|
Stanley Cohen (biochemik)
Stanley Cohen (17. listopadu 1922, Brooklyn, dnešní New York, New York, USA – 5. února 2020, Nashville, Tennessee, USA)[1] byl americký biochemik, fyziolog a vysokoškolský profesor, který je známý díky významnému objevu v oblasti buněčné signalizace a růstu buněk. V roce 1986 spolu s italskou neuroložkou Ritou Leviovou-Montalciniovou získal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objev nervového a epidermálního růstového faktoru, které mají zásadní význam pro pochopení mechanismů regulujících růst buněk a orgánů. Tento objev položil základ zcela nové oblasti výzkumu buněčné signalizace, významně rozšířil naše znalosti o mnoha typech nemocí a vedl k rozvoji nových přístupů v léčbě různých chorob, včetně rakoviny. Cohen studoval chemii, biologii a zoologii na Brooklyn College (bakalářský titul, 1943), Oberlin College (magisterský titul, 1945) a roku 1948 získal doktorát z biochemie na Michiganské univerzitě. Své zásadní objevy Cohen a Leviová-Montalciniová učinili v 50. letech 20. století, když pracovali na Washingtonské univerzitě v St. Louis. Cohen izoloval nervový růstový faktor (NGF), přírodní látku, o níž Levi-Montalciniová zjistila, že stimuluje růst nervových buněk a vláken. Později nalezl další buněčný růstový faktor, který označil jako epidermální růstový faktor (EGF) a objevil na povrchu buněk receptory pro EGF (EGFR). Svůj výzkum na Washingtonově univerzitě Cohen vedl až do roku 1959, poté přešel na Vanderbiltovu univerzitu v Nashvillu ve státě Tennessee, kde dalších čtyřicet let pokračoval ve studiu buněčných růstových faktorů a stal se nejprve mimořádným a v roce 1967 řádným profesorem biochemie. V roce 2000 odešel do důchodu jako emeritní profesor. Zemřel v únoru 2020 ve věku 97 let. Mládí a studiaStanley Cohen se narodil 17. listopadu 1922 v Brooklynu a měl tři sourozence. V dětství prodělal dětskou obrnu a kvůli tomu kulhal.[2] Rodiče byli židovští přistěhovalci z Ruska, kteří se usadili v New Yorku. Jeho otec byl krejčí a matka byla v domácnosti.[3] Přestože rodiče sami neměli vyšší vzdělání, přáli si, aby syn studoval. Stanley vystudoval chemii a biologii na Brooklyn College, kde se neplatilo školné a v roce 1943 zde získal bakalářský titul. Poté pracoval jako bakteriolog v továrně na zpracování mléka, aby si vydělal peníze na další studium. Dostal stipendium a v roce 1945 získal magisterský titul v oboru zoologie na Oberlin College a v roce 1948 doktorát z biochemie na Michiganské univerzitě.[4] Profesní životJeho prvním akademickým působištěm byla katedra pediatrie a biochemie na Coloradské univerzitě v Denveru, kde se zabýval metabolismem předčasně narozených dětí. V roce 1952 přešel jako postdoktorand Americké společnosti pro výzkum rakoviny na Washingtonovu univerzitu v St. Louis, kde se nejprve na katedře radiologie zdokonalil v používání izotopovů jako značkovačů, a poté pracoval na katedře zoologie. Ve spolupráci s Ritou Levi-Montalciniovou izoloval nervový růstový faktor (NGF), přírodní látku, o níž Levi-Montalciniová zjistila, že stimuluje růst nervových buněk a vláken. Později izoloval další protein, který dokázal urychlit prořezávání řezáků a otevírání očních víček u novorozených myší a protože podporoval růst epidermálních tkání, nazval ho epidermální růstový faktor (EGF).