Náchodské panství nebo též panství Náchod, po roce 1850 také jako velkostatek Náchod, resp. německyGroßgrundbesitz Nachod) je někdejší územní jednotka ve středním Pometují s centrem v Náchodě ve východních Čechách. Od poloviny 13. století panství vlastnil rod pánů z Náchoda počínaje Hronem z Náchoda.
V průběhu staletí k panství přibývala některá další rozsáhlá území. V době zrušení feudálního panství v roce 1848 šlo o jedno z největších panství v Čechách. Celá oblast patřila až do svého zrušení v roce 1862 k Hradeckému kraji. Hlavním střediskem panství bylo okresní město Náchod s náchodským zámkem.
Ačkoli po Viktorinově smrti v roce 1427 panství zdědil jeho tehdy šestiletý syn Jiří z Poděbrad, pozdější český král, zmocnil se během husitských válek 29. září 1437 Náchoda táboritskýhejtmanJan Kolda ze Žampachu a držel jej téměř dvacet let. Obnovil náchodský zámek, v roce 1442 nechal vypracovat první městskou knihu a jmenoval městskou radu, která byla složena převážně z podobně smýšlejících lidí. Ačkoli 20. listopadu 1453 král Ladislav Pohrobek potvrdil nárok na město a zámek Náchod i další východočeské majetky tehdejšímu zemskému správci Jiřímu z Poděbrad, Jan Kolda byl v Náchodě stále aktivní. Teprve v letech 1454–1458, když byl Kolda na tažení se svou žoldnéřskou armádou v Polsku, převzal Jiří z Poděbrad po obléhání v dubnu a květnu 1456 město Náchod a východočeský majetek z držení Jana Koldy.
Během svého života přenesl Jiří z Poděbrad Náchod na své syny Bočka a Viktorina v roce 1458. Po smrti Jiřího v roce 1471 zdědil Náchod, po rozdělení panství v roce 1472, Jiřího syn Jindřich I. starší. V roce 1497 byl nucen slíbit Náchodské panství Janu Špetlovi z Prudic a Žlebů. Po Jindřichově smrti v roce 1498 jeho synové nebyli schopni zástavu vyplatit, a tak museli Náchod Janu Špetlovi odprodat. Ten v roce 1519 získal také panství Vízmburk a připojil je do svého panství Náchod.
V roce 1623 prodala Česká komora Náchod spolu s Rýzmburkem Marii Magdaléně Trčkové (roz. z Lobkovic), jejíž manžel Jan Rudolf Trčka z Lípy již vlastnil rozsáhlé panství ve východních Čechách. Ačkoli zůstala protestantkou až do své smrti prostřednictvím císařského patentu, za její vlády začala rekatolizace poddaných, nařízená císařem. Jelikož její manžel Jan Rudolf Trčka z Lípa konvertoval na katolickou víru až v roce 1628, byla rekatolizace zpočátku neúspěšná, i po obrácení Jana Rudolfa to vedlo k selským vzpourám, protože rolníci se odmítali vzdát své bratrské víry. V roce 1628 nebo o rok později prodala Marie Magdalena Trčková z Lobkovic Náchod svému synovi Adamu Erdmanu Trčkovi z Lípy. Ten inicioval renovaci městského opevnění, vyčištění a zavodnění příkopu a zajištění panství členy svého pluku. Po vraždě Adama Erdmanna v Chebu v roce 1634 připadl jeho majetek císaři.
