Formule 1 v roce 1958

9 sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1958)
Mistr světa - Mike Hawthorn
Obecné informace
Počet závodů	11
Počet pilotů	21
Pohár jezdců
První	Mike Hawthorn (Ferrari)
Druhý	Stirling Moss (Vanwall)
Třetí	Tony Brooks (Vanwall)
Pohár konstruktérů
První	Vanwall 48 bodů
Formule 1
◄ 1957 1959 ►

IX. Mistrovství světa jezdců a 1. ročník poháru konstruktérů zahájila Grand Prix Argentiny a po 11 závodech 19. října při Grand Prix Maroka byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1958 se stal jako provní Brit Mike Hawthorn a v Poháru konstruktérů zvítězil tým Vanwall.

I přesto, že se pravidla pro motory nezměnila, minimální délky závodů byly sníženy na 300 kilometrů nebo dvě hodiny (co nastane dříve), a povinně se používala běžná benzínová paliva namísto specializovaných alkoholových závodních paliv. Mezinárodní pohár pro výrobce F1 byl udělen poprvé, ale Mike Hawthorn z týmu Ferrari vyhrál mistrovství jezdců před Stirlingem Mossem, přesto, že Moss vyhrál čtyři z deseti Grand Prix, zatímco Hawthorn jen jednu.

Zadní motory Cooper-Climax, se kterými závodil soukromý vlastník Rob Walker, vyhrály dva závody na začátku sezóny se Stirlingem Mossem a Mauricem Trintignantem.

Po portugalské Grand Prix čelil Hawthorn trestu, ale Moss se za něj sportovně postavil a body, které Hawthorn dokázal udržet, mu umožnily vyhrát titul před Mossem.

Týmový kolega Mosse v týmu Vanwall, Tony Brooks, také vyhrál tři závody. Jeho úspěch v italském závodě, kdy předjel Hawthorna poté, co Moss odstoupil, zajistil, že o titulu se rozhodne až v posledním závodě v Maroku. Moss potřeboval vyhrát, s nejrychlejším kolem a Hawthorn musel skončit třetí nebo níže, aby vyhrál titul. Moss vedl, Brooks a jeho týmový kolega Stuart Lewis-Evans se pokusili udržet Hawthorna na třetím místě. Oba však měli poruchy motoru – v případě Lewise-Evanse to skončilo tragickou havárii a vážnými popáleninami, ze kterých se již nevzpamatoval. Hawthorn skončil druhý a vyhrál svůj první titul o jeden bod. Tým Vanwall zvítězil v inaugurální soutěži konstruktérů.

Hawthornova smrt na začátku roku 1959 přidala tragickou notu sezóně Formule 1, ve které zahynulo nebo bylo fatálně zraněno čtyři jezdci na trati. Luigi Musso zemřel na Grand Prix Francie, Peter Collins o měsíc později na Grand Prix Německa – pouhé dva týdny poté, co vyhrál svůj domácí závod, Lewis-Evans zemřel v nemocnici po havárii v Maroku a Pat O'Connor zemřel během Indianapolis 500 (které tehdy bylo součástí Mistrovství světa).

Maria Teresa de Filippis se stala první ženou, která startovala v závodě, který se počítal do Mistrovství světa jezdců. Pětinásobný mistr světa Juan Manuel Fangio, dominantní jezdec 50. let a jeden z největších všech dob, závodil pouze ve dvou závodech jako soukromý jezdec a po Grand Prix Francie ukončil svou kariéru.

• Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
  • 1. místo – 8 bodů
  • 2. místo – 6 bodů
  • 3. místo – 4 body
  • 4. místo – 3 body
  • 5. místo – 2 body
  • 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo
  • Do konečné klasifikace se započítávají pouze 6 nejlepší výsledky z 11 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.

