Nobelova cena míru je jedna z pěti Nobelových cen, která je udělována osobě nebo organizaci (což cenu míru činí výjimečnou), která „vykonala nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“. Na rozdíl od ostatních Nobelových cen ji neuděluje švédskáAkademie věd, ale norský Nobelův výbor, jmenovaný norským parlamentem.
V roce 1994 po ocenění Jásira Arafata, palestinského politika podezřelého ze spolupráce s teroristy, na protest proti tomuto odstoupila třetina členů výboru, který ceny uděluje. Své odpůrce měl v roce 1973 americký poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger za diplomatické jednání ve válce ve Vietnamu (zejména po odtajnění Pentagon Papers). Vlažné přijetí se v roce 2009 dostalo Baracku Obamovi, kdy média diskutovala o výsledcích, které za sebou americký prezident měl v době, kdy cenu obdržel. Na začátku února 2012 členové výboru pro udělování ceny za mír čelili obvinění z nedržení se výběrových kritérií pro výběr kandidátů z roku 2009.[6] Nositelka Nobelovy ceny za mír z roku 1991 Aun Schan Su Ťij byla kritizována za to, že jako neoficiální hlava vlády Myanmaru nepodnikla kroky proti genocidě muslimské menšiny Rohingů.[7]
(Cena neudělena z důvodu zavraždění Mahátmy Gándhího, finanční část vložena 1/3 do společného fondu Nobelových cen, 2/3 do zvláštního fondu Nobelovy ceny míru.)
↑ŠEDIVÝ, Petr. Havel podle bookmakerů patří mezi největší favority na zisk Nobelovy ceny míru. iDNES.cz [online]. 2011-02-23 [cit. 2019-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-02-08.
↑ Barmská armáda spáchala genocidu. OSN vyzvala ke stíhání šesti generálů, ke zločinům podle vyšetřovatelů přispěla i vláda Su Ťij. Hospodářské noviny [online]. 27. srpna 2018. Dostupné online.