cs Nejvyšší štolba

Nejvyšší štolba (případně štolmistr nebo podkoní, německy Oberststallmeister, latinsky (summus) praefectus stabuli, agazonum regalium magister, magister agazonum) byl dvorský úřad, který byl zodpovědný za královskou (císařskou) konírnu a vše, co s ním souviselo. Měl tedy na starost koně, sedla, postroje, nosítka a povozy (kočáry) a sáně. K tomu náležel také dohled nad zásobami sena a dalšího krmiva. Pod sebou měl velký počet služebníků s poměrně velmi specializovanými úkoly, kteří mimo jiné zajišťovali krmivo a píci (přípravci sena, krmiva a podestýlky a vlastní krmiči), jiní měli na starost kočáry a nosítka. K nim se řadili kováři a zvěrolékaři. Koňská sedla, postroje a vozy zhotovovali nebo opravovali sedláři a řemenáři, konstruktéři, pozlacovači, řezbáři, malíři a sochaři. Úřad nejvyššího štolby zastávali příslušníci starých šlechtických rodů.

Nejvyšší štolba císaře

Podle dvorského nařízení (Hofordnung) vydaného Ferdinandem I. (římským králem 1531–1564, od roku 1556 císařem) v roce 1538 byl nejvyšší štolba u císařského dvora (k. u. k. Oberststallmeister) čtvrtým nejdůležitějším a nejvlivnějším dvorským úřadem po nejvyšším hofmistru, nejvyšším komoří a nejvyšším dvorském maršálkovi. Byl zodpovědný za image dvora na veřejnosti, proto do jeho kompetence spadaly hřebčíny, stáje, jízdárny, vozový park a veškerý personál pracující na veřejnosti.^[1] V tzv. Hofwagenburgu byly k dispozici kočáry a od počátku 20. století také automobily. Těch bylo na konci vlády Františka Josefa I. osmnáct, z toho tři z Kopřivnice a jeden z Mladé Boleslavi.^[2] Musel mít přehled o počtech, původu a kvalitě koní a dohlížel na zbrojnici a pážata.^[3]^[4] Pod úřad nejvyššího štolby spadali také trubači, tympanisté a hráči na lesní rohy.^[5] Když císař usedal na koně, směl mu pomáhat pouze nejvyšší štolba.^[6] Když se císař vydal na cesty, přebíral nejvyšší štolba pravomoc nejvyššího komořího.

Úřad nejvyššího císařského štolby (kaiserlicher Oberststallmeister) zastávali:^[7]