Datum	Grand Prix	Náhled	Akce	Jezdec	Vůz	Stav MS
1. GP 19. leden	Argentina Autódromo Oscar y Juan Gálvez (Výsledky)		Závod	Stirling Moss	Cooper-Climax T43	Stirling Moss
			Kolo	Juan Manuel Fangio	Maserati 250F
			Pole	Juan Manuel Fangio	Maserati 250F
2. GP 18. květen	Monako Circuit de Monaco (Výsledky)		Závod	Maurice Trintignant	Cooper-Climax T43
			Kolo	Mike Hawthorn	Ferrari D246
			Pole	Tony Brooks	Vanwall VW5
3. GP 26. květen	Nizozemsko Zandvoort (Výsledky)		Závod	Stirling Moss	Vanwall VW5
			Kolo	Stirling Moss	Vanwall VW5
			Pole	Stuart Lewis-Evans	Vanwall VW5
4. GP 30. květen	Indy 500 Indianapolis (Výsledky)		Závod	Jimmy Bryan	Epperly-Offenhauser
			Kolo	Tony Bettenhausen	Epperly-Offenhauser
			Pole	Dick Rathmann	Watson-Offenhauser
5. GP 15. červen	Belgie Spa-Francorchamps (Výsledky)		Závod	Tony Brooks	Vanwall VW5
			Kolo	Mike Hawthorn	Ferrari D246
			Pole	Mike Hawthorn	Ferrari D246
6. GP 6. červenec	Francie Rouen-les-Essarst (Výsledky)		Závod	Mike Hawthorn	Ferrari D246
			Kolo	Mike Hawthorn	Ferrari D246
			Pole	Mike Hawthorn	Ferrari D246
7. GP 19. červenec	Velká Británie Silverstone (Výsledky)		Závod	Peter Collins	Ferrari D246	Mike Hawthorn
			Kolo	Mike Hawthorn	Ferrari D246
			Pole	Stirling Moss	Vanwall VW5
8. GP 3. srpen	Německo Nürburgring (Výsledky)		Závod	Tony Brooks	Vanwall VW5
			Kolo	Stirling Moss	Vanwall VW5
			Pole	Mike Hawthorn	Ferrari 158
9. GP 24. srpen	Portugalsko Boavista (Výsledky)		Závod	Stirling Moss	Vanwall VW5
			Kolo	Mike Hawthorn	Ferrari D246
			Pole	Stirling Moss	Vanwall VW5
10. GP 7. září	Itálie Monza (Výsledky)		Závod	Tony Brooks	Brabham-Climax BT11
			Kolo	Phil Hill	Ferrari D246
			Pole	Stirling Moss	Vanwall VW5
11. GP 19. říjen	Maroko Ain-Diab (Výsledky)		Závod	Stirling Moss	Vanwall VW5
			Kolo	Stirling Moss	Vanwall VW5
			Pole	Mike Hawthorn	Ferrari D246

Do prvního závodu nové sezóny vstoupilo pouze 10 jezdců a stal se tak rekordním. Zvítězil Stirling Moss ve svém Cooperu, když během pitstopů využil nízké hmotnosti svého vozu a předběhl obě Ferrari Mussa a Hawthorna. Pětinásobný vítěz Juan Manuel Fangio dojel čtvrtý v Maserati, které v této sezóně nebylo ani zdaleka tak rychlé jako konkurence a to i přesto, že s ním Fangio získal pole position i nejrychlejší kolo.

V závodě pořádaném v ulicích Monaka dokončilo pouze 6 jezdců a závod vyhrál Maurice Trintignant, poté, co za sebou v pohodlné vzdálenosti udržel 2 Ferrari. Druhý opět dojel Luigi Musso a na třetím místě jeho druhý britský kolega Peter Collins. Se ztrátou 3 kol na čtvrtém místě skončil Jack Brabham.

Dominantní závod zajel na okruhu Zandvoort Striling Moss, když vedl každé kolo, získal nejrychlejší kolo a dojel s náskokem 48 sekund před Harry Shellem a Jeanem Behrou. Pro Ferrari to byl nepovedený závod, protože na bodech dojel pouze Mike Hawthorn na pátém místě.

Tento závod bude zřejmě nejvíce vzpomínán kvůli obrovské havárii 15 aut v prvním kole, která vyústila ve smrt Pata O'Connora. Závod pohodlně vyhrál Jimmy Bryan s rozdílem na druhého George Amicka 27 sekund. Třetí schod na pódiu doplnil Johnny Boyd. Do závodu se zapsal také Juan Manuel Fangio, ale kvůli problémům s vozem nedokázal dosáhnou požadované rychlosti v kvalifikaci a v závodě neodstartoval.

Ve Spa zvítězil Tony Brooks, poté, co vedl 22 z 24 kol závodu. Na druhém místě dojel Mike Hawthorn a třetí týmový kolega Brookse Lewis-Evans.

Ferrari zvítězilo poprvé v sezóně a to ve Francii na okruhu Reims-Gueux. Vítězem se stal Mike Hawthorn, který v závodě neměl soupeře. V kvalifikaci získal pole position a v závodě v vedl všechna kola a získal i nejrychlejší kolo. Na druhém místě dojel Striling Moss a pro své první pódium dojel na třetím místě Wolfgang von Trips. Při této Velké ceně se smrtelně zranil třetí pilot Ferrari Luigi Musso, když se snažil dohnat Mika Hawthorna, tak narazil do příkopu a převrátilo se.