Hranice Náchodského panství byly poprvé zmíněny v latinsky psaném dokumentu břevnovskéhoopataMartina z 9. srpna 1254, jímž byl vymezen územní rozsah břevnovského filiálního kláštera v Polici nad Metují. Hranice vedla z Machova podél řeky Židovky až k jejímu soutoku s Metují.[3] Ostatní hranice nejsou pro tuto dobu písemně zdokumentovány. Předpokládá se však, že hraničily s hranicemi Rýzmburského panství podél Úpy na západě. Na východě se tehdy hranice řídce osídleného Náchodského panství táhla podél státní cesty k říční oblasti Dušnické Bystřice. Do roku 1477 k Náchodskému panství patřily také Kladský Levín a jeho okolí (Levínsko) a oblast později známá jako Český koutek. V témže roce je vévoda Jindřich starší z Minsterberka, kterému v té době Náchodské panství patřilo, bylo začleněno do panství Homole, které bylo rovněž připojeno ke Kladsku. Tím se omezil rozsah Náchodova panství, jehož východní hranice byla nyní jen několik kilometrů od Náchodu.[4]
V roce 1534 získal Jan IV. z Pernštejna panství Skály a Adršpach i související vesnice a spojil je s panstvím Náchod. Rýzmburk, který byl v té době také součástí, byl od konce 16. století znovu v rukou různých majitelů.
V roce 1582 získala Hedvika Smiřická ze Smiřic, vdova po Albrechtovi, poručnice synů Václava a Jaroslava, panství Ratibořice, Chlístov, Křižanov, Lhotu a Zábrodí.
Vévoda Petr Biron, který získal Náchodské panství v roce 1792, jej v roce 1798 rozšířil koupí chvalkovického zámku a panství s obcemi Svinišťany, Říkov, Komárov, Sebuč, Výhled, Nesytá a Bukovina.
Podle Jana / Jana Müllera, který byl po 50 let zaměstnán jako náchodský správce, zde v roce 1840 žilo 46 576 obyvatel, z nichž většina byli katolíci. Bylo zde devět farností, o něž pečovalo 21 farářů. Církve a rektoráty, stejně jako většina škol, byly pod záštitouvrchnostenských úřadů. Většina ze 194 protestantských obyvatel se přistěhovala, většina z 396 izraelitů žila ve městě Náchodě. Ve dvanácti okolních vesnicích žila většina německy hovořících.[6][7]
V roce 1843 se panství dělilo na 113 vesnic se 47 757 obyvatel, kteří žili v 7074 domech.[8]
Majitelé
Období
Vlastník
1254–1289
Hron z Náchoda, předek rodu Načeraticů, je v souvislosti s Náchodem poprvé roku 1254. Na strategicky významném místě vystavěl hrad Náchod, v podhradí založil město Náchod a kolonizoval území na středním toku Metuje. Po něm následoval jseho syn Ješek starší.
asi do roku 1316
Ješek mladší, syn Ješka staršího, musel Náchod postoupit králi Janovi Lucemburskému vyměnou za Černý Kostelec.
Vévodkyně Anežka Habsburská (Svídnická), vdova po vévodovi Boleslavu II. Není známo, jak nabyla Náchodského panství. To, že jí patřilo se odvozuje od toho, že je doložena jako patronkahronovského kostela.
Jan Holý (Holec) z Nemošic a Mikuláš Trčka z Lípy, husitští hejtmani, Náchodské panství a sousední panství Homoli získali pravděpodobně násilným záborem půdy.
1432–1437
Jan Baštín z Porostlé, někdejší Žižkův velitel. Není známo, jak získal Náchodské panství.
1437–1456
Jan Kolda ze Žampachu, někdejší husitský hejtman. Zmocnil se města a hradu Náchod silou.
Jindřich starší z Minsterberka (též Jindřich starší z Poděbrad), zdědil po smrti svého otce Jiřího z Poděbrad mj. město a panství Náchod a související panství Homoli, které v roce 1477 včelnil do Kladského hrabství, které rovněž bylo v jeho vlastnictví.
1497–1527
Jan ml. Špetle z Prudic, roku 1497 dostal Náchod na čtyři roky jako zástavu od vévody Jindřicha staršího. Protože jehož synové das zástavu po Jindřichově smrti roku 1498 nicht auslösen konnten, überließen sie ihm den majetek.
Albrecht Václav Smiřický ze Smiřic. Ve věku tří let dědil po svém otci Václavovi. Poručnictví připadlo Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic, bratranci zesnulého Václava. Ten pro sebe roku 1601 získal panství Rýzmburk se Žernovem, Červenou Horu se Mstětínem, Olešnicí, Stolínem, Vískou a Všeliby. V roce 1613 Albrecht Václav získal Velký Třebešov s Malým Třebešovem a polovinu Litoboře.