[5][6] Kromě práce v laboratoři se Cohen pravidelně účastnil vědeckého klubu, kde s kolegy debatovali a diskutovali o odborných otázkách. Jeho členy byli Arthur Kornberg, Martin Kamen, Paul Berg a další členové fakulty a Cohen debaty považoval za nejlepší vzdělání, jakého se mu kdy dostalo. Kornberg a Berg se také stali laureáty Nobelovy ceny.[5] Ve studiu buněčných růstových faktorů Cohen pokračoval i poté, co v roce 1959 nastoupil na lékařskou fakultu Vanderbiltovy univerzity v Nashvillu,[4] nejprve jako asistent, od roku 1962 jako mimořádný a od roku 1967 řádný profesor.[6] Pokračoval v purifikaci a kompletní chemické analýze EGF a spolu se svými spolupracovníky zjistil, že EGF ovlivňuje celou řadu vývojových dějů v těle. Studoval jeho vazbu na receptory na povrchu buněk a objevil také mechanismy, kterými se EGF dostává do jednotlivých buněk, definoval cílové buňky, které budou na EGF reagovat a jakým způsobem na ně působí.[5][7] Objevil tak mechanismus účinku, konkrétně signální kaskády, které vyvolávají buněčný růst. Výzkumníci později začali cíleně působit na receptory růstových faktorů, aby tyto kaskády zesílili nebo potlačili a léčili tak například rakovinu prsu a další druhy rakoviny, poškození oční rohovky a těžké popáleniny. Cohen později objevil 20 dalších růstových faktorů a vyvinul metodu prevence nekrotizující enterokolitidy u hlodavců.[8] V roce 2000 odešel do důchodu.[9] Jeho výzkum posloužil jako model, který vedl k identifikaci téměř 100 dalších růstových faktorů a nejméně 50 receptorů s důležitými biologickými účinky u člověka.[10] V současnosti jeho objev pomáhá nespočtu pacientů s karcinomem plic, tlustého střeva a hlavy a krku, u nichž je farmakologická blokáda receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR) základem léčby.[10] OceněníV roce 1986 byl Stanley Cohen společně s Ritou Leviovou-Montalciniovou oceněn Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství za objev epidermálního růstového faktoru, respektive nervového růstového faktoru. Objev růstových faktorů umožnil lepší pochopení chorobných stavů, jako jsou vývojové vady, degenerativní změny u senilní demence, opožděné hojení ran a nádorová onemocnění, a vedl k vývoji nových léčiv a zlepšení léčby různých onemocnění, včetně rakoviny. Cohenova práce umožnila nahlédnout do hormonální regulace růstu a dělení buněk, pomohla vysvětlit růst rakovinných buněk i normálních buněk a tkání a hrála významnou roli při objevu dalších dříve neznámých růstových faktorů.[2] Kromě Nobelovy ceny získal Cohen mnoho vyznamenání a ocenění z celého světa.
Byl držitelem čestných doktorátů z Chicagské a Washingtonovy univerzity a členem Národní akademie věd Spojených států amerických (od roku 1980) a Americké akademie umění a věd (od roku 1984).[11] Osobní životBěhem studia na Washingtonově univerzitě se naučil hrát na klarinet. Když izoloval nervový růstový faktor, trávil mnoho probdělých nocí v laboratoři a mezi sběrem frakcí cvičil hru na klarinet. Hrál také v kvartetu s ostatními vědci, například Kamen hrál na housle. Byl vášnivým hráčem tenisové čtyřhry, na kurtu byl velmi soutěživý, přestože měl od dětství handicap po prodělané obrně.[5] Rád poslouchal hudbu a jezdil na kánoi. Krátce po odchodu do důchodu se na několik let přestěhoval do Arizony, kde objevil vášeň pro jízdu v terénu a často se ve svém černém džípu účatnil různých Jeep Jamborees. Hodně času věnoval také dobrovolné práci na střední škole jako poradce pro přírodní vědy.[10] Cohen byl dvakrát ženatý a měl tři syny.[7] Zemřel v únoru 2020 ve věku 97 let.[5] Reference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||
