V minulosti se město nazývalo Černý Kostelec (oficiálně do roku 1920), německySchwarzkosteletz,latinskyCastelicz cis/ad nigras silvas aj. Přídavné jméno černokostelecký tento název odráží dodnes.
V psaní počátečních písmen názvu Kostelec nad Černými lesy se často chybuje. Podle pravidel českého pravopisu jsou v tzv. souslovných názvech sídel všechna počáteční písmena velká s výjimkou předložek a spojek; tzv. bližší určení, stojící za základem názvu (např. po předložce), se ale píše vždy jen a právě s velkým písmenem v prvním slově (tj. navíc bez ohledu na to, zda existuje konkrétní místní jméno Černé lesy). Přesto bylo do roku 2014 katastrální území uváděno jako Kostelec nad Černými Lesy.[4] Podle zákona č. 51/2020 Sb., o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů, § 9, se v jeho příloze název „Kostelec nad Černými Lesy“ nahrazuje slovy „Kostelec nad Černými lesy“.[5]
Ve městě neexistuje žádný těžší průmysl, především z toho důvodu, že rozvoj města byl v polovině 19. století negativně poznamenán výstavbou železnice z Prahy na Moravu, která vedla přes nedaleký Český Brod. Následně se i přes opakované snahy místních nepodařilo do města přivést ani lokální dráhu z Říčan. Přesto má město tradici v hrnčířství a keramice. Kulturně-historickou atrakcí jsou každoroční keramické trhy.
Od 17. dubna 2009 město může znovu užívat znak a nově i vlajku.[6]
Územněsprávní začlenění
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:
1850 země česká, kraj Pardubice, politický i soudní okres Černý Kostelec[7]
1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Černý Kostelec[7]
1868 země česká, politický okres Český Brod, soudní okres Černý Kostelec[7]
1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický okres Český Brod, soudní okres Kostelec nad Černými lesy[8]
1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Český Brod, soudní okres Kostelec nad Černými lesy[9]
1945 země česká, správní okres Český Brod, soudní okres Kostelec nad Černými lesy[10]
Součástí města jsou nyní i někdejší mlynářské samoty Horní Peklov a Dolní Peklov na Jalovém potoce, bývalá hájovna Na Trubech a samota Hošť, pozůstatek vsi zaniklé (vyhořelé) roku 1609.[15]
Doprava
Územím obce prochází silnice I/2 v úseku Říčany – Kostelec – Kutná Hora a silnice II/108 v úseku Stříbrná Skalice – Kostelec – Přistoupim a silnice III třídy:
Městem vedou dvě příměstské linky z Prahy – 381 (Praha, Háje – Říčany – Kostelec nad Černými lesy – Zásmuky – Suchdol – Kutná Hora – (od 2012 Kutná Hora v PID)) a 387 (Praha, Háje – Říčany – Kostelec nad Černými lesy – Výžerky – Horní Kruty, Újezdec – Uhlířské Janovice (od 2012 Uhlířské Janovice v PID); a několik meziměstských linek – 652 (Kostelec nad Černými lesy, náměstí – Vitice – Oleška, Krymlov), 654 (Kostelec nad Černými lesy, náměstí – Konojedy – Oplany – Vlkančice – Stříbrná Skalice, náměstí), 659 (Kostelec nad Černými lesy, náměstí – Krupá – Přistoupim – Český Brod, železniční stanice), 660 (Kostelec nad Černými lesy, náměstí – Kozojedy – Přehvozdí – Tuchoraz – Přistoupim – Český Brod, železniční stanice) a 492 (Kostelec nad Černými lesy, náměstí – Jevany – Černé Voděrady); dopravcem je ČSAD POLKOST.
Od prosince 2010 jezdí do Kostelce (pouze v sobotu a v neděli) i noční linka s číslem 959, dopravcem je opět ČSAD POLKOST.
Kostelec nad Černými lesy, náměstí je také jednou ze zastávek dálkového autobusu 700996 s trasou Lanškroun – Česká Třebová – Litomyšl – Vysoké Mýto – Chrudim – Pardubice – Čáslav – Kutná Hora – Kolín – Praha (1 pár spojů týdně), dopravcem je ČSAD Ústí nad Orlicí.
