První dočasné osídlení v oblasti Koštova a sousedních Stadic je staré přes 25 000 let, což dokládají nálezy z roku 1987. I další archeologické průzkumy byly bohaté na důkazy osídlení a množství kultur i v pozdějších dobách. Následně zde žili postupně kmeny Keltů, Germánů a podle hrobů z 10. století víme, že se zda nacházela slovanská zemědělská osada, která měla o sto let později i dřevěný kostelík.
První písemná zmínka pochází z roku 1264 a mluví o Janu z Trmic, který byl služebníkem Boreše z Oseka. Další zmínka pochází z královské listiny Václava II. a mluví o držiteli panství s okolím, kde se těžil cín, Zvěstu de Tyrmiczovi. Trmice byly královským lénem, které však bylo podřízeno královským manům z Oseka a později z Krupky. Celý středověk také byly rozdělené řekou Bílinou na dvě různé panství, Horní a Dolní Trmice. Roku 1589 propustil Rudolf II. Trmice z léna. Poprvé nakrátko Trmice spojil Vavřinec Majdrle z Mansperka, který koupil nejdříve horní tvrz zkonfiskovanou po Bitvě na Bílé hoře a následně dolní tvrz roku 1629. Další spojení provedl Jan Hartvík, hrabě z Nostic, který koupil obě tvrze od synů zmíněného Vavřince Majdrleho. Trmicím se od té doby zásluhou hraběte dařilo, mimo jiné sem bylo přemístěno trhové právo z Řehlovic. Roku 1664 byly Trmice povýšeny Leopoldem I. na město i přes nesouhlas sousedního Ústí nad Labem disponujícího mílovým právem. Význam města rostl, v roce 1775 se zde konaly již 4 trhy do roka a roku 1785 byl Trmicím přiznán regulovaný magistrát.
Již v 18. století se zde začíná těžit uhlí. Bitva u Chlumce se sice městu vyhnula, avšak v půlce 19. století přichází epidemie cholery. Přesto se město rozvíjí opět zásluhou Nosticů, budují se průmyslové podniky a v roce 1863 byl dokončen novogotický zámek. Od 19. století rostl počet obyvatel a vrcholu město dosáhlo roku 1930. V šedesátých letech 20. století padlo rozhodnutí, že Trmice budou v budoucnu čistě průmyslovou čtvrtí a tedy obyvatelstvo bude postupně přesídleno. S tím souviselo následné bourání například starého zámku nebo barokní radnice. V roce 1987 se začal budovat dálniční most vedoucí přímo nad městem. Zaniklá obec Tuchomyšl, na jejímž území je povrchový důl, zůstala v Ústí nad Labem. [4][5]
Přírodní poměry
Samotné Trmice se nacházejí na začátku údolí, ve kterém se nachází jejich část Koštov mezi vrchem Rovný na levé straně a Stadickými srázy na straně pravé. Celkově patří do geomorfologického celku České středohoří. Městem a také tímto údolím prochází řeka Bílina, do kterého se při hlavní silnici vlévá Újezdský potok. Je také součástí mikroregionu Milada[6], jehož centrem je jezero Milada vytvořené zaplavením dolu Chabařovice západně od města.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 7 133 obyvatel (z toho 3 568 mužů), z nichž bylo 1 941 Čechoslováků, 4 890 Němců, šest Židů, devět příslušníků jiné národnosti a 287 cizinců. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale 331 lidí bylo evangelíky, pět jich patřilo k církvi československé, 36 k církvi izraelské, třináct lidí k dalším nezjišťovaným církvím a 906 lidí bylo bez vyznání.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 7 593 obyvatel: 2 318 Čechoslováků, 5 052 Němců, čtyři Židé, pět příslušníků jiné národnosti a 214 cizinců. Stále převažovalo římskokatolická většina, ale ve městě žilo také 570 evangelíků, 66 členů církve československé, 36 židů, šestnáct příslušníků nezjišťovaných církví a 1 563 lidí bez vyznání.[8]
Nejvyššího počtu obyvatel dosáhly Trmice v roce 1930, kdy zde žilo 7 593 obyvatel. Před odsunem po druhé světové válce zde žilo převážně německé obyvatelstvo, v roce 1890 se přihlásilo k české národnosti pouze 23 obyvatel, v roce 1930 jich už bylo 2 318.[4] Od 60. let také narůstá podíl obyvatel romského etnika, které podle Agentury pro sociální začleňování tvoří až třetinu veškerého obyvatelstva.[9]
Trmice byly v roce 2018 obcí s druhým největším podílem obyvatel postižených exekucí v ČR (41,1 %).[10]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[11][12]
Teplárna TrmiceČEZ – založena na začátku 20. století jako uhelná elektrárna. Od konce 50. let do půlky 70. let byla přebudovávána na teplárnu pro Ústí nad Labem. [15]
Lihovar – v provozu od roku 2007, v minulosti trápil město intenzivním zápachem. [16]Po insolvenci v roce 2010 změnil majitele na Liberta Energy, který se zaručil o odstranění zápachu po znovuzprovoznění. [17]
Výroba nářadí Black & Decker Czech
Výroba pístů a motorů KS Kolbenschmidt Czech Republic
Zaniklé
V roce 1902 byl v katastrálním území Trmic v provozu důl Alžběta hraběnky Marie Antonie Silva-Tarouca.[18]
Prefa Trmice – založena v roce 1949 z důvodu nedostatku stavebního materiálu v Ústí[5], zbourána v roce 1992. [19]
Městská hromadná doprava zajištěna autobusy linek 2, 3, 7, 18, 19 a částečně trolejbusům linky 62 a 61 Dopravního podniku města Ústí nad Labem. Do roku 1970 do města vedla dráha tramvají z Ústí.
