Daniel Kahneman

Daniel Kahneman
Narození	5. března 1934 Tel Aviv, Britský mandát Palestina (dnes Izrael)
Úmrtí	27. března 2024 (ve věku 90 let) Manhattan
Bydliště	Spojené státy americké
Národnost	izraelská
Vzdělání	UC-Berkeley Ph.D, 1961 Hebrejská univerzita B.A., 1954
Alma mater	Hebrejská univerzita v Jeruzalémě (Desetiletí od 1950 – 1954) Kalifornská univerzita v Berkeley (1958–1961) Hebrew University Secondary School
Zaměstnavatelé	Princeton University 1993- University of California, Berkeley 1986-93 University of British Columbia 1978-86 Center for Advanced Study in the Behavioral Sciences 1972-73 Hebrejská univerzita v Jeruzalémě 1961-77
Ocenění	Cena Americké psychologické asociace za význačný vědecký přínos psychologii (1982) William James Fellow Award (1989) člen Ekonometrické společnosti (1993) Howard Crosby Warren Medal (1995) Clarivate Citation Laureates (2002) … více na Wikidatech
Choť	Anne Treisman (1978–2018)[1]
Partner(ka)	Barbara Tversky (2020–2024)
Příbuzní	Yosef Shlomo Kahaneman
Web	http://www.princeton.edu/~kahneman
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Kahneman (5. března 1934 Tel Aviv, mandátní Palestina – 27. března 2024) byl uznávaný izraelsko-americký psycholog, který působil na katedře psychologie Princetonské univerzity.^[2] Byl nositelem Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2002 za přínos v oblasti integrování poznatků z psychologického výzkumu do ekonomických věd, a to zejména poznatků o lidském úsudku a rozhodování za nejistoty.^[2] V prvních letech se však věnoval výhradně tématům, která nemají s ekonomií nic společného. Šlo převážně o výzkum v oblasti psychofyziologie. Spolu s Amosem Tverskym poukázal na to, že model racionálního rozhodování formulovaného Morgesternem je potřebné považovat za normativní. Jako alternativu k němu nastolili deskriptivní teorii známou pod názvem prospektová teorie (prospect theory), která je založená na několika charakteristikách pozorovaných v praxi, které popírají racionalitu v rozhodování.

V roce 2015 byl uveden časopisem The Economist jako sedmý nejvlivnější ekonom na světě.^[2]

Daniel Kahneman se narodil v roce 1934 v Tel Avivu na území Britského mandátu Palestina, dětství poté strávil v Paříži, kam jeho rodina roku 1920 emigrovala z Litvy. I přesto, že si Francii oblíbili a měli zde spoustu přátel, nikdy se jako přistěhovalci necítili zcela v bezpečí. Po vypuknutí druhé světové války a následném obsazování Francie německými vojsky byla celá rodina po zbytek války neustále na útěku. Jeho otec zemřel v roce 1944, rodina si poté zažádala o povolení odstěhovat se za příbuznými do Britské mandátní Palestiny, povolení jim bylo uděleno v roce 1948, těsně před vytvořením státu Izrael.^[3]

V mládí se rozhodl nastoupit do vojenské služby, v roce 1954 byl zařazen jako poručík a poté jako velitel čety přeložen jako psycholog izraelské armády. Mezi jeho hlavní povinnosti patřilo podílet se na výběru kandidátů do důstojnické školy a rovněž pro tento účel sestavovat sérii testů. Použil metody, které používala britská armáda ve druhé světové válce. Základní principy jeho metod používá izraelská armáda dodnes.^[3]

V roce 1954 také získal bakalářský titul se zaměřením na psychologii a matematiku na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V roce 1961 následoval doktorát v oboru psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley, poté pracoval v Jeruzalémě jako lektor psychologie na Hebrejské univerzitě. V letech 1978–1986 působil jako profesor psychologie na Univerzitě Britské Kolumbie. Postupem času se stal docentem, později působil jako profesor psychologie a veřejných záležitostí na prestižní Princetonské univerzitě.^[4]

Zemřel 27. března 2024 ve věku 90 let.^[5]

Prospektová teorie je behaviorální ekonomická teorie, kterou Daniel Kahneman představil společně s Amosem Tverskym v článku „Prospect Theory: An Analysis of Decision under Risk“ (v překladu Prospektová teorie: Analýza rozhodování rizika), který byl uveřejněn časopisem Econometrica v roce 1979. Tato teorie vysvětluje princip systematické volby, kterou lidé nejčastěji dělají. Popisuje způsob přemýšlení o zisku a ztrátě, úspěchu a neúspěchu ne na základě objektivních pravděpodobnostních výpočtů, ale na chování běžných lidí, jakési subjektivní pravděpodobnosti. Kombinuje psychologické pohledy s ekonomickými a zavádí tzv. psychohodnotu. Tvoří ji tři kognitivní principy, které mají vliv na hodnocení finančních výsledků a jsou také součástí mnoha procesů vnímání, emocí a úsudků.^[6]

