|
Erkinger ze Seinsheimu
Erkinger I. ze Seinsheimu, svobodný pán ze Schwarzenbergu, původně Erking VI. ze Seinsheimu (německy Erkinger I. von Seinsheim, Freiherr von Schwarzenberg;[2] 1362 – 11. prosince 1437) byl vrchním nadlovčím Würzburského knížecího biskupství a donátorem. Od roku 1416 nosil titul říšského rady. V roce 1429 byl povýšen do stavu svobodného a korouhevního pána. Byl generálem protihusitského vojska. Erkinger je považován za předka dnešních knížat ze Schwarzenbergu. ŽivotErking ze Seinsheimu se narodil v roce 1362 jako první a jediný syn Michaela I. ze Seinsheimu a jeho manželky Markéty z Rožmberka, s níž se otec oženil po smrti své první manželky.[3] Michael ze Seinsheimu byl purkrabím marienberské pevnosti a jako takový byl podřízen würzburskému knížeti-biskupovi. Erkinger vyrostl na hradě Stephansberg poblíž Haidtu. Po smrti otce dne 30. července 1399 Erkinger převzal rodový majetek. Rodina byla zámožná a Erkinger rozšiřoval majetek dalšími akvizicemi. V roce 1399 koupil vesnici Astheim a v roce 1406 byl jmenován nejvyšším lovčím Würzburského knížectví. Dne 2. června 1409 předal ves Astheim kartuziánskému řádu, který zde založil klášter Pons Mariae (Marienbrück) s rodovým pohřebištěm.  Jeho blízký vztah s králem Zikmundem Lucemburským vedl v roce 1416 k jeho jmenování císařským radou. O rok dříve, v roce 1415, byla Erkingerova obec Scheinfeld povýšena císařským výnosem na město. Erkinger získal od pánů z Vestenbergu, z Abenbergu a od zadluženého würzburského biskupství zámek Schwarzenberg u Scheinfeldu. Erkinger přenesl své rodové sídlo do mohutné Steigerwaldské pevnosti a od té doby se psal „Herr zu Schwarzenberg“. V té době také začal poskytovat půjčky okolní pánům. Mezi jeho dlužníky patřilo Würzburské biskupství a norimberský purkrabí. V roce 1417 pak Erkinger cestoval po boku krále na kostnický koncil, kde se poprvé setkal se stoupenci husitské věrouky.[4] V letech 1420 a 1429 se Erkinger stal královým generálem a vedl v Čechách tažení proti husitům. Po smrti krále Václava IV., navštívil v červnu 1420 král Zikmund Lucemburský hrady Točník a Žebrák a v roce 1421 oba hrady zastavil Erkingerovi. Ten plánoval provdat svou dceru Elišku za Bedřicha z Kolovrat a 14. května 1421 uzavřel předsvatební smlouvu, jejíž součástí bylo převedení zástavy obou hradů na Bedřicha.[5] Už 7. července 1421 vykonávali bratři Bedřich a Hanuš z Kolovrat patronátní právo ke kostelu sv. Martina v Cerhovicích.[6] Roku 1433 se Erkinger ze Seinsheimu se svým synem Heřmanem definitivně rozhodli přenechat Točník a Žebrák Kolovratům. Ačkoliv formálně se tak stalo v roce 1437, skutečné předání proběhlo už 8. června 1430. Vrcholu své kariéry Erkinger dosáhl v roce 1429, kdy jej král jmenoval svobodným a korouhevním pánem, čímž se zařadil mezi panský stav.[7] Ve téže době byl Erkinger ministeriálem würzburského knížete-biskupa Jana II. z Brunnu, od něhož v roce 1432 odkoupil panství na Marienbergu nad Würzburgem. V roce 1432 Erkinger získal hrad Hohenlandsberg a úřad soudního vykonavatele. Jeho synové se stále psali jako páni ze Seinsheimu a svobodní páni ze Schwarzenbergu, jeho vnuci již jméno Seinsheim vypustili a nosili pouze titul Schwarzenberg. Erking I. ze Seinsheimu, svobodný pán ze Schwarzenbergu, zemřel 11. prosince 1437 a byl pohřben ve své astheimské fundaci.[2] Manželství a potomci
Po smrti své manželky se Erkinger oženil s Barborou z Abensbergu. S ní zplodil dalších osm dětí:
Barbora zemřela 2. listopadu 1448 a byla pohřbena po boku svého manžela v hrobce v Astheimu. OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Erkinger I. von Seinsheim, Freiherr von Schwarzenberg na německé Wikipedii.
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||