Silniční doprava: Městem přímo prochází viaduktdálnice D8 z Prahy na hranice s Německou spolkovou republikou dále vedoucí do Drážďan s nájezdem na 69. kilometru. Částí dálnice je také vedena mezinárodní silnice E 442 (Liberec, Děčín, Ústí, Teplice, Most, Chomutov, Karlovy Vary). Dále je město silničně spojeno se Stadicemi a částmi Ústí nad Labem Předlice a Hostovice.
Trmické nádraží se nachází na trati Ústí nad Labem – Bílina. Další nádraží má část města Koštov. V minulosti přes místní nádraží vedla i trať Ústí nad Labem – Chomutov, která se po přestavbě v osmdesátých letech 20. století městu vyhýbá. Jedna kolej této trati přetíná trmické nádraží mimoúrovňově mostem.
Neogotický Evangelický kostel Pána Ježíše z počátku dvacátého století stojí u průjezdní silnice. Na západní věži je umístěn zvon z roku 1907 od Karla Schwabeho z Bělé pod Bezdězem. Zvon má nezvyklý způsob zavěšení, pořízený touž dílnou – je upoután na spodním stojanu. [23]
Kostel Narození Panny Marie
Původně barokní Kostel Narození Panny Marie z 18. století s neogotickou přestavbou v 19. století stojí na náměstí. V západní věži kostela se nachází nedatovaný zvon s německým nápisem. Součástí areálu jsou sochy svatého Jana Nepomuckého a svatého Josefa.[24]
Kaple Panny Marie v Koštově. Kaple z roku 1820 stojí v obci pod dálničním přivaděčem. Na průčelním nástavci litinový zvon z roku 1916 s datací na krku.
↑ abTrmice [online]. Města, obce, osady a lidé Severního Polabí [cit. 2018-01-21]. Dostupné online.
↑ abKolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. Dostupné online. ISBN80-239-3245-4. S. 319–320.
↑Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 200.
↑Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 390.
↑O lokalitě Trmice [online]. Agentura pro sociální začleňování [cit. 2018-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-22.
↑ Kde žije nejvíc Čechů v dluhové pasti? Podívejte se na novou mapu exekucí. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-02-13 [cit. 2019-01-13]. Dostupné online.
↑Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
↑Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 579.Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
↑Teplárna Trmice [online]. ČEZ [cit. 2018-01-21]. Dostupné online.
↑POPOVÁ, Martina. Byli jsme na místě: Lihovar: Zápach, hluk a potíže .... Ústecký deník [online]. Vltava Labe Media, 2010-04-17 [cit. 2018-01-21]. Dostupné online.
↑ŠUJAN, Kristián. Trmický lihovar dostal od radnice zelenou. Ústecký deník [online]. Vltava Labe Media, 2016-03-22 [cit. 2018-01-21]. Dostupné online.
↑Dějiny města Chabařovic. Příprava vydání Kristina Kaiserová, Vladimír Kaiser. Chabařovice: Město Chabařovice, 1998. 190 s. ISBN80-902278-1-3. S. 112.
↑ROČEK, František. První po převratu padla Prefa. Národní bance pak ustoupily tři domy. Ústecký Deník [online]. Vltava Labe Media, 2012-01-16 [cit. 2018-01-21]. Dostupné online.
↑ mestotrmice.cz/skolka.asp. www.mestotrmice.cz [online]. [cit. 2019-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-27.