Tyto principy prospektovou teorii odlišují od modelu maximalizace očekávaného užitku. Každý z těchto principů sám o sobě představuje zajímavý postřeh, který může vysvětlit některé ekonomické jevy považované za anomálie. Mezi klíčové principy patří princip referenčního bodu, klesající citlivosti a princip averze ke ztrátě.^[6]

• Princip referenčního bodu – označení pro konkrétní hodnotu, s níž jsou výsledky jednotlivých porovnávaných alternativ srovnávány. Jedinec nehodnotí alternativy podle výsledků, nýbrž podle toho, jak se liší od referenčního bodu. Přirozeným referenčním bodem bývá zpravidla současný stav, kdy jedinec u každé alternativy hodnotí, jakou změnu přinese oproti současnému stavu.
• Princip klesající citlivosti – jedinec má tendenci přeceňovat možnost nastání velmi nepravděpodobných událostí, zatímco pro střední a vysoké pravděpodobnosti platí opak.
• Princip averze ke ztrátě – jde o zásadní podmínku v obecné teorii rozhodování, kdy lidé jsou mnohem více citliví na ztrátu, než přitahováni výhledem na výhru o stejné velikosti. Ztráty oproti referenčnímu bodu se tudíž zdají jedinci obvykle větší, než zisky stejného rozsahu.^[6][7]

Ve své nejznámější knize Myšlení rychlé a pomalé rozděluje lidské myšlení do dvou samostatných systémů: Systém 1 a 2.

Tento systém funguje automaticky a rychle, bez pocitu úmyslné kontroly, s velmi malým, nebo žádným úsilím. Je intuitivní, proto jej nelze vypnout a jeho hlavní složkou je asociativní paměť, díky které tento systém neustále kontroluje vše, co se kolem nás děje a následně atribuuje a vytváří logické interpretace těchto jevů.

Druhý systém je pomalý a analytický, přikládá pozornost vědomým duševním činnostem, které pocit kontroly vyžadují. Také často racionalizuje a vysvětluje mnohdy iracionální rozhodnutí, která provedl první systém.

Pro Kahnemana je zásadní vysvětlit funkci především Systému 1. Ačkoli můžeme Systém 2 považovat za něco, s čím se můžeme ztotožnit – je to naše vědomí, rozhodování a rozum, náročnější je studium Systému 1, který automaticky a nevědomky generuje naše myšlenky. Ty jsou pak různým způsobem filtrovány a kontrolovány Systémem 2.

• The Hilgard Award for Career Contributions to General Psychology (1995)
• The Warren Medal of the Society of Experimental Psychologists (1995)
• The Nobel Memorial Prize in Economic (2002)
• The Lifetime Contribution Award of the American Psychological Association (2007)
• Los Angeles Times Book Prize (2011)

• Tversky, A., & Kahneman, D. (1971). Belief in the law of small numbers. Psychological Bulletin, 76, 105–110.
• Kahneman, D., & Tversky, A. (1972). Subjective probability: A judgment of representativeness. Cognitive Psychology, 3, 430–454.
• Kahneman, D. (1973). Attention and effort. Englewood Cliffs, NJ: Prentice-Hall.
• Kahneman, D., & Tversky, A. (1973). On the psychology of prediction. Psychological Review, 80, 237–251.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1973). Availability: A heuristic for judging frequency and probability. Cognitive Psychology, 5, 207–232.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185, 1124–1131. Science Mag Link
• Kahneman, D., & Tversky, A. (1979). Prospect theory: An analysis of decisions under risk. Econometrica, 47, 313–327.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211, 453–458. Science Mag Link
• Kahneman, D., Slovic, P., & Tversky, A. (1982). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. New York: Cambridge University Press.
• Kahneman, D., & Tversky, A. (1984). Choices, values and frames. American Psychologist, 39, 341–350.
• Kahneman, D., & Miller, D.T. (1986). Norm theory: Comparing reality to its alternatives. Psychological Review, 93, 136–153.
• Kahneman, D., Knetsch, J.L., & Thaler, R.H. (1990). Experimental tests of the endowment effect and the Coase theorem. Journal of Political Economy, 98, 1325–1348.
• Kahneman, D., & Lovallo, D. (1993). Timid choices and bold forecasts: A cognitive perspective on risk-taking. Management Science, 39, 17–31.
• Kahneman, D., & Tversky, A. (1996). On the reality of cognitive illusions. Psychological Review, 103, 582–591.
• Kahneman, D., Diener, E., & Schwarz, N. (Eds.). (1999). Well-being: The foundations of hedonic psychology. New York: Russell Sage Foundation.
• Kahneman, D., & Tversky, A. (Eds.). (2000). Choices, values and frames. New York: Cambridge University Press.
• Kahneman, D. (2003). A perspective on judgment and choice: Mapping bounded rationality. American Psychologist, 58, 697–720.
• Kahneman, D. (2012). Thinking, Fast and Slow. (Kniha roku 2012 dle Hospodářských noviny, v ČR vydalo Jan Melvil Publishing – Myšlení, rychlé a pomalé)

• Experimentální hra

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Daniel Kahneman na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Daniel Kahneman
• Daniel Kahneman – biografie
• Myšlení rychlé a pomalé
• Prospektová teorie
• Thinking fast and slow
• Nobel Prizes, Economic Sciences
• Princeton University