Druhý a také poslední závod, který vyhrálo Ferrari. Tentokráte to ale nebyl Mike Hawthorn, který by stál na nejvyšší příčce, ale Peter Collins. Hawthorn byl druhý a Roy Salvadori s Cooperem byl třetí. Collins vedl každé jedno kolo závodu.

Poté, co ve Francii tohoto roku zemřel Luigi Musso, v Německu zemřel další jezdec Ferrari Peter Collins v 11 kole, když do zatáčky najel příliš rychle, vyjel z trati, přejel přes hrbol a jeho auto vyletělo do vzduch a dopadlo vzhůru nohama. Peter Collins z auta vyletěl a byl vymrštěn do blízkého stromu. Pro vítězství si nakonec dojel Tony Brooks, následovaný Royem Salvadorim a Mauricem Trintignantem. Domácí pilot von Trips dojel čtvrtý.

Striling Moss zvítězil na okruhu Boavista, když každého jezdce předjel alespoň o kolo, ale na vedoucího šampionátu Mika Hawthorna získal pouze 1 bod, protože Hawhorn dojel druhý a také získal nejrychlejší kolo. Třetí skončil Stuart Lewis-Evans.

Na okruhu v Monze zvítězil Tony Brooks a po dalším odstoupení Stirlinga Mosse se tím náskok Mika Hawthorna, který skončil 2., zase o dost zvětšil. První pódium získal Phil Hill.

Poslední Velká cena se konala v netradičním Maroku a Moss pro zisk šampionátu potřeboval velký kus štěstí. V začátku závodu se dostal na první místo a jeho kolegové Brooks a Lewis-Evans drželi Hawthorna na čtvrtém místě. Brooksovi ale selhal motor a musel odstoupit a Lewis-Evans měl tragickou nehodu, při které jeho auto vzplanulo a on na následky vážných popálenin zemřel o 6 dní později. Hawthorn nakonec dojel druhý za Mossem a získal šampionát jezdců. Třetí dojel Phil Hill.

Prvních pět závodníkům bylo v každém závodě uděleny mistrovské body v rozmezí 8–6–4–3–2, přičemž další bod byl přidělen jezdci, který zajel nejrychlejší kolo závodu. Body za sdílené vozy byly rozděleny rovnoměrně mezi řidiče, bez ohledu na to, kdo odjel více kol. Byly započítány pouze výsledky nejlepších šest závodů.