Farníkostel svatých Andělů strážných na náměstí Smiřických – jednolodní barokní stavba vystavěná v letech 1735–1737. Přední věž dostavěna v letech 1892–1894. Hlavní oltář zřízen roku 1739 nákladem Marie Terezie Savojské, zobrazuje Anděla strážce ujímajícího se mladého poutníka (Archanděla Rafaela s malým Tobiášem).
Hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele – Bývalý hřbitovní kostel byl vystavěn roku 1600. Byl vypálen Švédy, opraven, znovu vyhořel. Po požáru roku 1756 byla původní stavba stržena a roku 1782–1783 vystavěn kostel nynější. Zvonice, prostá hranolová věž stojící opodál a pocházející z první poloviny 17. století, přestála jeho požár v roce 1756 bez pohromy.
Dům Marie Terezie kněžny Savojské – původně zámecký špitál čili chudobinec, poskytoval ubytování starým sloužícím černokosteleckého zámku. Nechala jej vystavět Marie Terezie Savojská v letech 1726–1728. Budova měla systém teplovzdušného topení. Původní kapacita byla 24 osob. Po rekonstrukci dokončené v roce 1998 slouží dům jako ubytovna s kapacitou 48 lůžek.
Muzeum hrnčířství – Muzeum hrnčířství a galerie se nachází v budově renesančního panského domu, který v roce 1613 daroval Albrecht Smiřický obci. Před rokem 1668 sídlila v domě radnice. Mnoho historických dokumentů bylo zničeno čtyřmi požáry, které zachvátily budovu. Při poslední rekonstrukci bylo obnoveno původní loubí.
Bývalý pivovar – objekt z roku 1842 s polygonálním osmistěnným mlatem. V současnosti vzniká v objektu bývalého pivovaru muzeum pivovarnictví, které se snaží uchovat a vystavovat vybavení zaniklých pivovarů.
Budilova vila – Významnou ukázkou moderní architektury ve městě je zejména letní vila majitele kolínské elektrárny ESSO postavená architektem Jaroslavem Fragnerem ve třicátých letech 20. století (v ulici V koupadlech).
Lesopark – Z celkové plochy 42,38 ha zaujímá lesní porost plochu 27,59 ha. Dalších 472 stromů porůstá zastavěné části areálu a tvoří doprovodná stromořadí, cest, dominantní solitéry na paloucích, malebné skupiny na volných plochách a dělicí pásy zeleně mezi stavbami. V lesní části je samostatně evidováno ještě 41 stromů, esteticky významných solitér. Lesopark byl vytvořen ve 30. letech z lesních pozemků, předaných lichtenštejnskou lesní správou a postupně doplněn budovami. Druhové i věkové složení je pestré, v lesní části dominují 200leté buky a duby, zeleň v parkové část je nejrůznějšího zeměpisného původu. Cílem projektu relaxační stezky je zpřístupnění lesoparku jako naučného a oddychového místa pro obyvatele areálu, občany a návštěvníky města. Pro poučení je vybudována naučná stezka, seznamující s význačnými dřevinami, k relaxaci pak úprava zákoutí s lavičkami, vybudování dětského hřiště a hřiště pro malé míčové sporty.
Cihelna Jaroslava Veselého – Cihelnu při silnici na Konojedy nechal postavit v letech 1925 až 1926 Jaroslav Veselý, majitel velkostatku a cihelny v Molitorově u Kouřimi. Stavbu cihelny realizoval zdejší stavitel Václav Zourek podle vlastních plánů, komín pak postavili architekt a stavitel B. Kolář a A. Stránský z Prahy-Smíchova. Cihelna měla halu s kruhovou pecí, okolo byly otevřené sušárny a přístavba na výrobu drenážních trubek. Od padesátých let 20. století továrnu provozovalo družstvo Keramo, které zde vyrábělo květináče z lisované cihlářské hlíny až do poloviny 90. let.[16] Dominantou dnes nepříliš udržovaného areálu je 35 metrů vysoký cihlový komín.[17] Při Pražské ulici na západě města se dochovaly zbytky keramického závodu a parní pily, které byly postavené v letech 1923 až 1927. Z továrny, zbořené v roce 2011 kvůli výstavbě supermarketu, se dochovala jedna budova a 25 metrů vysoký komín.[18]
↑Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 606-607. (česky a německy)
↑ŠULC, Roman. Hošť (zaniklá ves) [online]. Cesty a památky, 2008 [cit. 2011-01-14]. Dostupné online.
.jpg)