Octavio Piccolomini, vévoda z Amalfi, císařský generál. Náchodské panství dostal jako odměnu za své zásluhy ve třicetileté válce. V roce 1636 získal Mískolezy a Újezdec, v roce 1637 Heřmanický Dvůr, Hořičky, Hostyně, polovinu Litoboře, Mečov, Světlou, Vestec, v roce 1641 Šonov a Třtice se Zblovem. V roce 1642 získal od císaře svolení k přeměn Náchodského panství na rodový fideikomis. Zemřel bez potomků.
Marie Benigna Františka Sasko-Lauenburská, vdova po generálovi Octaviu Piccolominim, nebyla ochotna vzdát se svého podílu, byla císařem jmenována správkyní panství. I poté, co Eneáš Sylvius roku 1671 dosáhl plnoletosti, vykonávala tuto činnost až do až do jeho smrti 1673.
1673–1712
Vévoda Lorenzo Piccolomini (někdy také jako Vavřinec, kníže Piccolomini), mladší bratr Eneáše Sylvia.
Josef Vojtěch z Desfours. Po několikaletém dědickém sporu získal coby vnuk vévody Lorenza Piccolominiho panství Náchod. Jeho příbuzný František Antonín z Desfours nedokázal splatit dkuhy a celé panství bylo prodáno v dražbě.
1792–1800
Petr Biron, vévoda kuronský, zemgalský a zaháňský. Náchodské panství získal v dražbě, zavedl úlevy pro své poddané a podporoval školství. V náchodském zámku nechal vybudovat divadlo, kde byla uváděna operní představení a koncerty. V roce 1798 získal panství Chvalkovice s Bukovinou, Komárovem, Říkovem, Sebučí, Svinišťany a Výhledem.
↑ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. ISBN80-7017-553-2.
↑Wenzel Wladiwoj Tomek: Älteste Nachrichten über die Herrschaften Braunau und Politz. Prag 1857, S. 30.
↑František Musil: Východní Čechy v raném a vrcholném středověku. In: Ondřej Felcman u. a.: Ůzemí východních Čech od středověku po raný novověk. Hradec Králové 2011, ISBN 978-80-7422-106-4, S. 17–36, 89 und 158.
↑Jaroslav Čáp: Trhová registra Rýzmburského panství z roku 1600. In: Jaroslav Šůla. Sborník příspěvků k šedesátinám. (= Dissertationes historicae. 6). Historický Klub – Pobočka Hradec Králové u. a., Hradec Králové 1998, ISBN 80-7041-085-X, S. 17–56. Hierzu widersprüchliche Angaben in den Quellen; hier nach Burg Rýzmburk (Ostböhmen)
↑Vermutlich in jenen, die jetzt zum Okres Trutnov gehören.
↑Jan Müller: Die Herrschaft Náchod Statistisch-Topographisch und historisch dargestellt. Náchod 1842, Handschrift im Schloss(?)Archiv.
Jan Karel Hraše: Dějiny Náchoda 1620–1740. Náchod 1994, ISBN 80-900041-8-0.
Jan Müller: Pamětihodnosti panství Náchod a osudy, které za posledních 5 desetiletí sám prožil a zapsal vrchnostenský úředník během tohoto období na jmenovaný panství ustanovený, penzionov důl Müller. Z němčiny do češtiny přeložila Věra Vlčková. In: Stopami Dějin Náchodska. Po roce 1997.
Jan Müller: Pamětihodnosti panství Náchod a osudy úředníků spravujících toto panství v posledních 5 desetiletích.V červenci 1842 sepsáno penzionovaným důchodním Janem Müllerem, který zde byl v tomto období zaměstnávání. Z němčiny do češtiny přeložila Věra Vlčková. Nakladatelství Bor, 2007, ISBN 978-80-86807-54-6 (s německým shrnutím na str. 145f.).
Helge bei der Wieden: Schaumburg-Lippische Genealogy. (= Schaumburgerovy studie. Vydání 25). Melle 1995, s. 69: Střední vzdělání Náchod s rodokmenem v příloze.