Geomorfologie je věda zabývající se studiem tvarů, vzniku a stáří zemského povrchu. Termín geomorfologie v dnešním smyslu poprvé v literatuře použil americký geolog W. J. McGee v roce 1893. Objektem geomorfologie je reliéf povrchu planety Země – reliéf. Předmětem geomorfologie je pak řešení vztahů v rámci objektu tj. vazeb mezi složkami reliéfu.
Podle Farského (2008) je geomorfologie vědní disciplínou, která se z pohledu objektu a předmětu zabývá georeliéfem, jeho jednotlivými tvary a způsoby jejich vzniku, tedy procesy vedoucími ke změně materiálního základu těchto tvarů.“[1]
Zemské tvary vznikají působením endogenních (vnitřních) a exogenních (vnějších) činitelů. Vnější jsou např. vítr, voda, ledovec. Vnitřní např. vrásnění, zemětřesení, sopky.
Vnější geomorfologičtí činitelé
Vnější geomorfologičtí činitelé působí:
erozně
transportně
akumulačně
Nejdůležitějším předpokladem působení vnějších činitelů je zvětrávání.
Působení vody
Pod pojmem působení vody rozumíme působení tekoucí vody, ale nikoliv řeky.
Geomorfologické tvary vzniklé tímto působením jsou:
ron – jedná se o jakési plošné smývání půdy v místě, kde jsou horniny nezpevněné.
erozní rýhy – rýhy, vzniklé erozní činností dopadající srážkové vody. Hloubka a tvar rýhy záleží na tvrdosti horniny. Když je hornina tvrdší, vytváří se rýhy ve tvaru V. V měkčích horninách se vytváří rýhy ve tvaru U.
zemní pyramidy – mají tvar úzkého pilíře se širším kamenem nahoře. V ČR se jedná např. o Kokořínské pokličky.
badland – vytváří se v suchých oblastech bez vegetace, kde je půda z měkkých sedimentů. Vlivem prudkého deště tu vznikají rýhy o různé hloubce a vzniká zvlášť nesourodý a neschůdný terén.
matterhorn – jehlanovitá hora. Po stranách hory je několik samostatných ledovců, které ji obrušují do stále strmější a ostřejší podoby. Příkladem je švýcarský Matterhorn.
Působení moře
Moře ovlivňuje vzezření pobřeží. Působí na něj buď erozivně, nebo akumulačně.
.jpg)