* Pilot ARG MON NED 500 BEL FRA GBR GER POR ITA MOR Body 1 Mike Hawthorn (3) (Ret) (5) 2 1 2 Ret 2 2 2 42 (49) 2 Stirling Moss 1 Ret 1 Ret 2 Ret Ret 1 Ret 1 41 3 Tony Brooks Ret Ret 1 Ret 7 1 Ret 1 Ret 24 4 Roy Salvadori Ret 4 8 11 3 2 9 5 7 15 5 Peter Collins Ret 3 Ret Ret 5 1 Ret 14 = Harry Schell 6 5 2 5 Ret 5 Ret 6 Ret 5 14 7 Maurice Trintignant 1 9 7 Ret 8 3 8 Ret Ret 12 = Luigi Musso 2 2 7 Ret Ret 12 9 Stuart Lewis-Evans Ret Ret 3 Ret 4 3 Ret Ret 11 10 Phil Hill 7 91 3 3 9 = Jean Behra 5 Ret 3 Ret Ret Ret Ret 4 Ret Ret 9 = Wolfgang von Trips Ret 3 Ret 4 5 Ret 9 13 Jimmy Bryan 1 8 14 Juan Manuel Fangio 4 DNQ 4 7 15 George Amick 2 6 16 Johnny Boyd 3 4 = Tony Bettenhausen 4 4 18 Jack Brabham 4 8 Ret 6 6 Ret1 7 Ret 111 3 = Cliff Allison 6 6 4 Ret Ret 10 Ret 7 10 3 = Jo Bonnier Ret 10 9 8 Ret Ret Ret Ret 4 3 21 Jim Rathmann 5 2 — Masten Gregory Ret Ret 4~ 6 0 — Graham Hill Ret Ret Ret Ret Ret Ret1 Ret 6 16 0 — Olivier Gendebien 6 Ret Ret 0 — Jimmy Reece 6 0 — Don Freeland 7 0 — Carlos Menditeguy 7 0 — Maria Teresa de Filippis DNQ 10 Ret Ret 0 — Paco Godia 8 DNQ Ret Ret 0 — Jack Fairman Ret 8 0 — Jud Larson 8 0 — Carroll Shelby Ret 9 Ret 4~ / Ret 0 — Hans Herrmann Ret Ret 9 0 — Gerino Gerini DNQ 9 Ret Ret 12 0 — Giulio Cabianca DNQ Ret 0 — Horace Gould 9 DNQ DNS 0 — Eddie Johnson 9 0 — Troy Ruttman DNQ 10 DNS 0 — Bill Cheesbourg 10 0 — Carel Godin de Beaufort 11 Ret1 0 — Al Keller 11 0 — Giorgio Scarlatti Ret Ret 0 — Ian Burgess Ret 71 0 — Johnnie Parsons 12 0 — Ivor Bueb Ret 111 0 — Johnnie Tolan 13 0 — Bob Christie Ret 0 — Wolfgang Seidel Ret Ret1 Ret 0 — Dempsey Wilson Ret 0 — Ron Flockhart DNQ Ret 0 — A. J. Foyt Ret 0 — Paul Russo Ret 0 — Shorty Templeman Ret 0 — Rodger Ward Ret 0 — Billy Garrett Ret 0 — Eddie Sachs Ret 0 — Johnny Thomson Ret 0 — Chuck Weyant Ret 0 — Jack Turner Ret 0 — Bob Veith Ret 0 — Dick Rathmann Ret 0 — Ed Elisian Ret 0 — Pat O'Connor Ret 0 — Paul Goldsmith Ret 0 — Jerry Unser Ret 0 — Len Sutton Ret 0 — Art Bisch Ret 0 — Alan Stacey Ret 0 — Mike Magill DSQ 0 — Ken Kavanagh DNQ DNS 0 — Bruce Kessler DNQ 0 — Paul Emery DNQ 0 — André Testut DNQ 0 — Luigi Piotti DNQ 0 — Bernie Ecclestone DNQ DNP 0 — Luigi Taramazzo DNQ 0 — Louis Chiron DNQ 0 Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2 — Bruce McLaren 5 13 — Edgar Barth 6 — Tony Marsh 8 — Robert La Caze 14 — André Guelfi 15 — Christian Goethals Ret — Dick Gibson Ret — Brian Naylor Ret — François Picard Ret — Tom Bridger Ret * Pilot ARG MON NED 500 BEL FRA GBR GER POR ITA MOR Body

Legenda k tabulce Barva Výsledek Zlatá Vítěz Stříbrná 2. místo Bronzová 3. místo Zelená Bodované umístění Modrá Nebodované umístění Dokončil neklasifikován (NC) Fialová Odstoupil (Ret) Červená Nekvalifikoval se (DNQ) Nepředkvalifikoval se (DNPQ) Černá Diskvalifikován (DSQ) Bílá Nestartoval (DNS) Závod zrušen (C) Světle modrá Pouze trénoval (PO) Páteční testovací jezdec (TD) Bez barvy Netrénoval (DNP) Vyřazen (EX) Nepřijel (DNA) Odvolal účast (WD) Nezúčastnil se (prázdné) Označení Význam Tučnost Pole position Kurzíva Nejrychlejší kolo † Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. ‡ Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. Horní index Umístění bodujících jezdců ve sprintu

*	Konstruktér	ARG	MON	NED	BEL	FRA	GBR	GER	POR	ITA	MOR	Body
1	Vanwall		Ret	1	1	(2)	(4)	1	1	1	1	48 (57)
2	Ferrari	2	2	(5)	2	1	1	(4)	2	(2)	(2)	40 (57)
3	Cooper-Climax	1	1	4	8	6	3	2	7	5	7	31
4	BRM		5	2	5	Ret	5	Ret	4	Ret	4	18
5	Maserati	4	Ret	10	7	4	9	Ret	Ret	4	6	6
6	Lotus-Climax		6	6	4	Ret	Ret	10	Ret	6	10	3
—	Porsche			11								0
—	Connaught-Alta		DNQ				Ret					0
—	OSCA	WD	DNQ									0
*	Konstruktér	ARG	MON	NED	BEL	FRA	GBR	GER	POR	ITA	MOR	Body

• Historie Formule 1

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1958 na Wikimedia Commons