Malostranský hřbitov
Malostranský hřbitov se nachází v Praze na Smíchově, u hranice Košíř. Původně byl založen jako morový při epidemii v roce 1680. Jako hřbitov pro Malou Stranu sloužil v letech 1787–1884, od zákazu pohřbívání uvnitř města Josefem II. do doby, kdy rozrůstající se zástavba dosáhla až do okolí hřbitova. Na hřbitově se nachází empírový kostel Nejsvětější Trojice. Hřbitov spravuje příspěvková organizace Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy, Hřbitovní správa Malvazinky a Bubeneč. Malostranský hřbitov údajně inspiroval Jana Nerudu při psaní sbírky básní Hřbitovní kvítí. HistorieHřbitov byl založen v roce 1680 za morové epidemie a náležel k malostranskému kostelu sv. Václava (zbořenému v 18. století). O založení se zasloužil např. lékař a profesor Josef Bohumír Mikan. Nejprve zde byly postaveny kaple sv. Rocha (1703) a Nejsvětější Trojice (1715), později kostel Nejsvětější Trojice (1831–1837). V roce 1787 učinila reforma Josefa II. z malostranského hřbitova městské pohřebiště pro celý levý břeh Vltavy (tj. Hradčany, Malou Stranu a později Smíchov). Později, když byl hřbitov obklopen zástavbou, byl v roce 1884 uzavřen a jeho funkci převzal hřbitov na Malvazinkách.[1] V letech 2015–2016 byl kvůli ochraně před vandaly hřbitov uzavřen a proběhlo zajištění cenných náhrobků a celková rekonstrukce hřbitova.[2] Malostranský hřbitov byl znovu zpřístupněn veřejnosti v červnu 2016.[3] U příležitosti obnovy a zpřístupnění hřbitova připravil historik Pavel Fabini ve spolupráci se Spolkem Malostranský hřbitov výstavu přibližující jeho historii a uměleckou hodnotu.[4] Významné náhrobkyNejznámější náhrobky Malostranského hřbitova jsou:
Autory náhrobků jsou kromě obou zmíněných sochařů také Josefův bratr Emanuel Max, Josef Malínský nebo dílna potomků Ignáce Platzera.[8] Významní pohřbeníJe zde pohřbena řada pražských osobností 18. a zejména 19. století:
Některé osobnosti byly známé ve své době. Vedle kaple sv. Rocha je malý jehlanec s nápisem dr. Caspar Rojko – profesor dějepisu, spisovatel a člen kanonie premonstrátů. Vedle něho je pomník světícího biskupa Františka Viléma Tippmanna, hned vedle je pomník Marie komtesy Comorovské d’Orawa-Liptowa, pomník nechala zhotovit císařovna Marie Anna v roce 1852, vedle leží zpovědník císařovny Marie Anny Monsignore don Aloisio Bragato a dál je Tomáš Ulrich – pražský měšťan a mlynářský mistr s manželkou Annou, dále pomník P. Emanuela Alex. Vidimského[zdroj?], notáře, dále rodina Panzkých, dále dr. Karel Hornstein – ředitel hvězdárny Klementina, Anny Zedlitzové – komorné císařovny Marie Anny.[9] Některé náhrobky, např. náhrobek K. J. Erbena, byly přemístěny při záboru části hřbitova kvůli výstavbě komunikace v roce 1951. OdkazyReference
Literatura
Související článkyExterní odkazy
|