?–1548 (31. 5.) don Pedro Lasso de Castilia
1548 (červen) – 1554 Zikmund z Lodronu
1556–1560 Jaroslav z Pernštejna (14. 11. 1528 – 27. 7. 1560)^[8]^[9]
1562–1566 (?) Vratislav II. z Pernštejna (?)^[10]
1562–1567 Volkard z Auerspergu (1530–1591)
1567–1576 Rudolf Khuen z Belasi (1533–1581)
1577–1582 (nebo 1581^[10]) Klaudius Trivulzio (Trivulzi), hrabě z Melzu (1538–1591)
1584 (nebo 1591 ?^[10] nebo 1594^[10]) – 1599 Albrecht I. z Fürstenbergu (1557–1599)
1599–1600 jako správce úřadu^[10] nebo 1599–1603^[11] Petr Mollart z Mollartu († 1603)
1600–1603 (konec května) Oldřich Desiderius Proskovský z Proskova, správce úřadu^[10]
1600–1602 Maxmilián ze Salm-Neuburgu (1563–1602)^[12]
1603–1606 Bruno z Mansfeldu (1576–1644)
1603–1604 (únor)^[zdroj?] Petr Mollart z Mollartu († 1603),^[13] správce úřadu^[10]
1604 (únor–duben) Jan Kolovrat-Libštenský (1552–1616), správce úřadu^[14]
1606^[13] (1607^[14]) – 1608 (1609^[14]) nebo 1611^[15] Adam mladší z Valdštejna, zvaný Dlouhý, na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích (1569^[13] nebo 8. 6. 1570 – 24. 8. 1638 Praha)
1609–1613 (1611^[14]) Oktavián Cavriani (cca 1530–1618)
1611 (1. 7.) – 1612 (20. 1.) Maxmilián ze Salmu^[14]
1612–1619 (20. 3.) Maxmilián z Ditrichštejna^[14]
1613–1615 Maxmilián z Lichtenštejna (1578–1643)
1616 (1619^[14]) – 1619 (1620^[14]) Jan Jakub Khiesel z Gottschee (1565–1638)
1619–1620 Rudolf Paar († 1625)
1622 (1620^[14]) – 1637 (15. únor) Bruno III. z Mansfeldu (1576–1644)
1637–1642 Maxmilián z Valdštejna († 19. 2. 1654 nebo 18. 2. 1655 Praha/ 19. 2. 1655 Vídeň)
1642–1651 (1650^[14]) Jiří Achác z Losensteinu (1579–1653)
1651–1655 Hanibal Gonzaga (1602–1668)
1655–1658 (2. 4. 1657^[14]) František Albrecht z Harrachu (1624–1666)
1657 nebo 1658 (10. 1) – 1677 (3. 7. 1675^[14]) Gundakar z Ditrichštejna (9. 12. 1623 – 25. 1. 1690, Augsburg)
1675–1677 František Julius Breuner, správce úřadu
1677 (23. 11.) – 1699 (20. 2.) Ferdinand Bonaventura z Harrachu (14. 7. 1636 – 15. 6. 1706 Karlovy Vary)
1699 (20. 2.) – 1705 (15. 6.) Filip Zikmund z Ditrichštejna (9. 3. 1651 – 3. 7. 1716 Vídeň)^[16] – poprvé
1705 (15. 6.) – 1708 (13. 7.) Leopold Ignác z Ditrichštejna (16. 8. 1660 Eggenberg – 13. 7. 1708 Mikulov)^[16]
1709 (25. 8. 1708^[14]) – 1711 (11. 3.) Leopold Matyáš z Lambergu (1667–1711)
1711 (17. 3.) – 1713 (1. 10. 1711^[14]) Adam František ze Schwarzenbergu (1680–1732)
1713 (1. 10. 1711^[14]) – 1716 (4. 7.) Filip Zikmund z Ditrichštejna (9. 3. 1651 – 3. 7. 1716 Vídeň) – podruhé^[17]^[18]
1716 (16. 7.) – 1722 (16. 3.) Michael Jan III. z Althannu (8. 10. 1679 Jaroslavice – 26. 3. 1722 Vídeň)^[19]
1722 (15. 4.) – 1732 (11. 6.) Adam František ze Schwarzenbergu (25. 9. 1680 Linec – 11. 6. 1732 Brandýs nad Labem)
1732 (17. 10.) – 1738 (březen) Gundakar Ludvík z Althannu (15. 5. 1665 Zwentendorf – 28. 12. 1747 Vídeň)
1738 (8. 4.) – 1742 (19. 11.) František Antonín ze Starhembergu (30. 7. 1691 Vídeň – 7. 5. 1743 Praha)
1742 (19. 11.) – 1765 (1749^[14]) Jindřich Josef z Auerspergu (24. 6. 1697 Vídeň – 9. 2. 1783 Vídeň)
1763–1807 Jan Karel z Ditrichštejna (27. 6. 1728 Mikulov? nebo Vídeň – 25. 5. 1808 Vídeň)
1807^[20]–1812 Dominik Ondřej II. z Kounic (30. 3. 1739 Vídeň – 24. 11. 1812 Vídeň)
1812–1834 Jan Nepomuk Norbert z Trauttmannsdorff-Weinsbergu (18. 3. 1780 Vídeň – 24. 9. 1834 Vídeň)^[21]
1834–1848 Evžen Dominik Bruntálský z Vrbna (4. 9. 1786 Vídeň – 24. 3. 1848 Vídeň)
1849–1859 úřad neobsazen, dohled svěřen 9. 5. 1849 Karlu Ludwigu Grünne (zástupce nejvyššího štolby – Oberststallmeister-Stellvertreter)^[1]
1859–1875 Karl Ludwig Grünne (25. 8. 1808 – 15. 6. 1884)^[1]
1875–1892 Emerich z Thurn-Taxisu (12. 4. 1820 Praha – 28. 7. 1900 Gleichenberg)^[22]
1892–1896 Rudolf z Liechtensteinu (18. 4. 1838 Vídeň – 15. 12. 1908 Moravský Krumlov)^[23]
1896–1908 úřad neobsazen, dohled svěřen Rudolfu z Liechtensteinu (od 1896 nejvyšší hofmistr)
1909–1916 Ferdinand Vincenc Kinský (8. 9. 1866 Dornau – 3. 2. 1916 Vídeň)
1917–1918 Mikuláš Antonín Pálffy (11. 11. 1861 – 8. 3. 1935)

