|
Blanice (přírodní památka)
Blanice je přírodní památka ve správních územích obcí Kratušín, Záblatí a Zábrdí v okrese Prachatice v Jihočeském kraji. Předmětem ochrany je tok řeky Blanice s výskytem vzácných a ohrožených druhů živočichů, ke kterým patří perlorodka říční, vranka obecná, mihule potoční, střevle potoční nebo vydra říční. HistorieV povodí Blanice od pravěku do začátku devatenáctého století probíhala těžba zlata. Dochovaly se po ní odvaly, které mohou obsahovat vysoké koncentrace těžkých kovů.[2] Samotná řeka slouží jako vodárenský tok a spodní polovina chráněného území zasahuje do druhého stupně ochranného pásma vodního zdroje vodní nádrže Husinec. Bagrování říčních sedimentů zhoršuje prostředí pro chráněné druhy ryb a může ničit hnízdní stěny využívané ledňáčkem říčním.[3] Negativně se projevuje lesní hospodářství v povodí řeky, protože způsobuje erozi ve výše položených částech povodí. Drobné přítoky potom přinášejí jemné sedimenty do Blanice. Hrubší písek a štěrk do Blanice splavuje Cikánský potok. Přítoky ve dvacátém století ovlivnily také chemismus vody v řece, protože do ní přinášely zvýšené množství látek původem ze zemědělství. K nim patřily rozpuštěné živiny (dusík, fosfor) a pesticidy. Jedním z jejich velkých zdrojů je Zbytinský potok, který protéká intenzivními pastvinami a kejdovanými loukami. Podobně Farský potok je ovlivněn ornou půdou a odvodňovacími systémy. S přeměnou orné půdy na luční a pastevní hospodaření koncem dvacátého století došlo ke zlepšení stavu.[4] Z rekreačních aktivit v chráněném území probíhá jen ojedinělá vodácká turistika a rybářství. Do řeky jsou v prostoru přírodní památky vysazováni pstruh duhový, pstruh potoční a lipan podhorní.[2] Chráněné území vyhlásil Krajský úřad Jihočeského kraje v kategorii přírodní památka s účinností od 2. ledna 2014.[5] Přírodní poměryPřírodní památka s rozlohou 7,29 hektarů leží v nadmořské výšce 545–583 metrů v katastrálních územích Horní Záblatí, Kratušín, Saladín a Zábrdí u Lažišť v okrese Prachatice. Tvoří ji tok řeky s břehovými porosty.[5] Chráněný úsek začíná u mostu silnice mezi Horním Záblatím a Kratušínem a končí u mostu u Podedvorského mlýna.[6] Území se překrývá se stejnojmennou evropsky významnou lokalitou.[5] Abiotické poměryGeologické podloží tvoří kvartérní nivní sedimenty,[7] na nichž se vyvinul převážně půdní typ fluvizem.[8] V geomorfologickém členění Česka přírodní památka leží v Šumavském podhůří. Horní část až k ústí Cikánského potoka patří k podcelku Prachatická hornatina a okrsku Libínská hornatina, zatímco níže položená část leží v Bavorovské vrchovině a v okrsku Husinecká vrchovina.[6] Přírodní památka chrání asi tři kilometry dlouhou oligotrofní část toku řeky, jejíž šířka se pohybuje v rozmezí pět až patnáct metrů. Úsek má hrubozrnné dno a nachází se ve spodní části pstruhového pásma. Povodí příslušné ke konci přírodní památky měří asi 200 kilometrů čtverečních. Ve vyhlášeném ochranném pásmu (1,04 hektaru[5]) v blízkosti ústí Cikánského potoka[9] se nachází olšina s tůněmi,[10] v nichž se vyskytuje několik druhů obojživelníků.[11] V rámci Quittovy klasifikace podnebí se přírodní památka nachází v mírně teplé oblasti MT3, pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[12] Flóra a fauna_01.jpg) V břehových porostech převažuje měkký luh s olší, vrbou a střemchou.[11] Hlavním předmětem ochrany je výskyt perlorodky říční (Margaritifera margaritifera), vranky obecné (Cottus gobio), mihule potoční (Lampetra planeri) a vydry říční (Lutra lutra).[13] Vydra se v přírodní památce vyskytuje v počtu několika jedinců.[4] Perlorodka říční se v dotčeném úseku vyskytovala ve velkých počtech, ale ve druhé polovině dvacátého století v důsledku zhoršování jakosti vody a výstavy husinecké přehrady většina populace vymřela. V roce 2002 bylo možné pozorovat jen její roztroušené zbytky v podobě schránek. V roce 2011 však byla potvrzena existence ojedinělých kolonií v blízkém okolí přírodní památky, roztroušených jedinců v přírodní památce a také zasažení populace hostitelských ryb vývojovým stádiem perlorodky (tzv. glochidia, resp. tumidia).[14] Stabilní populace vranky obecné dosahuje v chráněném území tisíců jedinců, ale v porovnání s oblastmi hojného výskytu druhu je hustota populace nízká.[14] Podobné nároky jako vranka má velmi početná populace mihule potoční a málo početná populace střevle potoční.[15] K zaznamenaným, ale málo početným rybám patří také jelec jesen (Leuciscus idus) a mník jednovousý (Lota lota). Z dalších živočichů byli místy pozorováni ropucha obecná (Bufo bufo), ještěrka obecná (Lacerta agilis), užovka obojková (Natrix natrix) a dva jedinci ledňáčka říčního (Alcedo atthis).[16] OdkazyReference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
.jpg)
