Tento článek je o panovnickém titulu obecně. Další významy jsou uvedeny na stránce Císař (rozcestník).
Obecná hodnostní koruna císařství vychází tvarově z mitrové koruny rakouského a ruského císaře. Vedle této obecné koruny užívali císařové v erbu také své koruny v reálné podobě
Císaři přísluší oslovení císařské Veličenstvo, ostatním členům císařského rodu přísluší oslovení císařská Výsost. Pokud je císař zároveň králem, přísluší mu titul císařské a královské Veličenstvo, ostatním členům císařského rodu pak císařská a královská Výsost.[zdroj?!]
Éra císařů je spojena s Římskou říší. Prvním císařem se stal Oktavián, který roku 27 př. n. l. přijal titul augustus(vznešený). Tituly augustus a caesar se souběžně používaly římskými císaři v období principátu, později za doby dominátu byl titul caesar vyhrazen mladšímu panovníkovi, spoluvládci augusta. Po pádu Západořímské říše roku 476 se titul císaře užíval výhradně jen v přeživší východní části Říše římské – Byzantské říši. V západní Evropě byl titul obnoven za vlády Karla Velikého, který byl 25. prosince 800 korunován papežem Lvem III. jakožto pokračovatel a znovuobnovitel Římské říše. Po rozpadu jeho říše se užívání titulu nakonec ustálilo ve Východofranské říši, kde v roce 962 vznikla Svatá říše římská. Samotný titul císaře byl doposud spojen s ideou obnovy či pokračování Říše římské, avšak v období vrcholného středověku se začal používat i mimo tento rámec jako zdůraznění moci a prestiže jednotlivých států a panovníků, a to především ve východoevropských státech. Tak byla zavedena hodnost císaře např. v Bulharsku (913), Srbsku (1345) či Rusku (1547).
Císař říše římské – tento titul historicky navazoval na zaniklé antické císařství a byl používán ve smyslu řídící římské impérium (Romanum gubernans imperium). I když se jednalo podle názvu o římské císařství, nebylo to císařství Římanů. Císař říše římské byl především ochráncem západoevropského křesťanstva a sídelního města papežů, Říma. V Římě nesídlil. Prvním císařem říše Římské a obnovitelem dlouho zaniklého západořímského císařského titulu se stal roku 800 n. l. Karel Veliký. Titul nebyl dědičný.[2]
Císař Svaté říše římské - (v odborných historických textech používán i titul římskoněmecký císař) – Od dob císaře Fridricha I. Barbarossy se říše začala označovat jako Svatá říše římská a poté, co se titul císaře opakovaně ocital v rukou německých králů a panovníků, ustálilo se nakonec v 15. století nové označení pro tuto říši i pro císaře – Svatá říše římská národa německého a Císař Svaté říše římské národa německého. Tento císařský titul rovněž nebyl dědičný a až do 15. století se císařem mohl stát jen římský král, kterého měl podle tradice právo korunovat jen papež v Římě. Samotného římského krále měli právo volit jen volitelé, tzv. kurfiřti. Od 15. století byli za římské krále voleni jen členové habsburského rodu, kteří již od začátku 16. století automaticky získávali i titul císaře, bez nutnosti korunovace v Říměpapežem. (Posledním císařem, kterého korunoval papež v Římě, byl Fridrich III., posledním císařem, kterého korunoval sám papež (ale nikoliv v Římě, ale v Bologni), byl Karel V.) Svatá říše římská národa německého, a s ní i titul jejího císaře, zanikla roku 1806.[2]
Císař celého Španělska – titul používaný u různých příležitostech ve Španělsku (latinsky Imperator totius Hispaniae)
Asijští císařové
Trapezuntský císař – panovník Trapezuntského císařství (nástupnického státu Byzantské říše v Malé Asii), stát stejně jako císařský titul trval od roku 1204–1461, oficiálně se na počátku zval Císař a samovládce Římanů, po r. 1282 se zval Císař a samovládce celého východu, Iberů a zámořských provincií.
Čínský císař – titul čínského panovníka od roku 221 př. n. l. do zrušení monarchie roku 1912.
Japonský císař – panovníci nejdéle nepřetržitě panující dynastie na světě (od r. 660 př. n. l.)
.svg)