Nejvyšší štolba císařovny

Nejvyšší štolba císařovny byl v hierarchii mužských služebníků po nejvyšším hofmistrovi nejdůležitějším úřadem na dvoře císařovny.^[3] Dohlížel nejen na koně a stáje, ale také dopravní prostředky včetně lodí, dále měl na starosti agendu cestování a transferů.^[3] Panovnici při cestách doprovázel a zajišťoval hladký průběh přesunu.

Marie Habsburská (1528–1603), manželka Maxmiliána II., císařovna 1564–1576
- Adam z Dietrichsteinau
Eleonora Magdalena Gonzagová z Mantovy (1630–1686), třetí manželka Ferdinanda III., císařovna 1651–1657, poté císařovna vdova
- 1657–? Konrád Baltazar ze Starhembergu^[24]
- 60. léta 17. století Karel Ferdinand z Valdštejna (1634 – 9. 4. 1702 Vídeň)
- 1678–1683 Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu (23. 5. 1652 Brusel – 26. 10. 1703 Vídeň)^[25]^[24]
- 1683–1686 Filip Zikmund z Ditrichštejna (9. 3. 1651 – 3. 7. 1716 Vídeň)^[24]
Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská (1655–1720), třetí manželka Leopolda I., císařovna 1676–1705, poté císařovna vdova
- ?–1720 Adolf Bernard z Martinic (před 1690 – 27. 7. 1735)
Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská (1673–1742), manželka Josefa I., císařovna 1705–1711, poté císařova vdova
- 1720–? František Vilém ze Salm-Reifferscheidtu (14. 8. 1672 Bedburg – 4. 6. 1734 Vídeň)

Rakouské země

Horní Rakousy

Úřad nejvyššího dědičného zemského štolby v Horním Rakousku (Oberst-Erblandstallmeister in Österreich ob der Enns) byl udělen rodu Harrachů 29. května 1559 císařem Ferdinandem I.^[26]^[27]

?–1758 Karel Antonín z Harrachu^[28] (4. 8. 1692 – 21. 3. 1758)
...
?–1838 Arnošt Kryštof z Harrachu^[29] (29. 5. 1757 Vídeň – 14. 12. 1838 Vídeň)
1838–1884 František Arnošt z Harrachu^[30] (13. 12. 1799 Vídeň – 26. 2. 1884 Nice)
1884–1909 Jan Nepomuk František z Harrachu^[31] (2. 11. 1828 Vídeň – 12. 12. 1909 Vídeň)
1909–1918/1935 Otto Nepomuk z Harrachu (10. 2. 1863 Praha – 10. 9. 1935 Hrádek u Nechanic)

Dolní Rakousy

Úřad nejvyššího dědičného zemského štolby v Dolním Rakousku (Oberst-Erblandstallmeister in Österreich unter der Enns) byl udělen rodu Harrachů 3. března 1627 císařem Ferdinandem II.^[26]^[27]

?–1758 Karel Antonín z Harrachu^[28] (4. 8. 1692 – 21. 3. 1758)
...
?–1838 Arnošt Kryštof z Harrachu^[29] (29. 5. 1757 Vídeň – 14. 12. 1838 Vídeň)
1838–1884 František Arnošt z Harrachu^[30] (13. 12. 1799 Vídeň – 26. 2. 1884 Nice)
1884–1909 Jan Nepomuk František z Harrachu^[31] (2. 11. 1828 Vídeň – 12. 12. 1909 Vídeň)
1909–1918/1935 Otto Nepomuk z Harrachu (10. 2. 1863 Praha – 10. 9. 1935 Hrádek u Nechanic)

