|
Táborský svaz
Táborský svaz neboli táborité, táboři (latinsky Thaboritae), je označení pro radikální husitskou politickou, náboženskou a vojenskou stranu. Ačkoliv byla většina táboritů vesnického původu, hrála hlavní mocenskou roli v táborském svazu města. Do táborské politiky také zasahovali jejich velmi radikální kněží. Mezi nejvýznamnější tábory patřili hejtmané Jan Žižka z Trocnova, Mikuláš z Husi, Bohuslav ze Švamberka, Chval Řepický z Machovic, Jan Roháč z Dubé a kněz Prokop Holý. Hlavním centrem svazu bylo město Tábor. HistorieZaložení Tábora Na jaře roku 1420 se houfu jihočeských husitů vedených Petrem Hromádkou podařilo zmocnit města Sezimovo Ústí a zanedlouho také nedalekého hradu Hradiště. Na jeho místě začali budovat vzorové husitské město Hradiště hory Tábor – zkráceně Tábor – pojmenované podle hory Thabor u Nazaretu. Ve městě byla prosazena společenská i majetková rovnost a táboři se vzájemně oslovovali bratry a sestrami. Mezi tábority bylo očekáváno zjevení Ježíše Krista a jeho tisícileté panování. Do Tábora se z celé země začaly hrnout houfy husitů. Rok 1420 O vyvoleném městě se dozvěděli také plzeňští husité, kteří na Tábor vyrazili pod vedením Břeňka Švihovského a Jana Žižky z Trocnova. Tito husité byli 25. března 1420 napadeni katolickými rytíři nedaleko Sudoměře. Odražení rytířů kališníky povzbudilo a poté se jim podařilo dosáhnout rozestavěného Tábora. Táborité si mezi sebou zvolili čtyři vojenské velitele (hejtmany). Stali se jimi Jan Žižka, Mikuláš z Husi, Chval Řepický z Machovic a Zbyněk z Buchova. Pod jejich vedením podnikali táboři mnoho výpadů po jižních Čechách. Koncem května vyrazila Táborská vojska směrem ku Praze, kterou ohrožovaly armády první křížové výpravy. V červnu byl Tábor neúspěšně obléhán vojsky jihočeského šlechtice Oldřicha z Rožmberka. O rozehnání oblehatelů se zasloužili jezdci vedení hejtmanem Mikulášem z Husi. 14. července došlo na vrchu Vítkov nedaleko Prahy k bitvě, v níž se Janu Žižkovi podařilo zmařit pokus uherského a římského krále Zikmunda Lucemburského o ovládnutí hlavního města. Křížová výprava se poté rozpadla bez dalšího boje. V červenci došlo mezi husity k jednání o možném budoucím nástupci na český trůn. Jan Žižka podporoval v kandidatuře polského krále Vladislava II. Jagella nebo jeho syna, litevského velkoknížete Vytautase. Jako reakci na Čtyři artikuly pražské vydali táborité v Praze svých dvanáct revolučních článků. Jejich požadavky však Pražané nesplnili a vojska proto opustila město. Na konci srpna zahájil Jan Žižka velkou ofenzívu proti panstvím Oldřicha z Rožmberka. Hejtman se zmocnil Prachatic, Vodňan a Lomnice. Mladý Rožmberk je 18. listopadu donucen uzavřít s Táborem příměří až do února 1421. Táborským biskupem byl v září 1420 zvolen Mikuláš z Pelhřimova. 