cs Česká státoprávní demokracie

Česká státoprávní demokracie
Česká státoprávní demokracie
Zkratka	ČStD
Datum založení	10. února 1918
Datum rozpuštění	25. března 1919
Předseda	Karel Kramář
Místopředseda	Jaroslav Budínský; Antonín Hajn; Alois Rašín; Přemysl Šámal
Předchůdce	mladočeši, staročeši,; lidoví pokrokáři,; státoprávní pokrokáři; a část realistů
Nástupce	Československá; národní demokracie
Ideologie	Konstitucionalismus; Český nacionalismus; České státní právo; Národní liberalismus; Konzervatismus; Antiklerikalismus
Politická pozice	středopravice
Stranické noviny	Národní listy
Barvy	tmavě modrá
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Česká státoprávní demokracie (zkráceně ČStD) byla politická strana vytvořená 10. února 1918 sloučením 4 dosavadních stran: Mladočechů, Lidové strany pokrokové na Moravě, Státoprávně pokrokové strany (ta vznikla sloučením Strany státoprávně radikální a radikálně pokrokové) a části České strany pokrokové (realisté). Sekretariát strany sídlil na Praze 2 v Mariánské ulici (historický název).^[1]

V době válečného chaosu se Státoprávní demokracie stala téměř nadstranickým všenárodním reprezentantem – tomu odpovídalo i zastoupení v Národním výboru. Mezi hlavní představitele této strany patřili Karel Kramář, Alois Rašín, Přemysl Šámal (šéf Maffie) či Jaroslav Preiss (později šéf Živnobanky).

Strany, které se sloučily do ČStD

	Ideologie	Země
Národní strana svobodomyslná	Národní liberalismus	Čechy
Lidová strana na Moravě	Národní liberalismus	Morava
Moravsko-slezská lidová strana pokroková Lidová strana pokroková na Moravě Lidová strana slezská	Liberalismus	Morava Rakouské Slezsko
Státoprávní pokroková strana	Radikalismus	Čechy
Národní strana	Konzervatismus	Čechy
Pravá část České strany pokrokové	Realismus	Čechy

Historie strany

Česká státoprávní demokracie vznikla sloučením stran Mladočechů, Lidové strany pokrokové na Moravě, Státoprávně pokrokové strany a části Pokrokové strany. Hlavní jednání o sjednocení vedl JUDr. Karel Kramář. Výbor Státoprávně pokrokové strany se 9. února 1918 ujednal o přejmenování strany v případě přistoupení dalších jednaných stran. Nová strana tak vznikla 10. února, kdy byla oficiálně ustavena.

Nová strana ideologicky spojovala politické strany, které aktivně usilovaly o samostatný česko-slovenský stát nezávislý na Rakousku-Uhersku. Tento akt podnítila vrcholící první světová válka, jejíž průběh dával naději nacionálním hnutím. ČStD se propagovala jako slovanská strana. Mezi prvními politickými celky hlásala cíl společného státu Čechů a Slováků. Dále chtěla budovat demokracii a právní stát. Také se ve svém programu zavazovala k rovnému přístupu ke všem třídám a menšinám.^[2]

Hlavní skupinou voličů a zastánců strany podle jednoho anonymního zdroje mohla být česká městská buržoazie.^[3]

Prvním a jediným předsedou strany byl zvolen JUDr. Karel Kramář. Místopředsedy strany se stali bývalí předsedové sloučených stran, jmenovitě JUDr. Jaroslav Budínský, JUDr. Antonín Hajn, JUDr. Přemysl Šámal a JUDr. Alois Rašín.^[4] Úzké vedení dále tvořili například Adolf Stránský, Josef Matoušek starší, František Sís, Karel Sokol, JUDr. Jaroslav Stránský, Antonín Kalina, Viktor Dyk, PhDr. Jan Herben, prof. František Mareš nebo prof. Bohumil Němec.^[2]

František Sís byl navíc šéfredaktor stranických novin Národní listy, do kterých psal i Viktor Dyk, Jan Herben a mnozí další.

Po vyhlášení samostatného českého státu 28. října 1918 bylo ustaveno Revoluční národní shromáždění. Tato instituce nahrazovala parlament a zastoupení stran bylo rozděleno dle tzv. Švehlova klíče, tedy dle výsledku posledních voleb do Říšské rady z roku 1911. Díky tomuto rozložení získala ČStD celkem 46 křesel a stala se třetí nejsilnější stranou v zemi, což ovšem nemělo vliv, jelikož všechny strany v národním duchu vzájemně spolupracovaly.^[5] Karel Kramář se také stal předsedou prozatímní vlády. Šlo o vládu Všenárodní koalice. ČStD v ní byla zastoupena ještě v osobě Aloise Rašína (ministr financí) a Adolfa Stránského (ministr obchodu). Vláda podala demisi 8. července 1919.

Roku 1919 byla strana přejmenována na Československou národní demokracii (ČsND), protože státoprávní požadavek byl již naplněn vznikem Československa. Do nové strany přestoupila i většina členů ČStD.

Reference

↑ K organisaci strany české státoprávní demokracie. Národní listy. Únor 1918, roč. 58, čís. 33, s. 2. Dostupné online.
↑ ^a ^b Karel Kramář. Českému lidu!. Národní listy. Únor 1918, roč. 58, čís. 34, s. 1. Dostupné online.
↑ Česká státoprávní demokracie [online]. Encyklopedie.vseved.cz [cit. 2012-06-27]. Dostupné online.
↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie (Masaryk and legions), váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím (Masaryk Democratic Movement, Prague), 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, pp.17 - 25, 33 - 45, 70 – 96, 100- 140, 159 – 184, 187 - 199
↑ TRÁVNÍK, Tomáš. První schůze revolučního národního shromáždění a zvolení T. G. Masaryka prezidentem republiky [online]. Informační centrum vlády, 2011-11-11 [cit. 2012-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-10.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] K organisaci strany české státoprávní demokracie. Národní listy. Únor 1918, roč. 58, čís. 33, s. 2. Dostupné online.

[NL10.2.-2] Karel Kramář. Českému lidu!. Národní listy. Únor 1918, roč. 58, čís. 34, s. 1. Dostupné online.

[3] Česká státoprávní demokracie [online]. Encyklopedie.vseved.cz [cit. 2012-06-27]. Dostupné online.

[4] PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie (Masaryk and legions), váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím (Masaryk Democratic Movement, Prague), 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, pp.17 - 25, 33 - 45, 70 – 96, 100- 140, 159 – 184, 187 - 199

[5] TRÁVNÍK, Tomáš. První schůze revolučního národního shromáždění a zvolení T. G. Masaryka prezidentem republiky [online]. Informační centrum vlády, 2011-11-11 [cit. 2012-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-10.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]