Štýrsko

Úřad dědičného zemského štolby (Erblandstallmeister) byl zřízen arcivévodou Karlem II. Štýrským 27. června 1565. Od té doby do roku 1848 ho zastávala hrabata a později knížata z Windisch-Graetze.^[32]^[33]

po 1685–1695 Gottlieb Amadeus z Windischgrätze (13. březen 1630 Řezno – 25. prosinec 1695 Vídeň)^[34]
...
1746–1802 Josef Mikuláš z Windischgrätze (6. prosinec 1744 Vídeň – 24. leden 1802 Štěkeň)
1802–1862 Alfred I. Candidus z Windisch-Graetze (11. květen 1787 Brusel – 21. březen 1862 Vídeň), 1. kníže
1862–1876 Alfred II. Mikuláš Windisch-Graetz (28. březen 1819 Vídeň – 28. duben 1876 Tachov), 2. kníže
1876–1918 Alfred III. August Windisch-Graetz (31. října 1851 Praha – 23. listopadu 1927 Tachov), 3. kníže

Korutany

V roce 1848 nebyl úřad v tomto vévodství obsazen.^[35]

?–? Augustin Khevenhüller, úřad zastával v roce 1616 v době korunovace Anny Tyrolské na českou královnu.^[36]
...
?–1776 (určitě 1772) Jan Josef z Khevenhüller-Metsche (3. 7. 1706 Klagenfurt – 18. 4. 1776 Vídeň)

Kraňsko a Vindická marka

V roce 1662 udělil císař Leopold I. (1657–1705) post dědičného nejvyššího štolby v Kraňsku (Erb-Stallmeister in Krain und in der Windischen Mark) rodu Lambergů.^[zdroj?] Tento úřad zastávali i v roce 1848.^[35]

1662–1682 Jan Maxmilián z Lambergu (23./28. 11. 1608 Brno – 12./15. 12. 1682 Vídeň)
1682–1712 František Josef z Lambergu (28. 10. 1638 Vídeň – 2. 11. 1712 Steyr), 2. kníže
1712–1759 František Antonín z Lambergu (30. 9. 1678 Steyr – 23. 8. 1759 Vídeň), 3. kníže
1759–1797 Jan Nepomuk z Lambergu (1737–1797), 4. kníže
1797–1831 Karel Evžen z Lambergu (1764–1831), 5. kníže
1831–1862 Gustav Jáchym z Lambergu (1812–1862), 6. kníže

Tyrolsko

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Wolkensteinu.^[35]

Gorice a Gradiška

V roce 1848 nebyl úřad v tomto hrabství obsazen.^[35]

Halič a Vladiměřsko

Úřad nejvyššího zemského štolby v Haliči a Vladiměřsku (německy Oberst-Landstallmeister in Galizien und Lodomerien) zastávali:

?–? (určitě 1848) Karel Michal Lanckoroński-Brzezie (16. 11. 1799 Vídeň – 16. 5. 1863 Vídeň)

Uherské království

Úřad (maďarsky főlovászmester, latinsky agazonum/agasonum regalium magistri nebo magister agazonum, německy Königlicher Oberststallmeister) je znám od 13. století.

1505–1534 Jiří Báthory^[37]
1535–1545 Petr Erdődy^[37]
1545–1553 František Nyary^[37]
1553–1573 František Tahy^[37]
1574–1584 Ladislav Bánffy^[37]
...
1587–1604 František Nádasdy^[37]
...
1606–1608 Sigfríd Kollonich^[37]
1608–1625 František Batthyány^[37]
1625–1627 Jiří Zrinský^[37]
1628–1664 Mikuláš Zrinský^[37]
1666–1691 Adam Zrinský^[37]
1691–1693 Jiří Erdődy^[37]
1693–1700 František Kery^[37]
1700–1731 Jan Kery^[37]
1731–1746 František Esterházy^[37]
1746–1758 Leopold Nádasdy^[37]
...
1783–1794 Antonín Grasalkovič^[37]
1794–1798 Josef Keglevich^[37]
1798–1806 Michal Nádasdy^[37]
1806–1812 Josef Haller^[37]
1812–1821 Pavel Almássy^[37]
1822–1830 Antonín Amade^[37]
1830–1837 František Josef Zichy^[37]
1838–1848 Emerich (Imrich) Batthyány^[37]
...
(určitě 1866, 1874) Emerich (Imre nebo Imrich) III. Batthyány von Németh-Ujvár (23. 1. 1791 Szabadbattyán – 16. 9. 1874 Szabadbattyán)
- úřad zastával během korunovace Františka Josefa I. v roce 1867
(určitě 1876, 1877, 1880) –1881 Alexandr (Sándor) Erdődy de Monyorókerék et Monoszló (10. 8. 1802 Kaposvár – 22. 1. 1881 Vép)
1882 neobsazeno
(určitě 1883, 1886, 1889, 1892, 1895) –1896 Štěpán (István) Erdődy de Monyorókerék et Monoszló (27. 9. 1813 Vídeň – 20. 2. 1896 Vörösvár)
(určitě 1897, 1898, 1901, 1904, 1907, 1910, 1913, 1916, 1918) Julius (Gyula) Széchényi z Sárváru a Felső-Vidéku