24. prosince na následky pádu z koně zemřel hejtman Mikuláš z Husi. Předním vůdcem táboritů se stal hejtman Jan Žižka z Trocnova. Pod vedením Jana Žižky  Počátkem roku 1421 byla z Tábora vyhnána nejradikálnější skupina tzv. pikartů, kteří zcela odmítali svátost oltářní. Pod vedením kněží Petra Kániše a Martina Húsky se usadili v Příběnicích, kde propadli adamitství. Žižka jejich hnutí potlačil a většina sektářů včetně obou vůdců byla poté upálena. Během zimní ofenzívy Jana Žižky v západních Čechách se táborům podařilo zmocnit Chomutova. Společné tažení táborů a pražanů do východních Čech pod velením Jana Žižky bylo také úspěšné a do husitských rukou padla města Dvůr Králové, Polička a Vysoké Mýto. Na přelomu let 1421 a 1422 došlo k bitvě u Kutné Hory, ve které se slepému hejtmanovi podařilo drtivě porazit krále Zikmunda Lucemburského. Koncem dubna přijel do Čech litevský kníže Zikmund Korybutovič,[1] který byl většinou husitů, včetně táborů, uznán za správce země. V lednu 1423 se Jan Žižka z Trocnova rozchází s táborským svazem a začíná budovat Nový Tábor ve východních Čechách. V letech 1423-1434 Po smrti Jana Žižky 11. října 1424 se v čele polních vojsk vystřídali Jan Hvězda z Vícemilic, Bohuslav ze Švamberka a 25. listopadu se hlavním vůdcem stal táborský kněz Prokop Holý. Spojená vojska táborů, sirotků a pražanů 16. června 1426 drtivě porazila žoldnéře ze Saska, Durynska, Lužic a Míšeňska v bitvě u Ústí. Pod vedením Prokopa Holého porazila spojená vojska táborů a sirotků v bitvě u Světlé armádu Albrechta Habsburského a otvírají si cestu k spanilým jízdám. Táboři ve spojení se sirotčím a pražským svazem obrátili na útěk třetí i čtvrtou křížovou výpravu v bitvách u Tachova a Domažlic. Vedeni Prokopem Holým navíc začali vyrážet na spanilé jízdy (rejsy) do zahraničí (německé části Říše, Rakousy, Horní a Dolní Lužice, Slezsko a Horní Uhry). Na jaře roku 1433 zastupoval táborskou obec na Basilejském koncilu Mikuláš z Pelhřimova, který obhajoval artikul o trestání smrtelných hříchů. Táboři se v létě 1433 zapojili do obléhání katolické Plzně. Město se však dobře bránilo a vojska radikálů byla nucena od neúčinného obléhání upustit. Táboři a sirotci vedení Prokopem Holým byli 30. května 1434 drtivě poraženi spojenou panskou jednotou a katolíky v bitvě u Lipan. Sirotčí svaz pod tíhou porážky zcela zanikl. V bitvě padli mnozí přední táborští velitelé, mimo jiné také vrchní vůdce kněz Prokop Holý. Po bitvě u LipanOdpor vůči králi Zikmundovi a dohodě s koncilem vedl po bitvě u Lipan hejtman Jan Roháč z Dubé. Poté, co však táborité ztratili několik svých hradů a byli 19. srpna 1435 drtivě poraženi Oldřichem z Rožmberka v bitvě u Křeče, zvítězilo v táborské straně umírněné křídlo v čele s Bedřichem ze Strážnice. Jan Roháč se se svými věrnými opevnil na svém hradě Sion, který však byl záhy dobyt a všichni přeživší obránci byli na Staroměstském náměstí v Praze pověšeni. 25. ledna 1437 byl po vzájemné dohodě se Zikmundem Tábor povýšen na královské město a získal do městského znaku císařského orla. 8. února 1449 se spojily zbytky táborského svazu s katolickou a kališnickou šlechtou z jižních Čech a tak vznikla tzv. Strakonická jednota, která byla namířena proti stále sílícímu Jiřímu z Poděbrad. 1. září 1452 bylo město Tábor náhle obsazeno vojskem zemského správce Jiřího z Poděbrad a tím definitivně skončila samostatná politická moc táborského svazu. Města ovládaná táborským svazem.png)
Šlechta na straně táborského svazuReference
Literatura
Související článkyExterní odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||
.png)
.svg){kind=small}
