San Pancrazio (jm: 15.1.1537) arcibiskup v Chieti (jm: 20.6.1537) kardinál-kněz u San Sisto (jm: 24.9.1537) kardinál-kněz u San Clemente (jm: 6.7.1541) kardinál-kněz u St. Maria in Trastevere (jm: 24.9.1543) kardinál-biskup d. Albano (jm: 17.10.1544) kardinál-biskup d. Sabina (jm: 8.10.1546) arcibiskup v Neapoli (jm: 22.2.1549) kardinál-biskup d. Frascati (jm: 28.2.1559) kardinál-biskup d. Porto-Santa Rufina (jm: 29.11.1553) kardinál-biskup d. Ostia (e Velletri) (jm: 11.12.1553)
Zúčastnil se	papežské konzistoře 1536 (kreován kardinálem); konkláve: 1549/1550, duben 1555, květen 1555 (zvolen papežem); papežské konzistoře: červen a prosinec 1555, březen a červen 1557
Osobní údaje
Rodné jméno	Giovanni Pietro Carafa
Datum narození	28. června 1476
Místo narození	Capriglio, Neapolské království
Datum úmrtí	18. srpna 1559 (ve věku 83 let)
Místo úmrtí	Řím, Papežský stát
Místo pohřbení	Santa Maria sopra Minerva
Seznam papežů nosících jméno Pavel multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel IV. (28. června 1476 Capriglio – 18. srpna 1559 Řím), původním jménem Giovanni Pietro Carafa, byl od 23. května 1555 až do své smrti římským papežem. Byl autorem seznamu Index Librorum Prohibitorum, který, neustále doplňován, platil po několik dalších staletí.

Pocházel z Neapolského království a již ve 14 letech vstoupil do dominikánského řádu. Na nátlak otce sice brzy z řádu vystoupil, ale začal se věnovat studiu teologie a v 18 letech byl vysvěcen na kněze. Později se dostal do Říma a do služeb Julia II., který ho vyslal na diplomatickou misi k aragonskému králi Ferdinandovi. Další diplomatické cesty brzy následovaly – španělské Nizozemí, kde se poprvé setkal s budoucím císařem Karlem V., do Anglie a dalších zemí. V Římě později založil řád Theatinů, italskou obdobu jezuitů. Roku 1538 získal kardinálský klobouk a roku 1542 stál u znovuobnovení římské inkvizice. Stal se také nejvyšším inkvizitorem a tím zůstal i po svém zvolení papežem. Je pohřben v kostele Santa Maria sopra Minerva.

Částečně i díky vlivu inkvizice byl Giovanni Carafa roku 1555 zvolen papežem. Následně přijal jméno Pavel IV. Na Petrův stolec nastoupil jako jeden z nejstarších papežů v dějinách.

Jako papež byl Pavel IV. poháněn nacionalismem; svůj úřad využíval k zachování určitých svobod tváří v tvář čtyřnásobné zahraniční okupaci. Podobně jako papež Pavel III. byl nepřítelem rodiny Colonnů. Jeho zacházení s Giovannou d'Aragona, která se do této rodiny provdala, vyvolalo další negativní ohlasy z Benátek, protože Giovanna byla dlouhodobě patronkou umělců a spisovatelů.^[1]

Ve své zahraniční politice byl rozhodným odpůrcem Španělska a Habsburků vůbec, a tak v určitých momentech byl ochoten podpořit i Francii, ačkoli spojenectví nikdy nenabylo důvěrného charakteru. Pavlova politika vyprovokovala španělského krále, Karla V., aby společně se svým synem a následníkem trůnu Filipem přitáhl k Římu. Pavel IV. odpověděl zahájením církevního procesu, ve kterém byli oba muži obviněni z hereze a usilování o život papeže. Avšak po smrti svého otce nový král Filip II. dohodl v září 1557 mír v Cave.

Papež následně dále posiloval pozici inkvizice. Roku 1558 jmenoval doživotně nejvyšším inkvizitorem kardinála Micheleho Ghislieriho, budoucího papeže Pia V., a dal mu na starost reformu církve.

Právě do doby roztržky mezi papežem a Španělskem spadá i obvinění kardinála Moroneho z podpory kacířství a s ním započatý inkviziční proces. Kardinál měl být i upálen, ale papežova smrt 2 roky po Moroneho zatčení inkvizici na čas ochromila a Morone byl osvobozen. Ještě před smrtí však Pavel IV. stihl vydat bulu Cum ex apostulatus officio, podle níž každý, kdo byl podezřelý z hereze, i když byl později očištěn, nesměl být zvolen papežem.

• Cum nimis absurdum
• Sanctum officium
• Pavel IV. byl také autorem prvního centrálně platného indexu zakázaných knih Index Librorum Prohibitorum, který v roce 1559 vyšel v Římě, Benátkách, Janově, Bologni a v Avignonu. Zemřel nedlouho po jeho vydání, 18. srpna 1559 v Římě.

• Kowalski Jan Wierusz, Encyklopedie papežství. Praha 1994.
• Hroch Miroslav - Skýbová Anna, Králové, kacíři, inkvizitoři. Praha 1987.
• Holeček František J., Reformní papež „protireformace" Pavel IV. a jeho svět

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel IV. na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Pavel v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• (anglicky) The Hierarchy of the Catholic Church – Pope Paul IV

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Papež
Předchůdce: Marcel II.	1555–1559 Pavel IV.	Nástupce: Pius IV.

Papežové
Seznam papežů
1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.
5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.
9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan  XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.
13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.
17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František
Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.