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c Die k. u. k. Oberststallmeister (1562–1883) [online]. [cit. 2017-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-16. (německy)
↑ ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta Rakouského císařství. Praha: Agentura Pankrác, 2006. 456 s. ISBN 80-86781-08-9. S. 27.
↑ ^a ^b ^c KUBEŠ, s. 114
↑ VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 74. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723.
↑ Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 73
↑ HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. S. 223.
↑ FELLNER, Thomas; KRETSCHMAYR, Heinrich. Die österreichische Zentralverwaltung. I. Abteilung. Von Maximilian I. bis zur Vereinigung der österreichischen und böhmischen Hofkanzlei (1749). Bd. 1: Geschichtliche Übersicht. Wien: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 279–280.
↑ Habsburkové 1526–1740: země Koruny české ve středoevropské monarchii. Příprava vydání BŮŽEK, Václav, SMÍŠEK, Rostislav. Praha: NLN, 2017. 912 s. ISBN 978-80-7422-572-7. S. 44.
↑ Podle MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 402. zastával tento úřad v letech 1556–1560 a 1562–1566
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 279
↑ FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 115. Dále jen Tři francouzští kavalíři.
↑ Podle Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 280 zastával úřad v letech 1604–1606
↑ ^a ^b ^c Tři francouzští kavalíři, s. 129
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 280
↑ Maťa, s. 402
↑ ^a ^b SMÍŠEK, Rostislav. Služba a paměť: dvorská kariéra barokních Ditrichštejnů jako nadgenerační životní ideál. In: BŮŽEK, Václav; KRÁL, Pavel. Paměť urozenosti. Praha: NLN, 2007. ISBN 978-80-7106-928-7. S. 164.
↑ Podle VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 761. vykonával tento úřad od 1. října 1711 do 4. června 1716.
↑ Podle Paměť urozenosti, s. 164 získal úřad už v roce 1711.
↑ VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 122.
↑ Podle CERMAN, Ivo. Šlechtická kultura v 18. století: filozofové, mystici, politici. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 762 s. ISBN 978-80-7422-122-4. S. 202. byl Kounic nejvšším štolbou od roku 1794.
↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 394.
↑ Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 386
↑ Österreichisches Biographisches Lexikon [online]. [cit. 2020-07-27]. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. (německy)
↑ ^a ^b ^c KUBEŠ, Jiří. Zápas o funkci nejvyššího štolmistra na dvoře císařovny vdovy Eleonory Gonzagové. Edice důvěrné korespondence bratří Ditrichštejnů z roku 1683. Folia historica Bohemia. 2013, roč. 28, čís. 1, s. 105–150, zde 107 a 109. Dostupné v archivu pořízeném dne 07-06-2020. ISSN 0231-7494. Archivováno 7. 6. 2020 na Wayback Machine.
↑ OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila. Schwarzenbergové 1615–1789. České Budějovice: NPÚ, 2009. ISBN 978-80-85033-15-1. S. 3.
↑ ^a ^b Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 151
↑ ^a ^b Gothaischer Hofkalender. Genealogisches Taschenbuch der Fürstlichen Häuser. Hundertsechsundsechzigster Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1929. Dostupné online. S. 182. (německy)
↑ ^a ^b SCHEUTZ, Martin. Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert (= Querschnitte 28). In: AMMERER, Gerhard; LOBENWEIN, Elisabeth; SCHEUTZ, Martin. Adel im 18. Jahrhundert. Umrisse einer sozialen Gruppe in der Krise. Innsbruck, Wien: Studien-Verl., 2015. ISBN 978-3-7065-5467-1. S. 141–194, zde 188. (německy)
↑ ^a ^b Gothaisches genealogisches Taschenbuch auf das Jahr 1837. Vier und Siebzigster Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1837. Dostupné online. S. 189. (německy)
↑ ^a ^b Gothaischer Genealogischer Hofkalender nebst Diplomatisch statistischem Jahrbuch 1878. Hundert und funfzehnter Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1878. Dostupné online. S. 116. (německy)
↑ ^a ^b Gothaischer Genealogischer Hofkalender nebst diplomatisch-statistischem Jahrbuch 1896. Hundertdreiunddreißigster Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1896. Dostupné online. S. 146. (německy)
↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. [s.l.]: Landesarchiv Steiermark, 2020. 1667 s. Dostupné online. S. 1628. (německy)
↑ Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 457
↑ OERTEL, Christian Gottfried. Heinrich Gottlieb Franckens ... Nachricht von der neuesten Beschaffenheit eines Reichs-Tags im Heil. Röm. Reich, und Abriß einer hinlänglichen Reichs-Tags-Bibliothek: Nebst einem Verzeichnisse der Reichs-Stände und deren Gesandten auf dem Reichs-Tage vom Jahr 1663 bis zu Ende Monats Merz 1761. Regensburg: Montag, 1761. S. 7–8 přílohy Vollständiges und zuverläßiges Verzeichniß der Kaiser, Churfürsten, Fürsten und Stände des Heil. Röm. Reichs, wie auch derselben und auswärtiger Mächte Gesandtschaften, welche bey dem fürwährenden Reichs-Tage, von seinem Anfange 1662 an, biß zum Jahr 1760 sich eingefunden haben, Regensburg 1760.
↑ ^a ^b ^c ^d FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (DE) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 101. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s ^t ^u ^v ^w ^x Kráľovskí koniarnici [online]. Šľachta. Stránka o histórii šľachtických rodov, 2006-09-21 [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. (slovensky)

Související články

Externí odkazy

Přehled nejvyšších štolbů (německy)

[adler-1] Die k. u. k. Oberststallmeister (1562–1883) [online]. [cit. 2017-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-16. (německy)

[Županič-2] ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta Rakouského císařství. Praha: Agentura Pankrác, 2006. 456 s. ISBN 80-86781-08-9. S. 27.

[Kubeš_114-3] KUBEŠ, s. 114

[Č._korunovace,_s._74-4] VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 74. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723.

[Č._korunovace,_s._73-5] Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 73

[Huss-6] HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. S. 223.

[Zentralverwaltung-7] FELLNER, Thomas; KRETSCHMAYR, Heinrich. Die österreichische Zentralverwaltung. I. Abteilung. Von Maximilian I. bis zur Vereinigung der österreichischen und böhmischen Hofkanzlei (1749). Bd. 1: Geschichtliche Übersicht. Wien: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 279–280.

[8] Habsburkové 1526–1740: země Koruny české ve středoevropské monarchii. Příprava vydání BŮŽEK, Václav, SMÍŠEK, Rostislav. Praha: NLN, 2017. 912 s. ISBN 978-80-7422-572-7. S. 44.

[9] Podle MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 402. zastával tento úřad v letech 1556–1560 a 1562–1566

[Zentral-10] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 279

[Tři_kavalíři-11] FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 115. Dále jen Tři francouzští kavalíři.

[12] Podle Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 280 zastával úřad v letech 1604–1606

[Tři_kav_129-13] Tři francouzští kavalíři, s. 129

[Zentral_280-14] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 280

[15] Maťa, s. 402

[paměť_urozenosti-16] SMÍŠEK, Rostislav. Služba a paměť: dvorská kariéra barokních Ditrichštejnů jako nadgenerační životní ideál. In: BŮŽEK, Václav; KRÁL, Pavel. Paměť urozenosti. Praha: NLN, 2007. ISBN 978-80-7106-928-7. S. 164.

[Vokáč_761-17] Podle VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 761. vykonával tento úřad od 1. října 1711 do 4. června 1716.

[18] Podle Paměť urozenosti, s. 164 získal úřad už v roce 1711.

[Vokáčová-19] VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 122.

[20] Podle CERMAN, Ivo. Šlechtická kultura v 18. století: filozofové, mystici, politici. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 762 s. ISBN 978-80-7422-122-4. S. 202. byl Kounic nejvšším štolbou od roku 1794.

[almanach-21] POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 394.

[almanach_386-22] Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 386

['ÖBL-23] Österreichisches Biographisches Lexikon [online]. [cit. 2020-07-27]. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. (německy)

[Kubeš-24] KUBEŠ, Jiří. Zápas o funkci nejvyššího štolmistra na dvoře císařovny vdovy Eleonory Gonzagové. Edice důvěrné korespondence bratří Ditrichštejnů z roku 1683. Folia historica Bohemia. 2013, roč. 28, čís. 1, s. 105–150, zde 107 a 109. Dostupné v archivu pořízeném dne 07-06-2020. ISSN 0231-7494. Archivováno 7. 6. 2020 na Wayback Machine.

[Ourodová-25] OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila. Schwarzenbergové 1615–1789. České Budějovice: NPÚ, 2009. ISBN 978-80-85033-15-1. S. 3.

[almanach_151-26] Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 151

[Hofkalender_1929,_s._182-27] Gothaischer Hofkalender. Genealogisches Taschenbuch der Fürstlichen Häuser. Hundertsechsundsechzigster Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1929. Dostupné online. S. 182. (německy)

[Scheutz_188-28] SCHEUTZ, Martin. Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert (= Querschnitte 28). In: AMMERER, Gerhard; LOBENWEIN, Elisabeth; SCHEUTZ, Martin. Adel im 18. Jahrhundert. Umrisse einer sozialen Gruppe in der Krise. Innsbruck, Wien: Studien-Verl., 2015. ISBN 978-3-7065-5467-1. S. 141–194, zde 188. (německy)

[Taschenbuch_1837-29] Gothaisches genealogisches Taschenbuch auf das Jahr 1837. Vier und Siebzigster Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1837. Dostupné online. S. 189. (německy)

[Hofkalender_1878,_s._116-30] Gothaischer Genealogischer Hofkalender nebst Diplomatisch statistischem Jahrbuch 1878. Hundert und funfzehnter Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1878. Dostupné online. S. 116. (německy)

[Hofkalender_1896,_s._146-31] Gothaischer Genealogischer Hofkalender nebst diplomatisch-statistischem Jahrbuch 1896. Hundertdreiunddreißigster Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1896. Dostupné online. S. 146. (německy)

[Adel_Stmk_1628-32] Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. [s.l.]: Landesarchiv Steiermark, 2020. 1667 s. Dostupné online. S. 1628. (německy)

[almanach_457-33] Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 457

[34] OERTEL, Christian Gottfried. Heinrich Gottlieb Franckens ... Nachricht von der neuesten Beschaffenheit eines Reichs-Tags im Heil. Röm. Reich, und Abriß einer hinlänglichen Reichs-Tags-Bibliothek: Nebst einem Verzeichnisse der Reichs-Stände und deren Gesandten auf dem Reichs-Tage vom Jahr 1663 bis zu Ende Monats Merz 1761. Regensburg: Montag, 1761. S. 7–8 přílohy Vollständiges und zuverläßiges Verzeichniß der Kaiser, Churfürsten, Fürsten und Stände des Heil. Röm. Reichs, wie auch derselben und auswärtiger Mächte Gesandtschaften, welche bey dem fürwährenden Reichs-Tage, von seinem Anfange 1662 an, biß zum Jahr 1760 sich eingefunden haben, Regensburg 1760.

[úř1848-35] FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (DE) ^{[nedostupný zdroj]}

[Kličková-36] KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 101. Dostupné online.

[Šľachta-37] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s ^t ^u ^v ^w ^x Kráľovskí koniarnici [online]. Šľachta. Stránka o histórii šľachtických rodov, 2006-09-21 [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. (slovensky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]

[23]

[24]

[25]

[26]

[27]

[28]

[29]

[30]

[31]

[32]

[33]

[34]

[35]

[36]

[37]

Agama	Bahasa	Biografi	Budaya	Ekonomi	Elektronika
Film	Filsafat	Geografi	Indonesia	Ilmu	Lingkungan
Masyarakat	Matematika	Militer	Mitologi	Musik	Olahraga
Pendidikan	Politik	Sastra	Sejarah	Seni	Teknologi

Nejvyšší štolba